Smutek, bezmocný vztek, rozhořčení, údiv. Tyto emoce ještě po šestatřiceti letech stále vyvolává zřejmě nejhrůznější událost v poválečných dějinách Vyškovska. Směsice až neuvěřitelných osudových protnutí spolu s šlendriánem a lehkomyslností vyústila v pohromu, na jejímž konci bylo několik mrtvých, spousta zraněných a nemalé materiální škody.

Příliš mnoho alkoholu
Antonín Daněk pocházel z Cvrčovic na Kroměřížsku. Jeho otec pracoval jako řidič, on sám se vyučil truhlářem. Místní na něj stále vzpomínají jako na srdečného a velmi schopného člověka. „Nebyl to špatný kluk, i když trochu uličník a frajer. Pamatuju, že kamenem urazil ruku Kristovi na křížku v dědině. Byl velice zručný a řečný. Jeho otec byl fajn chlap, všichni ho tu měli rádi,“ vzpomíná třeba Josef Přikryl ze Cvrčovic.

Podobně hovoří i další pamětník, František Šamánek: „Byl velice zručný. Povídalo se, že důstojníkům obkládal chaty, měl tam proto dobré na vojně postavení. Nebyl zlý, ale jeho mistr říkal, že si nesměl vypít. Pak bylo zle,“ líčí Šamánek.
V osudovém létě 1973 sloužil tehdy jedenadvacetiletý Daněk u kroměřížské vojenské posádky jako pomocník staršiny a řidič obrněného transportéru OT – 64 velitele divize. Patřil k nejlepším šoférům. Měl výsadní postavení, na které byl hrdý.

V neděli 22. července byl doma, zřejmě bez povolení. Stavil se v hospodě, vyjel si s kamarády na zábavu v Milovicích. Potvrdil to jeho tehdejší přítel a spolužák Břetislav Štěbra. Pak jel zpět domů, kde se podle Přikrylova svědectví nepohodl s rodiči. Večer se vrátil do Kroměříže, kde dál popíjel ve dvou podnicích. Celkem vypil od oběda asi deset piv, z toho dvě dvanáctky, a jeden rum.

Po příchodu do kasáren se pohádal s poddůstojníky o to, zda je opilý. Známky opilosti prý nejevil, ale táhl z něj alkohol, což se jim samozřejmě nezamlouvalo. Bylo jasné, že mu k několika prohřeškům z poslední doby přibude další.

Dozorčí útvaru ani nikdo jiný nicméně nic zatím neřešil, i když Daněk prokazatelně pil. O poměrech na posádce svědčí fakt, že se bez problému zmocnil pohozeného samopalu a klíčků od skladu střeliva. V kapse měl klíče od obrněnce. Jako by někdo nebo něco vše dokonale nachystalo pro jeho šílený plán, který zřejmě ovlivnilo vydatné popíjení. „Rozhodl se, že se vzdálí od útvaru někam daleko a spáchá sebevraždu zastřelením…,“ popisuje se v odůvodnění rozsudku nad Daňkem.

Kolem jedné hodiny po půlnoci v pondělí 23. července 1973 tak Antonín Daněk usedl v autoparku do transportéru, nastartoval a vyjel. Narazil do několika osobních aut a rozrazil bránu do kasáren. Jízda smrti začala.

Ničil vše, co mu stálo v cestě
Daněk jel nesmírně rychle a nazdařbůh. Řítil se stokilometrovou rychlostí ve vozidle, které dokáže bez potíží projet domem. Všude nechával nesmazatelné stopy. Ve Zdounkách demoloval krajnice a srážel popelnice. V Cetechovicích narazil do stromu a poškodil anténu vozidla. V Bučovicích zdemoloval telefonní sloup a zaparkované vozidlo ŽUK Jihomoravských energetických závodů. Bezcílná jízda načas skončila v Rousínově. Daněk chtěl kouřit. Rozstřílel tam tedy samopalem dveře prodejny Tabák a ukradl dva balíčky tehdejších cigaret Snagov a jeden Amiralek.

V Tvarožné pak poškodil zaparkovaný autobus. Poté úplně obrátil a rozjel se na Vyškov. Jeho šílená jízda už trvala téměř dvě hodiny, ale ve vojenském městě mu rozhodně nikdo cestu nezatarasil. Z Kroměříže zřejmě nikoho neinformovali o tom, že po silnicích jezdí po zuby ozbrojený voják v obrněnci a demoluje, na co přijde. Dozorčí podporučík Sboru národní bezpečnosti Stanislav Pejcl z Vyškova volal nadřízeným v okrese i Brně, že transportér projel „šílenou rychlostí“ Vyškovem, ale nemířil ani na Olomouc ani na Kroměříž.

Daněk jel totiž na Bohdalice. Začal střízlivět a zřejmě se chtěl vrátit k útvaru či domů. Z kopce, kde je dnes kozlanská skládka, se řítil k Bohatým Málkovicím stokilometrovou rychlostí. Esovitou zatáčku nezvládl. Transportér se převrátil z třímetrového svahu. Obrněnec jako noční pohádková obluda zůstal tiše ležet. Jen světla jako dvě horečnaté oči volala k noční obloze o pomoc. Marně.

Na čele lehce zraněný zběh ve vzteku pálil do ležícícho ocelového obra ve snaze zničit alespoň jeho ocelové srdce. A to se mu skutečně podařilo, motor byl vážně poškozen.

Z místa havárie se pak vydal pěšky do Bohatých Málkovic. Před sebou najednou zpozoroval světla blížícícho se auta. Vystřílel proti němu dávku ze samopalu a donutil řidiče vystoupit. Bylo to vozidlo Vojenského útvaru civilní obrany Bučovice. Řidič, vojín Š. M., jel do Vyškova pro majora Urbana. Zběh ho donutil vystoupit pod pohrůžkou smrti. Voják se snažil ukrýt v příkopu, Daněk po něm střílel, ale nakonec sedl do auta GAZ a odjel. Jenže po pár metrech opět zapadl. Ze zlosti nad neúspěchem do vozu střílel a pak šel pěšky přes pole ke Kojátkám. Bylo už po půl čtvrté ráno.

S bodáky proti samopalu
Vojenské a bezpečnostní složky se konečně vzpamatovaly. Řidič oloupený o GAZ vyhledal v Bohatých Málkovicích příslušníka bučovického vojenského útvaru nadporučíka Mazala. Ten ho odvezl zpátky do kasáren. Dozorčí útvaru pak informoval velitele pluku podplukovníka Bureše v Brně. Ten zase rozhodl, aby vše řídil jeho zástupce podplukovník Valášek, který působil jako zástupce pro věci politické, čili politruk. Jak se ukázalo, nebylo to zrovna šťastné řešení.

Valášek se údajně spojil s Okresní správou Veřejné bezpečnosti a ta měla požadovat, aby vojáci přehradili silnici na Bučovice. Dozorčí z Vyškova měl sdělit, že silnici mají obsazenou, ale požadují přehrazení směru na Bučovice. Tento hovor nebyl na poště prokázán a VB ho popřela.

Shodou okolností měla v pondělí 23. července brzy ráno odjet z Bučovic ženijní rota na cvičení do Vojenského výcvikového prostoru ve Vyškově. Velitel roty nadporučík Pavel Svoboda zrovna vydával rozkazy k přesunu kolony vozidel.

„Podplukovník Valášek pak nařídil nadporučíkovi Svobodovi, který na nádvoří kasáren právě vydával pokyny pro přesun kolony vozidel s vojáky na cvičení po uvedené trase na Vyškov, aby mu pro případné přehrazení cesty ozbrojenému vojenskému zběhovi, který se možná s odcizeným GAZem vojína Mazana bude vracet na Bučovice, vyčlenil dvě skříňová vozidla, která pojedou pod jeho velením,“ stojí v odůvodnění rozsudku.

Na další Valáškův příkaz bylo ještě vyčleněno patnáct dobrovolníků ze záloh. Ti vůbec nic netušili. Mysleli si, že jde o součást cvičení, že budou působit jako průzkumná hlídka, značkaři a podobně. Co je nejdůležitější, vojáci byli vyzbrojeni, jak bývá na podobná cvičení zvykem. Měli sice samopaly s útočnými bodáky, ale bez nábojů!

Nic v podstatě nevěděli ani velitelé vozů, důstojníci v záloze. Samopal s ostrými měl jenom Valášek a pomocník dozorčího útvaru, podporučík v záloze Vysočan, který jel s ním. „Na návrh v místnosti dozorčího útvaru, že by se vojákům měly vydat ostré náboje, (Valášek) nereagoval a na upozornění nadporučíka Svobody, že v těchto (skříňových) vozidlech se nesmí přepravovat vojáci, jen mávl rukou.“
Tolik citace v odůvodnění rozsudku. Poslední dějství tragédie mohlo začít.

Kolona vyjela z kasáren. V čele byl Moskvič podplukovníka Valáška a nadporučíka Mazala. S větším zpožděním za nimi pak kolona vozidel. Zatímco většina vozů zůstala stát na železničním přejezdu kvůli vlaku, osobní auta jela ke Kojátkám. Zastavila před křižovatkou Bučovice – Vyškov – Kojátky. Valáškovo auto pokračovalo v jízdě na Vyškov pátrat po zběhovi. Vozidlo nadporučíka Mazala vyčkávalo na kolonu. Když ji Mazal uviděl, pokračoval dál. Když za prudkou zatáčkou z táhlého kopce sjížděly obě skříňové Pragy V3S ke křižovatce, byl už na cestě k Bohatým Málkovicím.

Bylo půl páté. Nešťastnou shodou okolností dorazil zároveň s „vétřieskami“ na stejné místo i zběh.

Masakr v křižovatce
Daněk na autech uviděl písmeno B, které označovalo vozidla tehdejší bezpečnosti. Nesla ji i vozidla útvarů civilní obrany, jež patřila ministerstvu vnitra. Zběh si tak myslel, že jsou to jeho pronásledovatelé. To potvrdil i vyšetřovatelům během výslechu. Tvrdil, že nechtěl nikoho zabít. Každopádně ale neváhal a krátkými dávkami střílel na první náklaďák.

V prvním autě zabil velitele vozu poručíka v záloze I. M. Jeho osud byls ohledem na neštěstí v rodině obzvlášť otřesný. „Bratr poručíka I. M. přišel v Táboře při vojenském cvičení o život. Mluvil jsem s klukama, co ho znali. Prý ho přejel tank. Zůstaly po něm děti, co si právě I. M. osvojil. Stalo se to dávno před tou tragédií u Kojátek,“ objasnil Zdeněk Prokop z Bučovic.

Daněk navíc dvakrát postřelil řidiče S. Š., který nebyl schopen ovládat vozidlo. Praga zastavila v silničním příkopu za křižovatkou pod křížem.

Pak pálil i na druhé auto. Vojáky střelba překvapila. Mysleli si, že je to součást cvičení. Jakmile uviděli raněné a mrtvé, pochopili, že jim jde o život. Neměli žádné zbraně, vyskákali z vozidla a snažili se krýt za autem. Pak se jako zajíci rozprchli do polí. Záložníka Š. H. Daněk zastřelil hned. Vojáka P. S. pouze postřelil. Raněný ležel na silnici, zběh k němu přistoupil a chladnokrevně ho dorazil smrtící dávkou. Musel přitom už vědět, že vojáci jsou neozbrojení. Vždyť neopětovali palbu a snažili se uprchnout. Dál po nich ovšem střílel dlouhými dávkami.

Pak se vrátil k prvnímu autu a zavolal do otevřených dveří: „Tak co, hoši, dobrý, nebo to mám do vás našít?“ Z vozu se ozvalo prosebně: „Nech nás být.“ Horšímu masakru zabránilo patrně přijíždějící auto Škoda Octavia od Bohatých Málkovic. Daněk ho donutil střelbou zastavit, manželský pár pak přiměl pod hrozbou smrti vystoupit. Nasedl a přes Bučovice odjel domů.

Ihned poté dorazila na místo tragédie kolona vozidel vedená Svobodou. Lékař podporučík v záloze Hilšer se zdravotníkem poskytli pomoc raněným. Při převozu dvanácti raněných pomáhala také výjezdová skupina VB z Kroměříže. K místu tragédie se od havarovaného OT – 64 vrátil i Valášek, který zaslechl střelbu. Bylo mu jasné, jak asi dopadne střet s neozbrojenými vojáky. Bylo už pozdě.

„Ty skončíš na šibenici!“
Daněk dorazil domů do Cvrčovic řekl své matce, že zabil asi čtyři lidi a musí se zastřelit. Zamkla mu proto na toaletě samopal. Syn ho po ní chtěl, když mu ho nedala, sedl do auta s tím, že se jede zabít. Po krátké chvíli se ale pěšky vrátil – došel mu benzín. Ironií osudu ho zatkl po domluvě místní příslušník VB František Neoral, jenž Daňka samozřejmě dobře znal.

Ten byl prý podle Josefa Přikryla v civilu, snad neměl ani pistoli… „Říkal mu, ať neblbne, že to nemá žádnou cenu,“ vzpomíná Přikryl. Výjezdová po zuby ozbrojená skupina přišla podle všeho k hotovému… Daněk dohnal už i svou vlastní smrt.

Místními celá událost doslova otřásla. „Nemohli jsme tomu uvěřit. Byl to největší čtenář ze třídy, měl hrozně rád literaturu. Nevzpomínám na něj vůbec ve zlém, býval na mě hodný. Pravda, byl to uličník,“ svěřila se spolužačka Ludmila Paličková. Jedna z učitelek prý Daňka varovala po jednom z jeho alotrií, že jednou skončí na šibenici. Její předpověď se vyplnila. Vyšší vojenský soud v Táboře odsoudil ve veřejném hlavním líčení v Brně 13. září 1973 Antonína Daňka k trestu smrti. Prezident republiky Ludvík Svoboda zamítl milost. Daněk byl popraven 21. prosince 1973.

Dobový tisk o masakru v Kojátkách vůbec neinformoval. Komunistický okresní týdeník Náš život psal o výkupech obilí, žních, ale o tragédii pochopitelně nepadlo ani slovo. V prosinci se ve všech denících pouze objevila noticka informující o popravě.

Jak už bylo řečeno, Cvrčovice tato událost takřka paralyzovala. Vrah způsobil vlastní rodině snad stejnou bolest jako příbuzným obětí. „Jeho otec ho navštíl v kriminále. Vím od něj, že mu řekl něco v tom smyslu, že se k tomu, co spáchal, musí postavit jako chlap. Měl slzy v očích. Do posledka to těžko nesl, rodina se ho víceméně zřekla. Celá dědina z toho byla špatná,“ říká Přikryl.
Neštěstí, které si vlastně nikdo nepřál, už nešlo odestát.


VÝŇATEK Z ROZSUDKU NAD ANTONÍNEM DAŇKEM

vojín z. sl. Antonín Daněk,
narozen 26.1. 1952 v Kroměříži, truhlářský dělník, svobodný, syn řidiče, bytem Cvrčovice čp. 38, okr. kroměříž, příslušník v. ú. 6186 Kroměříž, t. č. ve vazbě ve věznici MS Brno – Bohunice,

u z n á v á s e v i n n ý m

1) rozkrádáním majetku v socialistickém vlastnictví podle § 132 odst. 1 písm. a) tr. zák. v souběhu s nedovoleným ozbrojováním podle § 185 odst. 1 písm. a) b) tr. zák. a zběhnutím podle § 282 odst. 1 tr. zák….
2) neoprávněným užíváním cizího motorového vozidla podle § 209 a) odst. 1 tr. zák. v souběhu s obecným ohrožením podle § 180 odst. 1,2 písm b), c) tr. zák…
3) trojnásobnou vraždou podle § 219 tr. zák., protože kolem 04,30 hod. 23.7. 1973 na křižovatce silnic Bučovice – Vyškov – Kojátky úmyslnou delší dobu trvající střelbou na přijíždějící 2 skříňová vozidla Praga V3S, obsazená příslušníky v.ú. CO 5872 Bučovice usmrtil por. na cvičení Ing. M. M., voj. na cvič. Š. H., voj. na cvič. P. S. a zranil z části těžce, z části lehce 12 dalších příslušníků tohoto útvaru,
tedy jiné úmyslně usmrtil,
4) poškozováním majetku v socialistickém vlastnictví podle § 136 odst. 1 písm. a) odst. 2 písm a) tr. zák….
5) dvojnásobnou loupeží podle § 234 odst. 1 tr. zák.

a o d s u z u j e s e z a t o

podle § 219 tr. zák. s použitím § 35 odst. 1 a § 29 odst. 1 písm. a) b) tr. zák.

k t r e s t u s m r t i.




PODFOTA:

1, 2):
Zběh a trojnásobný vrah Antonín Daněk (druhý zleva v horní řadě) na skupinové fotografii z deváté třídy základní školy ve Zdounkách.
Autor: Archiv Ludmily Paličkové

3):
Dům, v němž bydlela rodina Daňkova ve Cvrčovicích. Od roku 1973 se příliš nezměnil.
Autor: Deník/Michal Sklenář

4)
Obrněný transportér, který ukradl zběh Antonín Daněk leží vyvrácený v příkopu vedle mostku u Bohatých Málkovic na snímku pořízeném bezpečnostními složkami při vyšetřování tragédie.
Autor: Správní archiv Armády ČR Olomouc

5)
Místo tragédie u Kojátek. Daněk stál za křížkem a pálil na auta s neozbrojenými vojáky přijíždějícími od Bučovic. Autor: Deník/Michal Sklenář

6)
Jedna z obětí Daňkovy palby Josef Fritsch z Bučovic (třetí zprava) na snímku s kamarády – vojáky. Fritsch byl u Kojátek lehce zraněn.
Autor: Archiv J. Fritsche

7)
První strana rozsudku nad Antonínem Daňkem vyneseném Vyšším vojenským soudem v Táboře na veřejném hlavním líčení v Brně 12. a 13. září 1973.
Autor: Archiv A. Parobka

ANTONÍN PAROBEK

MICHAL SKLENÁŘ