Sportovní redaktor Deníku Jiří FišaraZdroj: DENÍK/Jiří KopáčTak třeba obyčejný pozdrav. První problém nastává hned na začátku – totiž identifikovat obličej pod rouškou. Při dodržování sociálního odstupu, tedy dvoumetrové vzdálenosti, by mě ani nepřekvapilo, že v půlce rozhovoru někdo zjistí, že vlastně mluví s někým jiným.

Úplně samozřejmě vymizelo podávání rukou. Řekl bych, že teď všeobecně nejvíc frčí všechny varianty zamávání. Zajímavou alternativu prozradil ve svém pravidelném reportu nás litovelský starosta. Na krizovém štábu se zdraví kopnutím špičkou pravé boty.

Další dva tipy jsou z „mého“ fotbalového prostředí. Známý portugalský trenér José Mourinho se zdravil ještě nedávno s kolegy ťukancem lokty. A šéf mezinárodní federace FIFA Infantino volil zase něco mezi Vinnetouem a vesmírným cestovatelem s rukou na srdci.

Různé jsou i formy poděkování. Byl jsem se dopoledne podívat za dobrovolníky, kteří v litovelské charitě tak jako každý den jeli i v neděli na plné obrátky. Taky jsem přiložil ruku k dílu, ale s tím co předvádí už celý týden tahle parta, je to vysloveně neslušné srovnávat.

Klobouk dolů před tím, jak zvládají organizovat výrobu roušek a jejich rozvoz, stejně jako donášku nákupů pro ty, kteří to potřebují. Až to všechno skončí, zaslouží si rozhodně i oni speciální poděkování. Každý den jedou od rána do pozdních večerních, mnohdy i nočních hodin.

Zatím jim chodí od vděčných „zákazníků“ děkovné esemesky, čokolády, ale dorazila už i láhev pracovně nazvaná „Vnitřní dezinfekce“. Přestože policisté se teď soustředění víc na měření teploty a ledacos by i za volantem mohlo projít, zůstala nedotčená. Její zasloužený čas ale přijde. O tom nepochybujte.

Nepochybuji ani o tom, že dnes večer bude zase celá Litovel na balkonech děkovat potleskem všem hrdinům naší doby od hasičů, zdravotníků až po prodavačky, díky kterým zůstávají dál obchody otevřené. Sejdeme se zase v osm.

Držme se. Vždyť už víme, že nic netrvá věčně a že společně to zvládneme.

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník