Co se vlastně v ten nešťastný den brzy ráno dělo v Bučovicích?
Začínal nám už poslední týden cvičení. Tehdy měl přijet na Kozinu ministr vnitra. Při té příležitosti armáda připravovala nějaké cvičení. Ráno ve tři hodiny jsme měli jet do Vyškova. Takže jsme tou dobou byli nachystaní.

Jak začala akce proti zběhovi?

Nasedli jsme na „vétřiesku“. A najednou přiletěl od dozorčího u brány voják: „Potřebuju patnáct chlapů!“ Ptali jsme se: „Co s sebou?“ Prý jen samopaly. Mysleli jsme, že jde o součást cvičení. Neměli jsme náboje. Nikdo nám neřekl, co se chystá. Vůbec jsme nevěděli, kam jedeme.

Co se dělo u Kojátek?
Seděl jsem vzadu v prvním autě. Najednou to do nás začal šít. To jsme ale ještě stále nevěděli, o co jde. Pořád jsme si mysleli, že je to součást cvičení. Jenže najednou někdo zařval, že to koupil do nohy. Tak jsem jako první vyskočil z auta. Otevřel jsem dveře a vypadl na asfalt. Schovával jsem se mezi koly.

Kde stál vrah a kde vy?
Bylo to za zatáčkou, jak se sjíždí z takového mírného kopečku ke křižovatce. Daněk stál na mezi u křížku a pálil na nás. Postřelil šoféra. Auto poskakovalo směrem dolů, byl tam zařazený kvalt. Vlastně jsme se tak pořád blížili k Daňkovi. A navíc jsme nestíhali se krýt. Š. H. a P. S. byli za mnou, ostatní v autě.

Co bylo dál?
Utíkal jsem do pole, nalevo. Bylo tam jen velmi nízké obilí, jedna brázda, moc krýt se nedalo. Než jsem zalehl do pole, tak jsem ji dostal. Jako když na vás někdo hodí pytel cementu a pak mě zalilo teplo. Štípalo to.

Co vaši kamarádi?
Š. H. utíkal taky, ale byl blíž ke křižovatce. Zběh ho rozstřílel na mezi. P. S. trefil už na silnici. Šel k němu. „Máš dost, nebo tě mám dorazit?“ ptal se. A pak… Dorazil ho.

Co se dělo dál?
Vybavuju si, že se objevilo civilní auto.

Kdo v něm jel?
Manželé K. z Bohatých Málkovic. Manžel asi vezl paní do Bučovic do práce na jatka. Daněk je zastavil, sebral auto a zmizel. Pamatuju se, že po nich řval, něco jako „Honem, honem.“ Paní K. volala, že si chce ještě vzít kabelku, tak je popoháněl.

Jak dlouho incident trval?
Podle mne ne déle než deset minut. Nekonečnou chvilku.

Co bylo poté, když zběh odjel?
Zvedl jsem se a díval se kolem, co se děje. Přijel Mazal. Valášek tam nebyl. Prý se vymluvil, že má prasklý výfuk. Říkalo se, že až do rána někde chlastal. Některé raněné odváželi do Bučovic, jiné rovnou do nemocnice ve Vyškově. Já se léčil asi tři měsíce.

Jak vzpomínáte na Š. H. a P. S.?

Byli to normální, fajn chlapi. Š. H. byl ženatý, měl dvě malé děti. Dívka P. S. byla těhotná, plánovali svatbu…

Viděl jste vůbec Antonína Daňka?
Ano, u soudu v Brně. Ale jenom zezadu. Vybavuju si, že měl úplně rudé uši. Byl tam i jeho otec.

Jak se na tuto tragickou událost díváte dnes, s odstupem desítek let?

Už je to dávno… Ale když jedu kolem toho místa, vždycky si na tu hrůzu vzpomenu. Chtěli jsme tam dát s ostatníma záložákama aspoň nějaký křížek, ale tehdejším vojenským politickým funkcionářům se to nelíbilo. Nesmělo se o tom moc mluvit. Že jsem zraněný, se manželka oficiálně dozvěděla až večer. Byla to prostě vojenská ostuda.