Kliknutím zvětšíteVládní daňový balíček byl schválen až na několikátý pokus, protože opozici se nelíbil jeho obsah ani omezení diskuse. Jak se k němu stavíte vy?
Vláda začala sněmovnou protlačovat daňový balíček v době, kdy už existoval návrh rozpočtu, který počítá s těmito dodatečnými příjmy. Což je eufemistický název pro zvyšování daní. My jsme měli řadu pozměňovacích návrhů, několikrát jsme vystoupili v diskusi, ale nemyslíme si, že naše role je obstrukční. Když ovšem vidím, jak se chová ministryně financí, nedivím se některým politickým matadorům, že projednávání úmyslně protahovali.
ODS, TOP 09, STAN a lidovci navrhovali zamítnout opatření, která lidi finančně zatíží, ať už to je zdvojnásobení poplatku za zápis v katastru, zdanění rezerv pojišťoven, nebo ponechání čtyřprocentní daně z převodu nemovitostí. Vy jste prosadili lepší podmínky pro domácí vaření piva a hráče pokeru. Není to trochu málo?
Jejich návrhy neprošly, naše ano. Ale my jsme přišli s daleko závažnějšími věcmi, totiž se snížením daně při nákupu nemovitosti k vlastnímu bydlení na 0 až 2 procenta, což by znamenalo běžnou úsporu 150 tisíc korun, a to není málo. Vystupoval jsem i proti zdvojnásobení poplatku při zápisu do katastru, protože dvěma tisíci bude zatížen každý zápis, například při refinancování hypotéky, prodeji kusu zahrady. Tam pak můžete zaplatit pětinu ceny pozemku. Za nejdůležitější však považuji pirátskou snahu o snížení zdanění práce. U nás se sice zvyšují mzdy, ale s nimi i zdanění práce, protože sleva na poplatníka je stále stejná. My proto opakovaně navrhujeme zvýšení této slevy o pět tisíc korun. Bez úspěchu.
Čili výsledkem je, že vládní koalice s komunisty prosadila svůj balíček a k tomu Piráti zvýšení objemu domácího vaření piva z 200 na 2000 litrů a snazší přihlášení do turnajů pro české hráče pokeru.
To jsou ale věci, kterým jsme se věnovali ještě v době, kdy jsme byli mimoparlamentní strana. Vždycky nám vadily čachry kolem zdanění hazardu. Vláda jedná nekoncepčně. Chce například zvýšit daň z tabákových výrobků, přičemž konzumace tabáku od cigaret přes žhavený tabák škodí zdraví různě. Když vláda zakrývá, že jde o prosté zvýšení daní a ministr zdravotnictví Vojtěch vysvětluje, že to bude mít pozitivní dopad na zdraví obyvatelstva, tak měli napálit nejvyšší daň na cigarety, ale nižší na méně škodlivé tabákové výrobky. Totéž platí o dani na hrací automaty, která zůstala stejná. Vláda balíček nakonec protlačila, a tak jsem rád i za ty drobné změny, které se nám podařilo prosadit. Domácí pivovarnictví je součástí naší podpory koncepce do it yourself, tedy udělej si sám. Teď jsme to u piva dotáhli objemově na víno, protože nevidím důvod k rozdílnému přístupu. A poker je dlouhodobě hodnocen jako dovednostní hra, kterou Miroslav Kalousek jako ministr financí nesmyslně zatáhl do kasin.
Piráti řekli, že se nepřipojí k žalobě na způsob hlasování o daňovém balíčku, kdy koalice prosadila ukončení debaty. Proč?
Nemyslíme, že procedura je tím podstatným. Podle nás by se Ústavní soud měl zabývat obsahem balíčku. Máme například za to, že zdanění technických rezerv pojišťoven není v souladu se zákonem. Předseda našeho klubu Jakub Michálek přesto připomněl, že soud se v minulosti způsobem hlasování a nátlakem vládní koalice už zabýval, a mělo by se vzít v úvahu, že dodatečně balíček může zrušit, což by znamenalo vracení již vybraných daní.
Ptám se i proto, že Piráti nedrží s ostatními opozičními stranami basu. Nepřipojili jste se ani k memorandu TOP 09, ODS, STAN a KDU-ČSL o potřebě prosazování a hájení pěti pojistek právního a bezpečného státu. Z jakého důvodu tam chybí váš podpis?
Mě nikdo s žádostí o podpis neoslovil. Piráti ale nebyli ani po volbách součástí tzv. Demokratického bloku, který jsem vnímal spíš jako konzervativní blok. Tehdy jsem svolal kulatý stůl a vyzýval ostatní, ať před ustavením sněmovních orgánů vezmeme do ruky Faltýnkovu tabulku a rozdělíme místa ve výborech podle našich not, protože dohromady máme víc hlasů než ANO. A právě tam mi bylo oznámeno, že vzniká jakýsi blok a kdo v něm není, asi není ten pravý demokrat. My spolupracujeme jak s ODS, tak s TOP 09, ale na smysluplné legislativě i s ANO. Piráti nemusejí podepisovat manifesty, protože naše politika jasně ukazuje, že ctíme demokratické principy a jsme liberální strana.
To snad oni také, ne?
Přijde mi to docela vtipné, protože po listopadu tu bylo jedenáct let vlády ODS, osm let ČSSD, kus TOP 09 a lidovců a šest let ANO. A když Nejvyšší kontrolní úřad opakovaně říká, že České republice se v mnoha ohledech nedaří, a jeho zprávy jsou alarmující, moc nechápu, proč právě tyto strany tvrdí, že jsme před třiceti lety vybojovali svobodu a až teď se to nějak kazí. Podle mě to jsou strany, které mají na triku nepovedenou privatizaci a schvalovaly zákony, které mě donutily vstoupit do politiky, protože jsem s nimi nesouhlasil. Osobitost a autonomie Pirátů je daleko opravdovější než podepisování nějakých prohlášení.
Kam jsme podle vás za třicet let od listopadu 89 došli?
Kromě pozitivních změn je to pro mě období promarněných šancí. Česká republika má ohromný potenciál, ale vláda neumožňuje lidem ho uvolnit. V 90. letech bylo cílem dohnat západní Německo a já myslím, že to bylo a stále je reálné. Není důvod, abychom nebyli na stejné úrovni jako okolní státy, které neprošly komunismem. Jenže vládní elity lidem republiku ukradly. Listopadové události vnímám především jako obrovské vzedmutí občanské společnosti. Politici ale na ni od chvíle, kdy už ji nepotřebují, plivou. Ostatně před deseti lety jsem vyslyšel volání pana Klause, který říkal, že občanská společnost je neštěstí a kdo kritizuje poměry, má vstoupit do politiky a měnit věci skrze stranický systém. Ale moc se toho nezměnilo, občanský a neziskový sektor je tlačen skoro do ilegality, přitom to jsou občané, kteří dávají politice život.
Právě. Vládne tady dominantně hnutí ANO a nevšimla jsem si, že by Piráti nějak mohutně uvolňovali lidský potenciál.
Výsledek voleb je jedna věc, druhou je fungování strany. My jsme ji od začátku naprosto otevřeli, zavedli jsme transparentní registry a účty. Když chcete fungovat na platformě Pirátské strany, nemusíte mít žádnou bumážku nebo být členem Pirátů. Za nás hojně kandidují nestraníci, aktivní lidé, kteří se věnují činnostem se společensko-kulturními dopady. Angažujeme se ve věcech, které se týkají potřebných, ať už to jsou guláše pro bezdomovce, nebo spolupráce s neziskovým sektorem na předškolní výchově. Politik musí s lidmi žít, ne se separovat ve sněmovně. Nejezdíme auty s řidičem, ale MHD.
Kdy jste naposledy udělal něco podobného?
Poslední tři týdny jsem nebyl na guláši, ale byl jsem rád, že jsem například s Olgou Richterovou mohl podpořit další ročník udělení stipendijních cen společnosti Romea pro romské studenty středních a vyšších odborných škol. To je suprový projekt, akorát je tam bohužel dvojnásobný převis žadatelů, kteří by měli stipendium získat. Ono není vysoké, ale těch 14 tisíc je pro jejich rodiny hodně. Podporuji také projekt Vějíř v Kladně, což je příprava dětí na první rok základní školy. Dělali jsme přes Piráty fundraising Knížky na léto, takže těch akcí je hodně. My jsme z občanské společnosti vzešli a cítíme se být její součástí.
Důrazem na absolutní transparentnost včetně zapisování všech kontaktů se vskutku od ostatních stran lišíte. O to víc nevole budí, kdy někdo poruší vaše vlastní principy. Mluvím o nezapsaných schůzkách pražské zastupitelky Michaely Krausové s manažerem firmy JCDecaux a malé domů Lenky Dvořákové, která kandidovala za Piráty v Praze 10. Není to nakročení k praktikám tradičních stran?
My se v maximální míře snažíme svoje vlastní pravidla dodržovat. To, že někdy dojde k pochybení, se prostě stane. Podstatné je, jak na to reagujeme. Michaela Krausová se s panem Tenzerem z firmy JCDecaux setkávala v privátní rovině. Nepřekročila pirátský předpis pro zapsání lobbistického kontaktu. Když jsem v hospodě a přisedne si ke mně pět lidí, také hned nevyhodnocuji, kdo z nich by mohl mít lobbistické zájmy.
Není to alibismus? Pak by přece každý podobný kontakt šlo zpětně označit za hospodský potlach nebo privátní schůzku.
Jako gentleman prohlašuji, že schůzky Míši Krausové s panem Tenzerem nesplňují podmínky lobbistického kontaktu. Samozřejmě v Praze probíhá válka dvou velkých reklamních společností, ale abych mírnil nadšení z odhalení nějaké korupční aféry, tak je třeba říct, že firmě JCDecaux, pro niž pan Tenzer pracuje, Praha vypověděla nevýhodné smlouvy, vše probíhá transparentně a věci kolem pražského mobiliáře, které řešil Viktor Márek, v našem registru jsou.
Pak je to ale naivita, protože pokud říkáte, že v Praze probíhá válka dvou reklamních firem, šéfka klubu vládnoucích Pirátů se nemá tajně scházet se zástupci ani jedné z nich.
Vždyť také paní Krausová odstoupila z vedení klubu našich pražských zastupitelů. To byl správný krok. Na Praze 10 se pořádaly nějaké sportovní akce, naše radní Jana Komrsková sice ušetřila oproti minulosti na nákladech, leč její poradkyně Lenka Dvořáková dílčí zakázku v hodnotě 80 tisíc zadala firmě svého manžela. Když se to paní Komrsková dověděla, spolupráci s ní ukončila. Pochybení se může stát, ale klíčové je, jestli se věci napraví. To se počítá. Když se podívám na politiku ostatních stran, tak si myslím, že jsme pořád o deset tříd výš než ony.
Několika vašim předchůdcům zlomily vaz vnitrostranické hádky, je to případ Věcí veřejných a částečně i ČSSD. Nevydali jste se hlasováním o odchodu místopředsedy Pirátů Jakuba Michálka a demonstrativním složením funkce Mikuláše Peksy, když Michálek svoji pozici ustál, v jejich šlépějích?
Věci veřejné vybíraly svoje poslance v castingu. To byl podnikatelský projekt Víta Bárty, který neměl s politikou nic společného. Sociální demokracie se stala obětí svého růstu, neboť v jednu chvíli měla dvanáct hejtmanů, což jsou v Česku něco jako malí bohové. Centrum až tolik nepotřebují, opírají se o svoji členskou základnu. Díky tomu vyrostlo skoro dvanáct frakcí v ČSSD. My jsme se nikdy netvářili jako monolit, kde platí jediný názor. Lidé, kteří k nám vstupují, znají stanovy a souhlasí s dlouhodobým programem a nad programy pro jednotlivé volby vedeme třeba rok diskusi a snažíme se dojít k maximálnímu konsensu. Tak to u nás funguje a nejsme v ničem jiní než dříve, akorát teď jsme ve sněmovně a naše otevřené internetové fórum sledují novináři. Škoda, že nevytahují i ty super nápady, které na něm padají. Jakub Michálek čelil kritice kvůli svému vnitrostranickému politickému stylu. On je skutečně pracant, ale moc neřeší, co si o něm lidé myslí nebo jakým způsobem dosahuje cíle. To je výborné při debatě s panem Faltýnkem a s politiky staré třídy, ale uvnitř strany musí brát ohled i na sociální vazby a mezilidské vztahy.
Už jste na to najali psychologa?
To je mediální zkratka. Mluvil jsem o potřebě najmout dedikovaného člověka, který nastaví komunikační procesy a bude schopen identifikovat vyhoření u některých politiků. Navrhl jsem rozpočtovou změnu, abychom takového odborníka mohli zaplatit. Slíbil jsem na našem internetovém fóru, že do Vánoc přijdu s nějakým konkrétním návrhem. Poslanci si třeba mohou dovolit kouče, ale pro Piráty pracují hlavně dobrovolníci po práci a pro ně by to mohl být problém. My přitom potřebujeme, aby strana měla dobré základy a lidé nám neodpadávali vyčerpáním.
Hovořil jste o tom, že Piráti nejsou názorový monolit, ale musí souhlasit s dlouhodobým programem. Objevují se ovšem informace, že když sháníte lidi na jakékoli funkce, například poradce pražského primátora Zdeňka Hřiba, tak pirátská ideologie je tím hlavním výběrovým měřítkem, zatímco odbornost tak důležitá není. Funguje to tak?
Každé výběrové řízení má řadu kritérií. Odbornost a znalosti tam nemůžou chybět. Myslím si, že politika, jakou reprezentujeme, a nároky, které si třeba kladu sám na sebe, jsou prostě správné. Pokud pirátství znamená transparentnost, pravdomluvnost, odvahu a pracování s daty, tak to do těch kritérií patří.
Takže to není ideologie, ale přístup k životu?
Jsem vystudovaný filozof, nikoli politolog, ale myslím, že transparentnost a pravdomluvnost nelze označit za ideologii, to je způsob řešení věcí. Tak jako před třiceti lety přišla Strana zelených s Joschkou Fischerem, teď přicházejí progresivní strany, například Piráti v Česku a Progresívne Slovensko v SR. Do vínku jsme si dali potřeby informační doby. Jsme strana liberální, takže kdybychom poptávali poradce pro oblast vzdělávání, budeme hledat člověka, který prosazuje prostupný a flexibilní školský systém s možností svobodné volby. Asi bych si tedy nevybral pana Bátoru z hnutí D.O.S.T., což je klerokonzervativec, který byl kdysi poradcem exministra školství Dobeše. Znalost pirátského programu je podle mě také normální, protože si přece nenajmu někoho, kdo by mi radil věci mimo jeho rámec. Vždycky chcete člověka, který prosazuje myšlenky organizace nebo strany, jejímž jste členem či předsedou. Pokud je jejich jádrem transparentnost, efektivní řešení a práce s daty, tak na tom nevidím nic špatného.
Až na to, že možná jdete proti většinové politické poptávce společnosti, která preferuje jiné důrazy: národní zájmy, ochranu hranic, autoritativního premiéra, který klidně prohlásí, že přestane chodit do sněmovny, protože je to ztráta času?
Pan Babiš není demokrat a kromě toho, že je v politice, není politik. Jinak by totiž respektoval demokraticky zvolenou sněmovnu a Senát. Nemyslím si ale, že česká společnost je taková, jakou jste ji popsala. Ona reaguje na to, jaké problémy jsou jí předkládány a jak jsou popisovány. Pokud za sebou máte impérium, díky němuž můžete do svého hnutí každý rok nalít sto milionů, dokážete poptávku po jednoduchých řešeních vyvolat. Můžete to vyfutrovat penězi, což je případ ANO, nebo pracovat s obavami a strachem, jak se to dvakrát povedlo panu Okamurovi v projektech Úsvit a SPD. Piráti začínali s nulovým kontem, a abychom vůbec mohli jít před lety do voleb, museli jsme fundraisovat peníze. Přesto věřím, že naše úsilí a myšlenky mohou překonat peníze i uměle vyvolaný strach. Jsme vlastně jediná strana, která od voleb v roce 2017 v preferencích vyrostla.
Zkuste chvíli nemluvit o Pirátech, ale o společnosti. Proč si myslíte, že poptává liberální model, nikoli ten autoritativní, který nabízí Andrej Babiš?
Protože lidé milují svobodu, ale mohou se jí věnovat až ve chvíli, kdy společnost není skříplá. Pokud je 900 tisíc lidí v exekucích a podle sociologů tu existují početné skupiny ohrožených a strádajících, tak nejdříve musíte společnost zvednout na vyšší úroveň.
Přesně to Andrej Babiš nejen slibuje, ale také dělá. Jeho vláda zvyšuje důchody, platy, přídavky.
Penze se zvyšují podle specifického mechanismu, takže Andrej Babiš nepřidal důchodcům 900 korun, ale asi 250, možná méně. Umí to ovšem prodat. On je dobrý marketér, ale nikoliv politik. A musí tu být také někdo, kdo panu Babišovi řekne, že stát není firma a občané nejsou jeho zaměstnanci. Jinak se tu podobný způsob myšlení zahnízdí. Stačí se podívat na Maďarsko. Před několika lety jsem se tam lidí ptal, jak se tváří na změny ústavy, kterou premiér Orbán přepisoval k obrazu svému, a oni ani nerozpoznávali rizika s tím spojená. Přitom Maďarsko se vztahem k opozici a oklešťováním svobodných médií blíží státu, který se určitě panu Orbánovi výborně řídí, ale lidé v něm nejsou svobodní.
Ale pořád Viktora Orbána volí.
Pokud uděláte z veřejnoprávních médií média státní, kde opozice už téměř nesmí vystupovat, tak není divu. V informační společnosti skrze média vytvoříte jakýkoli obrázek a odvyprávíte libovolný příběh, vytvoříte novou realitu. Příslušné médium nemusí tomu politikovi nadržovat, stačí, když o něm v kontroverzních situacích nebude psát nebo vysílat. Pan Babiš jako ministr financí byl v Sobotkově vládě málokdy citován s názorem na migraci, což bylo téma, které Bohuslavu Sobotkovi a Jiřímu Dienstbierovi zlomilo vaz.
Iluze stranou. Když se lidem reálně zvyšuje životní komfort, není jim v podstatě jedno, kdo je u moci a jak s ní zachází, pokud mu nesáhne na majetek a možnost cestovat?
V pirátské vizi České republiky se životní úroveň zvyšuje rapidně rychleji než současným paběrkováním a přidáváním po kapkách. Naše společnost musí projít transformací, která tu neproběhla. Na potřebu přechodu do znalostní ekonomiky nezareagovala změnou struktury průmyslu a vzdělávání. Dokud se to nezmění, tento styl řízení bude naši republiku držet na úrovni montovny, od volebního k volebnímu období.
Co tedy nabízejí Piráti především mladým lidem, aby se z nich nestali hofráti, kterým bude stačit chytrý mobil, slušná hypotéka a jinak jim bude jedno, kdo sedí ve Strakově akademii nebo na Pražském hradě?
Ačkoliv se někdo snaží tvrdit, že mladí lidé ničemu nerozumí a baví je jenom telefony a boty, tak já to tak nevidím. Setkávám se se čtrnáctiletými dětmi, které mají politické znalosti, jako já měl v pětadvaceti. Na evropské úrovni, kde máme tři europoslance, se teď třeba řeší posílení programu studentských výměn Erasmus. Kdo má šanci vycestovat, tak se vrací s úplně jiným rozhledem.
Už jsem ovšem zaslechla, že Erasmus je pro studenty jeden velký mejdan, při kterém se spíš paří, než studuje.
Já jsem v 18 letech vyjel na rok do USA a těžil jsem z toho patnáct let. Když vidím naše pirátské poslance ve sněmovně, mají díky studiu v zahraničí podobný náskok. A pařit se bude vždycky, na vysoké v Česku i na Erasmu v zahraničí. Musíme zabránit tomu, aby se ze vzdělání stala elitní věc, proto odmítáme zavedení cut-off score při přijímacích zkouškách na střední školy. Vzdělání samo o sobě je hodnota. To je pro nás priorita. Stát ty peníze má, kdyby se nerozfrcaly v korupci a předražených zakázkách, investice do vzdělání se mohly masově zvyšovat už dávno. Bez toho společnost kvalitativní skok neudělá. Máte-li skutečnou vizi rozvoje na dvacet let, peníze nemůžete krátkodobě rozdávat.
8
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
