Obě tyto havárie byly na sedmistupňové mezinárodní stupnici hodnocení závažnosti jaderných událostí (INES) ohodnoceny čtyřkou. Sedmičku dostaly zatím jen Černobyl a Fukušima. Od havárie japonského provozu po masivním zemětřesení a následné zničující vlně tsunami ve čtvrtek 11. března uplynulo deset let. Ale zpět do ČSSR. Komunistický režim se před obyvatelstvem snažil obě nehody, jak bylo jeho zvykem, zamlčet, což se mu celkem překvapivě dlouho dařilo. 

Srdcem elektrárny A1 v Jaslovských Bohunicích byl experimentální reaktor projektovaný přímo v Československu. Jako palivo používal neobohacený uran. Jako moderátor pak sloužila těžká voda, chladivem byl oxid uhličitý. K oběma nešťastným událostem došlo v rozmezí 13 měsíců mezi lety 1976 a 1977.

V lednu 1976 došlu kvůli špatně namontované těsnicí zátce palivové kazety k úniku chladiva do sálu reaktoru. Vystřelený palivový soubor naštěstí nebyl čerstvý. Díky tomu došlo jen k menšímu úniku radioaktivity. Uniklý oxid uhličitý ale zaplavil spodní prostory reaktorovny a udusil tam dva zaměstnance. Ke katastrofě obrovských rozměrů nedošlo jen díky hrdinství zaměstnanců elektrárny, kteří dokázali zabránit přehřátí systému. Následky podobného selhání bylo možné sledovat například na případu japonské jaderné elektrárny ve Fukušimě.

Druhý incident, k němuž došlo v únoru 1977 opět při výměně palivového článku, se stal pro elektrárnu osudový. Do mřížek článku se totiž zakutálely kuličky silikagelu z roztrhnutého sáčku, jehož úkolem bylo pohlcovat vlhkost. Ucpanými mřížkami pak neproudilo chladivo, palivové proutky se roztavily a propálily rouru nádoby s těžkou vodou. Voda pak zaplavila primární okruh a zamořila ho štěpnými produkty.

Dukovany zažily jedinou poruchu

Dvě české jaderné elektrárny v tomto ohledu byly buď šťastnější, nebo jejich zaměstnanci již byli zkušenější. V každém případě se jim nehody podobného ražení za celou dobu jejich existence vyhnuly. V Dukovanech se za více než třicetiletou historii jejích čtyř bloků stala jediná porucha klasifikovaná podle mezinárodní stupnice. Došlo k ní na počátku 90. let. Jeden z bloků tehdy špatně reguloval a jeho chlazení zajistily až k tomu určené dieselgenerátory.

Elektrárna byla odpojena od vnější sítě. Noviny tehdy psaly o ztrátě iluzí, protože až do té doby se všichni domnívali, že něco podobného nemůže nastat. K žádným větším škodám ale nedošlo. V roce 1994 zde došlo k požáru jednoho z transformátorů na 3. bloku. A v roce 1996 se vznítily a následně vybuchly páry acetonu při revizi 2. bloku. Při nehodě nevznikla žádná hmotná škoda, incident tak ani nebyl klasifikován na stupnici havárií.

Temelín měl problematickou především dobu před spuštěním. Kritiku zpochybňující jeho bezpečnost a obavy z případné havárie vyjadřovali politici a ekologická hnutí našich nejbližších sousedů – z Rakouska a Bavorska. Během dvou desítek let provozu ale jihočeská elektrárna nezaznamenala žádnou závažnější nehodu. Události, ke kterým zde došlo, byly hodnoceny číslicí 0 – tedy odchylka, nebo 1 – anomálie, v rámci mezinárodní stupnice INES.

„Nikdy nic nebude stoprocentní,“ uvedla předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová před třemi lety po jednom malém incidentu v elektrárně v Temelíně, při němž pronikla voda do míst, kde neměla být. Šéfka úřadu to tehdy okomentovala slovy, že radioaktivnější je i voda v jáchymovských lázních. „Sice neexistuje zcela spolehlivý systém, ale po Černobylu a Fukušimě se udělala celá řada opatření, která výrazně bezpečnost jaderných elektráren zvýšila,“ dodala tehdy Drábová.