Otevřené zlomeniny, zranění. Historický šerm není jen pro potěchu, varuje Němec
Pětatřicetiletý Martin Němec měl od mala rád bojová umění a práci s dřevem. "Mám vystudované dvě truhlářské střední školy v Bystřici pod Hostýnem. Tehdy jsem se začal zajímat o historický šerm a poznal úžasné lidi, kteří jsou mí dobří přátelé již od mých osmnácti let. Sice se naše cesty rozdělily do všech koutů republiky, ale každý z nás je schopen položit život za druhého člena našeho šermířského spolku," nastínil Němec.
close info Zdroj: archiv Martina Němce zoom_in
Od dětských let bydlí v Nemoticích na Vyškovsku nedaleko od Bučovic. "Vystřídal jsem několik prací. Baví mě zkoušet nové věci. Co vždy zůstalo v mém životě, je právě šerm. Zúčastnili jsme se s naší skupinou mnoha turnajů. Naše jméno si získalo respekt a stále ho má. Naučil jsem se hodně nebezpečných věcí se sekerami a mečem. Nikdo ze šermířů je nesmí za žádnou cenu využít mimo soutěžní souboje," pokračoval muž.
close info Zdroj: archiv Martina Němce zoom_in
Na turnajích v historickém šermu podle něj dochází i k vážným zraněním. "Zbraně jsou sice otupené, aby nezpůsobily řezná zranění. Dokážou ublížit i tak. Bojovníci se často v boji nekontrolují a ublíží druhým. Viděl jsem několik otevřených zlomenin a podobných nehezkých věcí. Důležité je vždy zachovat chladnou hlavu. Je to jako každé bojové umění. A historický šerm, jaký jsem dělal já, není jen pro potěchu očí diváků," vysvětlil Němec.
close info Zdroj: archiv Martina Němce zoom_in
Netrénoval vždy jen sám za sebe. Každé ráno vstával brzy, aby šerm mohl učit mladé lidi. "Dlouhou dobu mi zvonil budík hodně brzy ráno a já bez rozmyšlení vstal a ještě před prací utíkal do tělocvičny učit nováčky historický šerm. Naplňovalo mě předávat lidem své zkušenosti. Bohužel v poslední době už zdraví tolik neslouží a musel jsem toho nechat. Naplňuje mě vědomí, že jsem v životě někoho něco naučil a něco dokázal," usmál se pětatřicetiletý šermíř.
close info Zdroj: archiv Martina Němce zoom_in