„Covid se zdá být minulostí, ale to nemusí být na podzim pravda. Proto bychom měli přistoupit k rekapitulaci a poučit se z chyb,“ uvedl včera Petr Vrána, ředitel MŠ a ZŠ Troubky. Byl jedním z několika mála školských pracovníků, kteří odmítli respektovat vládní nařízení. Podle něj online výuka velmi negativně ovlivnila vývoj dětí a narušila jejich psychiku. Třeba kvůli silnému připoutání k digitálnímu virtuálnímu světu.

Radim Uzel
Nemoc, se kterou bojuje sexuolog Uzel, číhá bez varování. O to krutěji udeří

Tuto obavu vyjadřuje i neurolog Martin Stránský: „Děti vyrostlé na technologiích neznají podstatu citů, a když se dostanou do tísně, nemají lidskou oporu, neznají přirozený svět přírodních a lidských vztahů. To je pro jejich formující se mozek fatální a katastrofické.“ Svoji zkušenost připojuje také student ostravského gymnázia Damián Štach: „Mnoho mladých lidí se uzavřelo do sebe, přerušilo vztahy s kamarády a po návratu do školy nevědělo, jak je navázat. Izolace byla dlouhá a hrozilo, že se jako lidské bytosti rozpadneme před počítačem. Měli bychom se nad důsledky přijímaných omezení zamyslet,“ dodal.

Ředitelská rebelie

Petr Vrána třeba tvrdí, že testování bylo drahou prevencí bez patřičného efektu: „Náklady na jednoho zachyceného pozitivního žáka se pohybovaly od 250 to 600 tisíc korun.“ Pro svou rebelii našel důvod ve ztrátě důvěry v to, co říkali ministři předchozí vlády. „V naší škole v Troubkách jsem zavedl dobrovolné testování a žáci ani učitelé roušky nenosili, pokud sami nechtěli. Covid se nijak lavinovitě nešířil,“ svěřil se se svou zkušeností.

Na dotaz Deníku, jak na jeho postoj reagoval zřizovatel a další orgány státní moci, uvedl: „Navštívili nás zástupci školní inspekce, zřizovatel řešil stížnosti asi čtyř rodičů a byla u nás kontrola z krajské hygieny. Dostal jsem pokutu za přestupek, proti němuž jsem se odvolal. Ani po pěti měsících nemám odpověď. Dodnes nevím, co jako ředitel můžu, nebo nemůžu dělat.“

Rodiče proti izolaci

Jiný postup zvolila Jiřina Lenová, psycholožka a matka tří dětí ze Semil. „Chtěli jsme s manželem, aby naše dcera, která byla na začátku pandemie v 1. třídě, nestrádala ztrátou kontaktů s kamarády. S dalšími rodiči jsme začali děti učit svépomocí. Brali jsme je k řece, do lesa. Byly hodně venku, šťastné, veselé a zcela zdravé,“ popsala svoji zkušenost. Díky obětavosti rodičů i pochopení školy patnáct prvňáků a druháků takto skoro nezaznamenalo, že je nějaký covid. Během domácí výuky měli ale pravidelný režim, vyučování, přestávky, svačiny. Bohužel k této idyle měla většina žáků hodně daleko. „Společnost svým způsobem

Petra Šedová, lékařka a vědkyně z Mezinárodního centra klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně
Mrtvice hrozí i mladším lidem, o mozek je potřeba pečovat, říká odbornice

děti obětovala. Dva roky karantén, ale také nošení roušek a testování se neobejdou bez dopadu na jejich psychiku. Potíže nezmizí s potlačením pandemie,“ soudí psycholog Jaroslav Simon. Několikanásobně se zvýšil počet úzkostných a depresivních poruch a sebevražedných myšlenek nejen u dospělých, ale též u dětí. Jejich potíže mohou trvat mnoho let. „Příčinou jsou nucená introverze, izolace, pasivita a bezmoc. Návrat k normálu, z virtuálního do reálného světa, může být velmi pomalý,“ míní.

Normalizační patologie?

Ostravský psycholog Daniel Štach také připomněl, že učitelům nikdo nepomohl, jen se na ně valily příkazy a zákazy. Pokud se někteří pedagogové proti opatřením vzepřeli, nebo o nich diskutovat, byli podle něj umlčeni většinou. A někdy kvůli tomu i ze školy odešli. Patřil k nim i Štach. „Ve školách se strach šíří raketovou rychlostí a skupinový tlak je někdy nesnesitelný, diskuse nebyla přípustná. Odešel jsem ze školství, protože jsem se odmítl podřídit normalizační patologii,“ uvedl.

Kritici proticovidových opatření zdůraznili, že nikdy nebránili ostatním ve vstřícném postoji k ochraně zdraví v souladu s vládními opatřeními, ale chtěli, aby se o jejich pohledu debatovalo a nebyl předem ostrakizován.