Že je čeká dlouhá šichta, mi je jasné hned po příchodu, kdy mi postupně tři z nich nabízejí kávu. „Je před výplatou, bude to asi znát,“ cedí mezi zuby jeden z nich. Tajně doufám v opak.

Ostatní se ale shodují, že noční služby jsou hodně nárazové. Třeba na Nový rok prý ve Vyškově hodinu před půlnocí nebyla ani noha a pak během úterní noci zapsali strážníci hned deset událostí.

Vyrážíme vstříc nočnímu Vyškovu. Vždy v pátek jezdí dvě hlídky, nasedám na zadní sedadlo jedné z nich. Jde o auto na denní službu, takže je vybavené hlavně botičkami.

Jinak jsou ale vždy dva strážníci v terénu, jeden pak sleduje bezpečnostní kamery a hlásí jim každou podezřelou věc. Po třech hodinách se vyměňují. Spolujezdec sedá za volant, řidič ke kamerám. Ten, kdo je sledoval, usedá do auta jako spolujezdec. Je totiž nebezpečné sednout po tříhodinovém střežení kamer do auta jako šofér.

Strážníci jsou veselé kopy. „Když je klid, tak to neutíká. Samozřejmě nikdo si nepřeje, aby se střílelo, ale když se něco děje, čas běží mnohem rychleji,“ podotýká strážník Martin Dvořák, který je u městské policie sedm let.

Jeho kolega Mojmír Sysel jen přikyvuje. „Když řídím, mám před sebou hodiny, na kterých je dvacet padesát šest, podívám se za hodinu a je dvacet padesát osm,“ směje se strážník.

Neznámý obsah zásilky

První cíl je jasný. Pokusíme se doručit jednu zásilku z městského úřadu do Opatovic. Adresátovi je teprve osmnáct let. „Co je obsahem, nevíme. Jde to poštou, ale oni si to nepřevezmou. Na místo doručení téhle obsílky určitě nejedeme poprvé,“ vzpomínají. Smůla, mladík vyrazil s partou ven.

Stále je klid. Lidé vysedávají po hospodách, venku se pohybují spíš teenageři. „Podívejte na toho klučinu. Neměl by už spát, nebo dělat úlohy do školy?" ptá se Sysel nedaleko Smetanových sadů.

Terčem vandalů se během víkendů stává právě vyškovský park. Místy po jejich řádění připomíná spíš smetiště. „Třeba nedávno tam nějací vandalové složili dva sloupy veřejného osvětlení. Jsou samozřejmě menší, ale i tak to rozum nebere. Jsou tam sváry, takže to jednoduše zlomili,“ diví se Dvořák.

Z výrazů obou strážníků je zřejmé, že moc nechápou, že se někomu chtějí třeba rozbíjet kupole lamp nebo se do značek strefovat prázdnými lahvemi. „Oni jedou na pole, odtáhnou si z něho balík slámy, který může mít i třeba tři metráky a svalí ho do Hané. Že se jim chce?“ kroutí hlavou Sysel.

Absurdních situací na svých službách zažívají požehnaně. „Třeba zrovna včera mi volali nějací lidé, že jim před domem na parkovišti stojí auto. Že v místě nemají kde zaparkovat. Tak jsem se ptal, co je to za auto, jestli to není vrak nebo třeba jestli špatně nestojí. Oni že ne, že je to normální auto, které normálně stojí na tom parkovišti. Tak říkám, že to bude asi úplně normální,“ baví historkami Dvořák.

Vycvičený Francouz

Další minuty věnují vyprávění o reakcích některých cizinců. Na vánoční strom na Masarykově náměstí totiž vylezl nějaký francouzský turista. Strážníci ho donutili slézt. „Jakmile dopadl na zem, klekl, kryl si hlavu a prosil, ať ho nebiju. Prostě vycvičený z civilizované Evropy,“ vykládá Dvořák.

Vzpomínají i na v autě jedoucího Čecha, který žil dlouhá léta ve Spojených státech. „Zastavil, křečovitě se chytl volantu a ani se nehnul. To je hrozně zajímavý. U nás si každý myslí, že to, co mu řekli chlapi v hospodě, je svatá pravda. Každý zná svoje práva, ale nikdo nezná svoje povinnosti,“ upozorňuje Sysel, který pracuje u městské policie už sedmnáct let.

No, ale co naplat. Nemám sice rád násilí, ale jakožto člověk odchovaný akčními osmdesátkovými filmy nebo francouzskými kriminálkami bych rád zažil i nějaký ten adrenalin. Vyrůstal jsem v době, kdy se na každé druhé titulní straně filmových časopisů nasmíval Jean-Claude Van Damme a všechny jeho filmy končily košatým happy-endem. Ve Vyškově je nicméně zatím ticho po pěšině.

Třeba alkohol za volantem ale podle dvojice uniformovaných mužů z devadesáti procent zachytí kamera. „Jednou jelo auto, kličkovalo, byl jsem u kamer. Tak jsem to kolegům oznámil, že šofér určitě pil. Tak ho dojeli, zastavili a z auta vystoupil Zdeněk Izer, že marně hledá hotel. Jak jel, tak se nakláněl, hledal cedule,“ vzpomíná Dvořák.

Jindy o podnapilém řidiči strážníky upozorní telefonát. „Někdy někdo zavolá. Třeba nějaký dobrý kamarád, sousedé, co se nemají rádi nebo manželka udá manžela,“ ironicky poznamenávají k některým svým zdrojům.

Musím uznat, že i přes naprostý klid osádka auta ve svém úsilí a povinnostech ani zdaleka nepolevuje. Řidič neustále krouží vyškovskými ulicemi, přibrzďuje u každé skupinky lidí nebo něčeho podezřelého. Podle něj najedou za noc až osmdesát kilometrů.

Zatímco se řada lidí chystá ke spánku, služba strážníků je stále ještě na začátku. Sedmá hodina ranní je zatím pořád hodně vzdálená. Vracíme se k vyprávění. Nejhorší jsou podle nich zejména partnerské rozepře. Každou chvíli musejí také řešit problémy s vandaly nebo bezdomovci.

Když to pak třeba nějaká skupinka přežene s alkoholem a je z toho mela, strážníci musejí čekat na brněnskou zásahovku. „Když se pere třicet rváčů, tak jet na místo ve čtyřech lidech nemá cenu. Je pravidlem, že zákrok, který nemůže být úspěšně provedený, nemá smysl ani začínat,“ vysvětluje Dvořák.

Svou přítomností napjatou chvíli v drtivé většině uklidní, jejich příchod nicméně i některé situace zhorší. „Na určité momenty žádná školení nepřipraví, na to je potřeba jedině praxe. Jsou případy, že je někdo opilý, takže ho naše přítomnost o to víc rozeštve. Je to ale hodně individuální. Nebo se setkáváme s případy, kdy kolem skupinky lidí projede policejní auto, výtržníci si řeknou, že teď se jim už nic nestane a něco rozbijí. Třeba nedávno jsme měli práci s jednou dvojicí, kdy jeden při útěku dokonce přebrodil Hanou. Bylo mínus patnáct stupňů, na druhé straně jsme ho chytili,“ pokračují.

Mezitím už podruhé míříme ke Kauflandu. Napilno ve všech vyškovských obchodních domech měli strážníci hlavně přes svátky. I tady je těsně před zavírací dobou klid.

Ten ale celou noc přeci jen nevydržel. Nakonec se strážníci rozhodně nenudili. V sobotu se dozvídám, že museli vyjíždět dvakrát do jednoho z vyškovských klubů. V prvním případě museli po třetí hodině ranní volat záchranku pro pořezaného mladíka. „Pořezal se sám na rukou. Záchranka ho převezla na chirurgii,“ informuje mě strážník Jan Záhořík.

Další hlášení přišlo zanedlouho. Opilý mladík totiž napadal ostatní hosty klubu nožem. „Na místo jsme vyslali obě hlídky, na místě zasahovaly i dvě hlídky státní policie. Bylo tam už hodně podnapilých, výtržníka si policisté převzali,“ doplňuje k noční směně Záhořík.