Jako slepý k base, s úsměvem popisuje cestu k folkloru. Nástroj si i pojmenoval

Jako slepý k base, s úsměvem popisuje cestu k folkloru. Nástroj si i pojmenoval Danielu Hruškovi z Bučovic je 23 let. Odmalička má velmi blízký vztah k hudbě a v současnosti působí jako muzikant v několika cimbálových kapelách, kde hraje na basu. Na svůj nástroj nedá dopustit, podle svých slov k němu ale přišel jako slepý k houslím. „Nebo spíš jako slepý k base. Moje matka se rozhodla založit cimbálovou kapelu a chyběl jí hráč na basu, tak jsem se rozhodl, že se to naučím,“ vzpomíná muzikant. close info Zdroj: archiv D. Hrušky zoom_in Učitelem mu byl nejprve jeho kamarád ze Ždánic a současný manažer Janáčkovy filharmonie v Ostravě Adam Procházka. „Co se týče folkloru, nejvíce mi předal cimbálista Zdeněk Baťka mladší, který tehdy začal učit na základní umělecké škole. Jeho otec je známým folklorním zpěvákem a skladatelem a má na svém kontě řadu vydaných CD,“ říká Hruška. Po zkušenostech získaných od těchto dvou skvělých muzikantů pokračoval ve hře na kontrabas jako samouk. close info Zdroj: archiv D. Hrušky zoom_in Ke svému nástroji si vybudoval takovou úctu, že ho i pojmenoval. „Hrál jsem na spoustu kontrabasů, ale když člověk cvičí po dobu tří let pět hodin denně na jeden nástroj, vytvoří si k němu zvláštní pouto. Na různých kšeftech mi nabízí, že mi basu půjčí, abych měl snadnější dopravu, ale to prostě není ono. Spousta lidí to nechápe,“ popisuje Hruška. close info Zdroj: archiv D. Hrušky zoom_in Úctu chová i k samotné hudbě, která ho do jisté míry živí. „Je to něco, co mě naplňuje. Považuji se za skromného umělce. Je to zvláštní styl života, kdy člověk může tvořit něco, co nedělá jen pro sebe, ale dělá tím radost i ostatním. Dnes už není moc lidí, kteří dělají umění, a obzvlášť hudbu, pro lidi,“ myslí si. close info Zdroj: archiv D. Hrušky zoom_in Hrát jezdí každý víkend. Ať už jde o narozeniny, hody nebo svatby. „Když muzikant přijede do společnosti, kde folklorem žijí, je to vždy dobré. Stejně tak je příjemné hrát pro lidi, kteří to neznají, ale písničky se jim líbí a mají zájem,“ říká basista. close info Zdroj: archiv D. Hrušky zoom_in Nejraději hraje na koštech vína. „Jsou to takové uvolněné akce, kde se lidé nezávazně baví. Muzikant není středem pozornosti a lidé si zpívají a baví se,“ říká Hruška. Za svůj největší kariérní úspěch pak považuje hru na hudebních nešporách se Symfonickým orchestrem Konzervatoře Brno a Brněnským filharmonickým sborem Beseda brněnská v Červeném kostele pod taktovkou dirigenta Jaromíra Gamby. close info Zdroj: archiv D. Hrušky zoom_in Na Vyškovsku se podle něj tradice pomalu vytratily. „Zdá se mi, že čím více se lidé blíží městskému způsobu života, tím více v sobě nějakým zvláštním mechanismem potlačují přirozenější a jednodušší způsob života, který směřuje ke skromnosti a větší pokoře. Na jihu zkrátka folklor není jen slovo,“ tvrdí muzikant. Nezavrhuje ale ani vystoupení pro turisty z hlavního města. „Pro ně to sice je jen slovo, ale oni se opijí a aspoň to Vínečko bílé znají,“ směje se Hruška. close info Zdroj: archiv D. Hrušky zoom_in Do budoucna by si přál, aby se mladí lidé k folkloru obraceli jako k jistotě, ke své národní identitě a udržovali ji pro budoucí generace. „Je to naše kulturní dědictví, životní styl. Není to jen o hudbě, kroji a tanci, ale také o vztahu jednoho ke druhému i úctě ke starším a k přírodě. Je o tom, že život plyne a nic netrvá věčně a je třeba si ho užít teď. Jak jednou písnička odezní, už ji podruhé muzika nezahraje,“ přirovnává Hruška. close info Zdroj: archiv D. Hrušky zoom_in

Jako slepý k base, s úsměvem popisuje cestu k folkloru. Nástroj si i pojmenoval