Takových případů ale není na jižní Moravě málo, denně na linku bezpečí zavolá pět dětí, které potřebují s týráním pomoct. „Dospělí berou fyzické tresty jako své právo. Hranice, kdy se z výprasku stane týrání, je ale velmi tenká," podotkl vedoucí Linky bezpečí Peter Porubský.

Na hodně případů se navíc nikdy nepřijde. „Odhadujeme, že zhruba jedno procento všech dětí rodiče týrají, zneužívají nebo jinak trápí. V minulém roce jsme v Jihomoravském kraji řešili 1014 případů," vyčíslil mluvčí ministerstva práce a sociálních věcí Jiří Vaněk.

Pro zvětšení klikněte.Zdroj: DENÍK/Markéta Evjáková

Na problém nejčastěji upozorní školy nebo lékaři. „Je ale složité určit, kdy je dítě jen normálně zraněné třeba kvůli nehodě, a kdy se jedná o týrání ze strany rodičů. Často se také stává, že dítě špatné zacházení popře, ačkoli je s ním člověk sám. Bojí se, že by na to rodiče později přišli," popsala bývalá lékařka Jana Petržílková.

Týrání má různé podoby, kromě samotného bití, kopání a sexuálního zneužívání je jeden z největších problémů psychické trápení dítěte. „Často je to ta nejvíc stresující část, která má nejhorší následky. Může jít o nadávky, výsměch nebo ponižování, což ublíží dětem nejvíc," dodal Porubský.

Velmi často rodiče týrají postižené děti, které nesplňují jejich očekávání a nebo se nějak odlišují od kolektivu. „Nejohroženější jsou potom ti nejmenší, hlavně kojenci a batolata. Další rizikové období je mladší školní věk," dodal Vaněk.

Své děti podle něj často zneužívají lidé, kterým jejich rodiče v dětství dělali to samé. „Potom to jsou i závislí lidé a rodiče, kteří jsou v nějaké obtížné životní situaci a nezvládají se o dítě postarat," vyjmenoval mluvčí Vaněk.

Potomek, kterého rodičům odbor pro sociálně právní ochranu dětí vezme, často zůstává u příbuzných. „Minulý rok jsme odebrali téměř čtrnáct set dětí, 342 z nich jsme potom umístili k jejich širším rodinám," dodal Vaněk.

Poslat dítě spíš k příbuzným než do dětského domova se snaží i Linka bezpečí. „Těm týraným najdeme někoho dospělého z jejich okolí, který může pomoct. Často to bývá někdo z rodiny, třeba babička. Fungujeme jako taková záchranka," vysvětlil postup Porubský.

Pokud je dítě, které na Linku bezpečí zavolá, v nebezpečí, zasahují i policisté. „K vyhroceným situacím pak voláme pracovníka z odboru pro sociálně právní ochranu dětí, který rozhodne, co s dítětem bude dál a jestli třeba v rodině zůstane," popsal proces jihomoravský policejní mluvčí Pavel Šváb.