Ze tří tisíc dvanáct? Hůle: Z nedoplatku za energie může být existenční problém

Zvyšuje se nyní kvůli rostoucím cenám energií počet lidí, kteří k vám chodí pro radu?
Návštěva kamenných poraden, kam chodí osobně většinou předlužení sociálně slabší lidé, je stabilní. Mnohem širší spektrum lidí se ale obrací na telefonickou linku. Dlouhodobě kvůli dluhům a exekucím, třeba když k nim přijde vykonavatel a chce dobrovolnou splátku, aby neprovedl mobiliární exekuci. Za covidu se připojili živnostníci, kteří přišli o zakázky. A od května se na nás stále častěji obracejí lidé, kteří si nevědí rady s energiemi. Ti dosud dluhy neměli, ale nyní nejsou schopni splácet své závazky. Obvykle nevědí, do jaké poradny jít, a stydí se tam čekat někde ve frontě.

Kdo nejčastěji volá a co mu doporučujete?
Obecně se na nás v daleko větší míře obracejí ženy, i v případě, že řeší problém za manžela, partnera nebo syna. Nevím, jestli jsou chlapi víc hrdí, anebo jen méně důslední v řešení problémů, ale pozorujeme teď jednoznačně, že problémy víc řeší ženy. Obracejí se na nás také samoživitelky i ovdovělé seniorky. A ohledně doporučení třeba zrovna u energií je to těžké. Nejprve si zjistím, jaký mají čistý příjem domácnosti a kolik z toho vydávají na bydlení. Pak můžu vypočítat, zda mají nárok na příspěvek na bydlení. Skoro nikdo z těch, kdo volá, ho nečerpá a skoro každý z nich by ho přitom mohl mít. Příspěvek na bydlení obecně čerpá jenom čtvrtina lidí, kteří by na něj hypoteticky měli nárok.

Proč ho lidé nedostávají?
Někteří o něm ani nevědí, anebo se nedokážou prokousat k informacím. Dlouhodobě totiž platí, že byť je tato pomoc relativně štědrá, snaží se stát složitostí systému její čerpání tlumit. Myslím si, že to je nepřiznaný záměr tvůrců. Ministru práce Jurečkovi sice nelze upřít snahu pomoci lidem, aby byli schopni dosáhnout na to, na co mají nárok, řídí ale nepředstavitelně složitý moloch. A tam na všechno platí argument: „Úřad práce to nezvládne.“ To zní jako kánon a přes to nejede vlak.

Začíná druhé kolo milostivého léta pro dlužníky. Potrvá do konce listopadu

Zájemce tedy odradí řada formulářů a na pomoc obvykle rezignují?
Člověk, který disponuje internetem, si snadno může najít kalkulačku na webu a za pět minut si spočítat, zda by příspěvek na bydlení dostal a kolik peněz by to bylo. Senioři ale často tuhle možnost nemají anebo to neumí. Pro ně to znamená jít na úřad a tam čekat frontu. Stále více dávek sice lze zařídit on-line, ale řada příjemců to nedokáže využít. Bývá k tomu totiž potřeba elektronická identita, kterou spousta z nich nemá a neumí s ní zacházet. U příspěvku na bydlení je pořád nejen spousta zbytečných formulářů, ale je tam také mnohdy nesmyslné dotazování.

Na co se úředníci nesmyslně ptají?
Ministerstvo kupříkladu sice zmenšilo frekvenci dokladování nákladů ze čtvrtletí na pololetí, ale v situaci, kdy náklady na bydlení jenom rostou, je to pořád nesmysl. Podle mě by to mělo stačit jednou ročně nebo v případě, že dojde k nějaké změně. Když se zvýší náklady, je to hloupost samotného žadatele, že si o to nepožádal. Kdyby se náhodou náklady snižovaly, tak by stát mohl tratit, ale my v tuto chvíli vidíme, že v horizontu několika let se ty náklady zcela jistě snižovat nebudou.

Kdo a proč tedy o příspěvek nežádá?
Mnozí lidé ze střední třídy se za svou situaci stydí, třeba i sami před sebou. Co nejdéle odkládají moment, kdy by si přiznali, že pomoc od státu skutečně potřebují. Obvykle po celý život vnímali jako svou ctnost, že žádnou pomoc čerpat nemuseli, a tím by o ten pocit přišli. A mnoho z nich je také někde na hraně. Příspěvek na bydlení sice může být patnáct tisíc korun, ale pro někoho třeba také jenom něco přes stovku. A kvůli tomu si přece třeba my dva složitě zařizovat příspěvek někam na úřad nepůjdeme. Ovšem u seniorů to bývá něco jiného, ti někdy opravdu počítají každou stokorunu. Nicméně zůstává množina lidí, kterým se to moc nevyplatí, a proto příspěvek nečerpají.

Lze lidi, kteří by prosbu o pomoc považovali za své selhání, nějak přesvědčit, aby to stejně udělali?
Podle mě by stát měl vést kampaň, která by na konkrétních případech ukazovala, že říci si o pomoc není nic špatného. Když ji potřebuji a mám na ni nárok, tak je to normální. Proto platíme daně a máme nastavený mechanismus podmínek, za kterých mají lidé na pomoc od státu nárok. Když se bavíte s bezdomovci, často zjistíte, že žili úplně běžný život, ale potkala je série špatných událostí, a obvykle v tom právě jejich hrdost hrála významnou roli. O něco si neřekli, ale rychle se dostali do situace, kdy to přestali být schopni zvládat, a potom už pomoc nezafungovala.

Důchodce přežívá díky Armádě spásy. Na žádnou podporu nemá nárok

Může tedy zdražení energií také vést k bezdomovectví?
Pokud mi od dodavatele energie přijde jednorázový nedoplatek patnáct tisíc korun a já to nebudu řešit a budu žádost o pomoc od státu odkládat, tak mi ty energie odstřihnou. Začnou to po mně exekučně vymáhat, i když bych exekuci mohl předejít tím, že bych si o pomoc, na kterou mám nárok, včas řekl. Takto se mohou snadno i rodiny s dětmi dostat do situace, že před jejich očima chodí po jejich bytě exekutor a děti zažívají mnohem větší stres, než kdyby rodiče o ty dávky požádali. Ostatně i rodičovský příspěvek je sociální dávka, a to zdaleka nejdražší, a za něj se tu přece nikdo nestydí. S příspěvkem na bydlení je to ale úplně stejné, tak proč se stydět, když na něj máme nárok.

Je to ale opravdu ideální způsob pomoci?
Myslím si, že příspěvek na bydlení je konstruovaný špatně. Silně totiž penalizuje jednočlenné a dvoučlenné domácnosti a také obyvatele menších měst. Ten, kdo bydlí v Černošicích, dostane mnohem menší příspěvek na bydlení než jiný, který bydlí třeba v Mostě, i když ten z Černošic má náklady života mnohem vyšší. Příspěvek reflektuje jednak nájem a potom energie. Nájem se hodně odvíjí od socioekonomického statusu regionu, zatímco energie jsou poměrně plošné. Tím, jak enormně rostou energie, se ten rozdíl zmenšuje a myslím si, že by stát měl přistoupit k tomu, aby se to úplně sjednotilo anebo rozdělilo třeba do dvou pásem, ale rozhodně ne podle velikosti obce.

Co si myslíte o ostatních dávkách?
Přídavek na děti, který čerpá řádově 270 tisíc domácností, se odvíjí od životního minima. To ministr Jurečka víceméně správným směrem valorizoval, aby se srovnalo s vývojem cen, ale nevalorizovala se i výše přídavku na dítě. Už dlouho je stejný a pohybuje se od 550 do 880 korun podle věku dítěte, což je málo. Takže si myslím, že by jej stát měl také valorizovat. Potom máme dávky jako rodičovský příspěvek, který čerpá hlavně střední třída. Ta má velké zastánce mezi politiky, kteří bojují za to, aby byl co nejštědřejší. Bohužel je to hodně nevyvážené, takže když ho dostane chudá rodina se třemi dětmi, má od státu reálně nesrovnatelně méně peněz než bohatá.

Daniel Hůle se v organizaci Člověk v tísni stará o dluhové poradenství.Zdroj: Deník/Zbyněk Pecák

Chudí lidé si ale také mohou zažádat o dávky pomoci v hmotné nouzi.
To sice mohou, ale u těchto dávek je zase úplně jiný problém. Zatímco dávky státní sociální podpory jsou nárokové, a vy si tedy jednoduše na internetu spočítáte, na co máte nárok, a potom je dostanete, u nich je to úplně jinak. Odvíjejí se totiž od individuálního posouzení úředníkem. Některé regiony mají osvícené úřady práce, které lidem v nouzi opravdu pomáhají. Ale v jiných, obvykle tam, kde je velká bída, úředníci ty chudé nesnáší, a peníze jim proto nepřiznávají. Takže když vidíme statistiky, kolik lidí kde dávky v hmotné nouzi čerpá, tak to neodráží ani tak skutečnou chudobu v regionu jako spíš vstřícnost tamního úřadu.

Lidem v exekucích by měla pomoci opakovaná akce Milostivé léto, která znovu začíná právě nyní. Loňská premiéra této akce přitom nepřinesla takové výsledky, jaké někteří lidé očekávali. Bude to teď lepší?
Je to jen cesta, jak odbourat staré exekuce, které vznikly podle nemravných pravidel a narostly do nemravné výše. Většinou to byly starší dluhy za jízdu načerno, kde byly drahé odměny advokátům, nebo dluhy na nájmu do roku 2014. Tehdy byl sankční úrok 93 procent, zatímco dnes je mnohem nižší, a ty dluhy tak rychle nenarůstají. Dřív se ale z dvacetitisícového dluhu na nájemném běžně stával půlmilionový. A potom zdravotní pojištění, kde také došlo ke snížení penále. To jsou základní okruhy dluhů, které dávaly smysl, ale rozhodně to nebylo sto procent veřejnoprávních exekucí. Okruh exekucí, na které se Milostivé léto vztahovalo a kde to dlužníkům dávalo smysl, tedy nebyl příliš velký. My se domníváme, že se to řádově týkalo devadesáti tisíc lidí. Lidé v exekucích museli splatit dlužnou jistinu, tedy původní dluh s částí peněz pro exekutora, ale ušetřili na příslušenství, o které dluh mezitím vzrostl. Milostivé léto dle odhadů využily desítky procent těch, kde to dávalo smysl.

PŘEHLEDNĚ: Kde vám přispějí na nový kotel či fakturu za energie

Takže si myslíte, že Milostivé léto svůj účel částečně splnilo?
Splnilo, ale mohlo by to být lepší, protože se tehdy situace zkomplikovala. Trvalo totiž loni od konce října do konce letošního ledna, ale už 15. října klekla Bohemia Energy a celá řada domácností se najednou dostala do enormních problémů. Milostivé léto přitom hodně staví na solidaritě, zejména mezi příbuznými a známými, protože dlužníci si obvykle nejsou schopni našetřit větší množství peněz na zaplacení. A právě v té době lidé z jejich okolí často začali řešit svoje akutní záležitosti. Také byl problém s některými exekutory. Například když odmítali akceptovat platbu od zaměstnavatele, který chtěl pomoci svému zaměstnanci, poslal přesnou částku a uvedl, na co ta platba je. Odmítli ji ale započítat s tím, že jde o platbu třetí strany, takže jsme to museli vysoudit. Obstrukce ze strany některých exekutorů byly šílené. Vedli jsme proto s nimi soudní spory, ale zatím jsme všechny vyhráli.

Navíc se k Milostivému létu dobrovolně připojily některé firmy.
Ukázalo se, že celá řada soukromých firem by o to také stála, a připojila se k tomu dokonce i za cenu, že některým exekutorům musela zaplatit náklady. Platily je tedy vlastně samy už z té vrácené jistiny a po dlužnících to splatit nechtěly. To byl příklad třeba České spořitelny, ale i dalších. Paradoxně možná prospělo i to, že konzervativní politici jako Marek Výborný a Patrik Nacher sami na vlastní kůži zažili zvůli některých exekutorů, se kterou se běžně už léta potýkají dlužníci. Do té doby to pro ně bylo nepředstavitelné.

Jaká máte tedy očekávání od druhé vlny Milostivého léta?
Už máme díky té první nějaké zkušenosti. S exekutory zatím vedeme řádově přes sto soudních sporů, asi v šedesáti jsme už vyhráli a žádný jsme zatím neprohráli. Naštěstí vždy, když dochází k takzvaným výkladovým nejasnostem, se soudy přiklánějí k názoru předkladatelů. Proto doufám, že druhé Milostivé léto nebude takto paralyzované, protože na řadu nejasností už se explicitně v zákoně pamatuje. Problémem je ale to, že už nyní vidíme, že zdražování ničí společnost takovým způsobem, že schopnost pomoci svým blízkým bude strašně ztížena. Už dnes střední třídě rostou náklady na energie z dvou tří tisíc měsíčně na deset dvanáct tisíc korun. Obávám se proto, že ochota lidí přispět na sbírky bude menší a sníží se solidarita, protože se velké části lidí daří hůř.

Daniel Hůle se v organizaci Člověk v tísni stará o dluhové poradenství.Zdroj: Deník/Zbyněk Pecák

V čem se bude druhá vlna Milostivého léta lišit od té první?
Změna nastala hlavně u dluhů na zdravotním pojištění. Jen velké zdravotní pojišťovny uvedly, že v souhrnu mají zhruba čtyři sta tisíc dlužníků na zdravotním pojištění, takže na něm dluží víc než polovina všech dlužníků. Na začátku Milostivého léta ale pojišťovny odmítaly počítat penále jako příslušenství. V průběhu akce se jejich postoj změnil, začala s tím Všeobecná zdravotní pojišťovna, ale někteří exekutoři až do konce Milostivého léta trvali na tom, aby to lidé zaplatili celé. Mnozí lidé proto do toho vůbec nešli. Teď ale nastala velká změna. Některé zdravotní pojišťovny totiž vymáhají své pohledávky za jedním dlužníkem ve více exekucích, což celý proces prodražuje. Minule platilo, že pokud bylo v exekuci vymáháno samostatně penále, tak se předpokládalo, že dluh na pojistném byl zaplacen, ale muselo se to ověřit. Teď se na exekuci pohlíží izolovaně, a pokud nějaký věřitel vymáhá jenom příslušenství, tak se jistina považuje za uhrazenou, nic se nezjišťuje.

Jak se to projeví u jednotlivých dlužníků?
Pokud mají dluh na penále třeba šedesát tisíc korun, dlužník zaplatí 1815 korun a tím to pro něj skončí, protože se k tomu přistupuje jako k příslušenství. Pokud je to jistina, je situace jiná, ale to je velký rozdíl oproti tomu předchozímu Milostivému létu, které to hrozně protahovalo a komplikovalo. Proto bych doporučil lidem, kteří mají dluh na penále zdravotního pojištění, které se v exekuci vymáhá samostatně, ať si zjistí znovu, jaká je jejich situace, protože toho možná budou moct využít. Kromě Milostivého léta ohledně exekucí navíc probíhá ještě jedna zásadní akce, která také mnoha lidem může ulehčit život.

O co přesně se jedná?
Je to dokončování takzvaných bagatelních exekucí, u kterých je původní nesplacená jistina do patnácti set korun a tři roky na ní exekutor nic nevymohl. V tom případě měl nejpozději do 31. března věřitele vyzvat, aby složil zálohu. Pokud tak neučinil, musí se tato exekuce zastavit. To by mohlo odbourat statisíce exekucí pro malé dluhy. Proto bych lidem, kteří mají i malé exekuce, radil, aby si zjistili, zda také jejich exekuce podle tohoto opatření neměla být zastavena.

Školní jídelny od září podraží. Rodiče zaplatí za obědy o stovky korun více

Nehrozí ale kvůli zdražujícím se energiím pád do exekucí dalším lidem?
Dosud se ceny za energie upravovaly jednou ročně, někdy ani to ne, ale od listopadu jsme svědky, že se ceníky měnily už mnohokrát. Salámovou metodou je to z toho důvodu, že je snazší říct, že se zdražuje o dvacet procent, než že je to o 180 procent. Ovšem během těchto dílčích zvýšení nedošlo k navýšení záloh, takže v ročním zúčtování začínají lidé dostávat vysoké nedoplatky. Zatím třeba jen za několik měsíců, ale kdo bude mít zúčtování na podzim nebo v listopadu, tedy rok od prvního zdražení, může tam klidně mít nedoplatek třicet tisíc korun. To už bude opravdu velký problém, pro řadu domácností absolutně neřešitelný. V oblasti energií bude stát muset pomáhat mnohem razantněji. Namísto aby skoro sedmdesát miliard korun rozpustil všem, tedy i lidem, kteří mají statisíce nebo miliony na účtech, by bylo potřeba zaměřit se na skupinu lidí, kteří nebudou mít ani ty desetitisíce na zaplacení. Pokud se tohle nestane, tak nám kvůli tomu exekuce začnou narůstat.