Umějí už Češi čerpat a smysluplně používat peníze z unijních fondů?
Máme zvyk, že když začíná sedmiletý rozpočtový cyklus EU, tak se rozjíždíme poměrně pomalu. A naplno jedeme, až když se to období blíží ke konci. Jsme takoví mistři cílových rovinek.

To ale nezní úplně dobře?
Nechci to kritizovat, já sama jsem byla součástí toho systému celkem dlouho. Ta příprava nám prostě trochu trvá, ale pak býváme celkem efektivní a úspěšní. Je však pravda, že český administrativní systém kolem unijních dotací je oproti některým jiným zemím složitý a že by mu zjednodušení prospělo.

Ano, o penězích z fondů EU se říká, že je s nimi strašně moc papírování. Může za to Brusel, nebo spíš Praha?
Tady musím bohužel trochu zkritizovat Českou republiku. Jsou mnohé státy EU, které mají systém čerpání evropských dotací na té národní úrovni jednodušší, napadá mě například Polsko, a přitom odpovídá evropským pravidlům. Proto myslím, že na české straně je prostor ke zlepšení. Je také možné vylepšit český monitorovací systém. Třeba žádosti se podávají elektronicky, ale k tomu se musejí dodávat ještě přílohy na papíře. To je další prostor pro zjednodušení na české straně.

Z peněz EU šlo postavit 300 kilometrů dálnicZdroj: DeníkMnozí lidé, kteří čerpali z fondů EU, si stěžují na byrokracii kolem kontrol užití peněz. Čí je to vina?
To je český problém. Panuje tu obrovský stupeň nedůvěry, kdy se má dokladovat téměř všechno. EU dává například možnost, aby se některé výdaje účtovaly jako paušální procento z ceny projektu a není třeba nic dále dokládat. Tato a jiné podobné možnosti, které evropská legislativa dává, se v Česku nevyužívají, protože se apriori předpokládá, že tu každý chce podvádět, ne že koná v dobré víře. Tato nedůvěra nám komplikuje i pravidla veřejných zakázek. To je velmi zatěžující.

Projevuje se to aspoň v menší míře korupce a podvodů u eurofondů v Česku?
Právě, že ne. Naopak, když jsou ty kontrolní systémy supersložité, tak ti, co chtějí podvádět, si cestu najdou. Ale otravuje to 99 % poctivých a slušných lidí, kteří ty finance čerpají v dobré víře.

Mezi Čechy také často panuje pocit, že peníze z fondů EU jsou určeny pro velké firmy, že na ně „malý člověk“ prostě nedosáhne. Jak to je?
To bych chtěla vyvrátit. Snažíme se zaměřit evropské fondy na malé firmy, které jsou páteří evropské ekonomiky a potřebují finanční podporu. Výhoda velkých firem je ale v tom, že si mohou najmout armádu konzultantů a právníků a zvládnout tu byrokracii kolem eurofondů. Zatímco ty malé firmy si řeknou, že do toho radši nepůjdou, protože by to pro ně bylo víc námahy než užitku.

Neměl by tedy člověk jít rovnou za těmi konzultanty, když chce žádat o peníze z fondů EU?
U velkých projektů se složitou dokumentací to smysl dává, u menších a jednodušších, v objemu jednotek milionu korun, by to měla zvládnout i malá firma sama.

V čem je výhoda peněz z fondů EU oproti dotacím? Jsou rozdělovány férověji?
Myslím, že ano, přes tu zmíněnou byrokracii je ten systém čistý a pomáhá lidem s dobrými, dobře promyšlenými nápady, které řeší reálný problém. Není to žádné „porcování medvěda“, které pamatujeme v české politice.

Vy jste v roce 2006 ale skončila kvůli evropskému projektu ve vazbě, byť jste pak byla soudem očištěna. Jaké vám z toho plyne poučení?
Moje rada je dodržovat pravidla určité opatrnosti, dělat zápisy z jednání, mít vždy u stolu více lidí, aby byla možná zpětná kontrola.

Jak na peníze z fondů EUZdroj: Deník