Bylo to jako zemětřesení, celá loď se začala třást a naklánět. Tak vzpomíná na nejděsivější chvíle svého života Ital Massimiliano Moroni, který v lednu 2012 cestoval na obří výletní lodi Costa Concordia. Své vzpomínky nedávno převyprávěl italskému listu La Repubblica. On i jeho rodina se nechtěně stali účastníky jedné z největších námořních tragédií v historii. Costa Concordia měla na palubě více než čtyři tisíce lidí, při nehodě na ní zemřelo dvaatřicet z nich. Tělo poslední oběti vytáhli z útrob vraku až několik let po neštěstí.

Parník Admiral Nachimov v novorossijském přístavu 31. srpna 1986. Ještě týž večer se potopil
Sovětský Titanic. Po Černobylu přišla další rána, obří loď umlčela stovky lidí

Zděšení z celé události umocnily nejrůznější kontroverze. Velmi záhy se totiž ukázalo, že za neštěstím stálo riskantní počínání domýšlivého kapitána Francesca Schettina, který navíc z lodi utekl mezi prvními. Vysloužil si tím přezdívku Zbabělý kapitán. A když se po pár letech provalilo, že s plavidlem šly ke dnu i drogy italské mafie, stala se z celého tragického příběhu doslova fraška.

Představení pro milenku

Osudový okamžik nastal, když luxusní parník, který moře brázdil od roku 2006, zamířil na sedmidenní plavbu kolem italského pobřeží. Z přístavu Civitavecchia vyrazil krátce před sedmou večer, ovšem už o dvě hodiny později se dostal do problémů. Loď právě míjela ostrov Giglio, když kapitán Schettino vydal velmi neobvyklý povel – požádal, aby se loď odchýlila z kurzu a extrémně blízko přiblížila k přístavu.

Proč se tak rozhodl, je dosud záhadou. „Prokurátoři se v pozdějším procesu s ním snažili prokázat, že se ženatý kapitán pro riskantní manévr rozhodl, aby se předvedl před svojí milenkou, bývalou tanečnicí z Moldavska,“ uvádí server History.

Podle italské stanice Rai News mladá žena Domnica Cermortanová později opravdu přiznala, že měla s kapitánem poměr a stejně tak, že ji pozval v osudový večer na kapitánský můstek, kde neměla co pohledávat. A to jen proto, aby pozorovala přiblížení k ostrovu. Ovšem Schettino u soudu opakovaně tvrdil, že chtěl pouze pozdravit ostrovany a umožnit cestujícím vychutnat si pohled na přístav. Vyskytla se také verze, že chtěl vzdát hold bývalému lodnímu kapitánovi, který na ostrově pobýval.

Hořící britská loď Dara v zálivu na dohled od Dubaje v dubnu 1961
Noc hrůzy: výbuch lodi zabil přes 200 lidí, lidem lámaly vazy i záchranné vesty

Ať už byly jeho pohnutky jakékoliv, výsledkem bylo, že obří loď opravdu provedla manévr zvaný inchino, při němž někdy velká plavidla sirénami zdraví lidi na pevnině. „Ve 21.44 hodin se nacházela Concordia pouhých 160 metrů od pobřeží. Schettino v tu chvíli nařídil, aby se otočila doprava a vydal ještě několik dalších rychlých pokynů, protože mu zřejmě došlo, že už příliš riskuje. Jenže kormidelník Rusli Bin poslední náznak špatně pochopil a otočil kormidlo o 20 stupňů opačným směrem,“ uvádí italská stanice Rai News.

Tragédie byla dokonána. O pár minut později loď na mělčině dnem narazila na skály, které nebyly zaznamenány v mapách. Ohromný náraz, který pocítili všichni na palubě, vyřezal do trupu plavidla díru dlouhou 70 metrů. „Jen pro představu, je to víc, než co měří slavná věž v Pise,“ vysvětluje stanice Rai News.

Jdeme ke dnu, nechápeš?

Do Concordie se obrovskou rychlostí začala valit voda. Ke smůle všech na palubě zatopila prostory, ve kterých se mimo jiné nacházely generátory energie a prvky důležité pro ovládání plavidla. Na parníku vypadl elektrický proud a byť kapitán rychle vydal povel ke snížení rychlosti, Concordia se stala neovladatelnou. Důstojníci rychle začali hodnotit škody. „Prakticky jdeme ke dnu, nechápeš?,“ dostal ze sebe podle záznamů první důstojník Giovanni Iaccarino.

Panikařili nejen on a jeho kolegové. Náraz samozřejmě vyděsil všechny cestující a plavidlem se začal ozývat zoufalý křik. „Po nárazu jsem řekl bratranci, že je asi něco špatně, protože ta loď je přece plovoucí město a takhle by se pohybovat neměla. Pak zhasla světla a lidé v panice začali utíkat všemi směry. Na schodech byly bundy, boty, kočárky. Moje žena se držela zábradlí na schodišti a nechtěla se hnout. Dcera jí říkala: Mami, pojď, pojď,“ vzpomínal cestující Moroni pro list La Repubblica na strašlivé chvíle.

Pýcha italského loďství, parník Andrea Doria, potápějící se 26. července 1956 dopoledne do mořských hlubin. Autor fotografie Harry Trask za tento snímek získal prestižní Pulitzerovu cenu. Potopení parníku bylo dobře zkoumentováno.
Zkáza lodi Andrea Doria: náraz byl tak silný, že cestující mizeli ve vteřině

Kdyby v tu chvíli začala evakuace, zřejmě by se dalo předejít obětem na životech. Jenže místo ní se odehrál další řetězec osudových chyb. „Kapitán vydal povel, aby posádka cestujícím oznámila, že jde pouze o výpadek proudu,“ připomíná stanice Rai News. Lidé měli nařízeno vrátit se do kajut.

I když po pár minutách kapitán zavolal svému nadřízenému a přiznal, že se loď asi potopí, úřadům na břehu zopakoval pohádku o blackoutu. A ani jeho nadřízený Roberto Ferrarini nijak nepospíchal s tím, aby vše oznámil příslušným úřadům. S pravdou nakonec vyšel kapitán ven až dlouho po desáté hodině. Navíc ho k tomu pohnul nečekaný pohyb plavidla. „Kolem čtvrt na jedenáct loď prudce změnila směr a začala se vracet zpátky k pobřeží. Schettino později tvrdil, že měl v tu chvíli plavidlo pod kontrolou, odborná komise se ale později přiklonila k verzi, že za manévrem stála kombinace vody v lodi, mořských proudů a prudkého větru,“ shrnuje stanice Rai News. V tu chvíli už bylo opravdu zle. Naklonění plavidla totiž bylo až příliš velké.

Zachovejte klid a opusťte loď

Více než hodinu po nárazu byl konečně vydán příkaz k evakuaci. „Pasažéři ji později popsali jako extrémně chaotickou. Jednak údajně neslyšeli žádný alarm, jednak byla většina záchranných člunů nepoužitelná, protože se nacházely na nakloněné straně,“ uvádí server History.

Někteří zoufalí lidé začali skákat do vody, ve snaze zachránit se. Jiným se ovšem jen těžce dařilo dostat k zábradlí, protože v chodbách nakloněného plavidla se obtížně pohybovalo. „Cestující, zachvácení panikou, se neuspořádaně vrhali na čluny, které byly k dispozici. Někteří dokonce bili členy posádky, kteří jim k přístupu do člunů bránili,“ popsal jeden z důstojníků Concordie Ciro Ambrosio.

Ani ti, co skočili, to neměli jednoduché. „Rozbouřené vody kolem lodě je začaly vtahovat do hlubin, jak loď klesala. Někteří se také pokusili slézt z plavidla do vody po provazovém žebříku na zádi, to ovšem vyžadovalo hodně sil," zmiňuje server Rai News.

Dva kapitáni

K plavidlu se mezitím už vydaly záchranné jednotky. Ovšem když se jim po jedné hodině v noci konečně povedlo spojit s kapitánem Schettinem, zůstaly v šoku. „Schettino jim nahlásil, že je na palubě záchranného člunu a sleduje postup záchrany z moře. Navíc byl extrémně vyhýbavý, co se týkalo informací o počtu zbylých lidí na Concordii,“ uvádí Rai News.

Zbabělost kapitána, který by měl podle zvyklosti opouštět potápějící se loď jako poslední, extrémně v tu chvíli rozzlobila jiného kapitána, velitele fregaty Gregoria de Falca, jehož jméno se také nakonec nesmazatelně propojilo s celým děním. Jenže ve zcela jiném smyslu, než u kapitána Costy Concordie. Se Schettinim se tu noc spojil několikrát. „Pochopil jsem, že oddaloval vyhlášení poplachu, čímž se ztratilo 45, možná padesát drahocenných minut,“ uvedl později de Falco. Podle svých slov věřil, že pokud by kapitána Concordie přesvědčil, aby se začal chovat jako správný velitel, mohlo to zachránit další životy a možná alespoň částečně také kariéru jeho kolegy.

Jedenáctiletá Terry Jo Duperraultová, která jediná přežila vyvraždění jachty Bluebelle, strávila tři a půl dne sama na člunu uprostřed oceánu. Na snímku těsně před vytažením na loď Captain Theo, která ji zachránila
Krvavá neděle na jachtě: Masakr přežilo jen děvčátko. Na záchranu čekalo tři dny

Ovšem neuspěl. Když se po čase dostal na veřejnost přepis jejich rozhovorů, jedna z jeho vět v Itálii doslova zlidověla, a dokonce se objevila na tričkách. „Vrať se na palubu, kurva,“ vykřikl de Falco a jeho výkřik jen dokreslil kontroverznost celé situace.

Zatímco Schettino se zachoval jako zbabělec, roli, kterou měl po celou dobu zastávat on, převzali jiní. Třeba bývalý místostarosta Giglia Mario Pellegrini. „Vylezl na nakloněnou loď po provazovém žebříku na zádi, po kterém se Schettini odmítl vrátit," píše list La Repubblica.

Podobný počin chtěl odvahu. „Byl to žebřík, visící v prázdnotě. Vylezl jsem, ale nebylo to jednoduché, chce to sílu," vzpomínal Pellegrini. Na lodi byl i ve chvíli, kdy dostáhla vůbec největšího náklonu, ve kterém už zůstala.

Právě tehdy zemřela většina obětí. Buď je zavalil nábytek, nebo byli vtaženi do vody. Pellegrini nepodlehl panice. „Házel jsem do zatopených částí provaz a tahal jím lidi ven. Spolu s důstojníkem Simone Canessou jsme posledního člověka vytáhli v půl šesté ráno, byla to dívka se zlomenou nohou. Canessa a já jsem opustili loď jako poslední," řekl Pellegrini.

Mafiánské drogy

Když Costa Concordia ztroskotala, na palubě se nacházelo 4229 lidí. Posledního živého člověka odtud záchranné jednotky nakonec vytáhly po půl šesté ráno druhého dne. Schettino se na loď už nevrátil a vše dosledoval z pevniny. Luxusní parník po nehodě zůstal částečně ponořený kousek od pobřeží ještě další dva roky, než bylo konečně rozhodnuto o jeho dalším osudu.

Dobová ilustrace zachycující potopení lodi
Loď se zlatem měla být spásou. Poklad skončil na dně moře a svět ovládla panika

Vyzvednut byl nakonec při složité operaci v roce 2014. Jeho poslední plavba směřovala do přístavu v Janově, kde byl postupně rozebrán. A až při jeho demolici bylo objeveno tělo dvaatřicáté oběti katastrofy. Schettino byl v medializovaném procesu odsouzen k šestnáctiletému vězení.

Jenže příběh Concordie ještě neskončil. V roce 2015 přišel list La Repubblica se senzačním zjištění, které celé kauze nasadilo korunu. Ke dnu v parníku totiž klesly i drogy italské mafie 'Ndrangheta, která je tam pašovala. „Ta loď, která z nás udělala pro celý svět šašky, si udělala prdel i z nás,“ vyjádřil se podle přepisů z odposlechů o ztracených drogách boss mafie Michele Rossi.

Poslední část Concordie byla sešrotovaná v roce 2016.