Kliknutím zvětšítePrvní schůzka mezi západoněmeckým kancléřem Helmutem Kohlem a sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem se uskutečnila o necelý rok dříve, 24. října 1989.
Gorbačov po svém nástupu do funkce generálního tajemníka sovětské komunistické strany v roce 1985 zahájil celou řadu změn vedoucích k politickému uvolnění, opětovnému sjednocení Německa však opravdu nefandil a Kohl ani nevěřil, že by s ním o tom mohl jednat.
Když se ho novináři zeptali, jestli počítá s možností, že by ho Gorbačov s takovým návrhem oslovil, odpověděl: „Nejsem spisovatel futuristických románů jako George Wells. Na co se mě ptáte, je spíše něco z říše fantazie.“
Jen o pár dní později se začala hroutit Berlínská zeď a cesta ke znovusjednocení země se opravdu otevřela. Historické okolnosti, jež k tomu vedly, však nelze zúžit jen na období po pádu zdi.
Od blokády ke zdi
V roce 1945 bylo Německo po porážce nacistického režimu rozděleno do čtyř zón pod správou vítězných spojeneckých mocností (Sovětského svazu, Spojených států, Británie a Francie). Původním záměrem bylo řídit Německo jako jednu zemi, ale protože se Sovětský svaz a západ v ideologickém pojetí politiky rychle rozešly, rozdělilo se Německo na západní a východní.
Samotné Němce, a to zejména vzdělané a podnikavé lidi, však sovětský režim nepřitahoval, takže se východní Německo začalo brzy potýkat s vlnou emigrace. Sověti na to zareagovali nejdřív neúspěšnou blokádou západních sektorů Berlína v roce 1948, představujících pro emigranty významnou tranzitní cestu.
V roce 1949 se pak země oficiálně rozdělila a vznikla východní komunistická Německá demokratická republika a západní Německá spolková republika, s níž byly propojeny i berlínské západní sektory (tzv. západní Berlín).
V roce 1952 uzavřelo východní Německo své hranice se západem a v roce 1961 postavilo mezi západním a východním Berlínem neprodyšnou zeď, aby zabránilo další emigraci. Ta pak představovala až do svého pádu v roce 1989 hlavní symbol studené války.
Začíná uvolnění
Vztahy mezi oběma částmi Německa zůstávaly po celou studenou válku napjaté. Komunikace mezi vrcholnými představiteli obou zemí se začala uvolňovat teprve v polovině 80. let.
V roce 1984 přijal šéf východoněmecké komunistické strany Erich Honecker jako první východoevropský politik pozvání k návštěvě Německé spolkové republiky. To se sice napoprvé neuskutečnilo kvůli tehdejšímu rozmístění balistických raket středního doletu v západním Německu, ale o tři roky později, v roce 1987, se Honecker s Helmutem Kohlem přece jen setkal.
Zásadní změnu v politickém vývoji pak přinesl nástup Michaila Gorbačova do čela komunistické strany Sovětského svazu. Gorbačov se stal vůdcem sovětské říše v době, kdy se ekonomika celého socialistického bloku začala rozpadat, a chápal, že musí radikálně přebudovat nejen ekonomické vztahy, ale i vnitřní a zahraniční politiku Sovětského svazu. Byť jeho postoj ke znovusjednocení Německa zůstával jednoznačně negativní, připustil a v říjnu 1989 veřejně prohlásil, že východoevropské země mají právo řídit svou politiku po svém.
V té době už z východního Německa utíkali Němci po tisících. Maďarsko jim v srpnu 1989 otevřelo hranice na západ, v říjnu zaplavili tisíce uprchlíků i západoněmeckou ambasádu v Praze. Devátého listopadu se začala hroutit Berlínská zeď.
Německo opět jednotné
Brzy poté zahájil západoněmecký kancléř Helmut Kohl jednání o „možnosti konfederační struktury mezi oběma německými státy s cílem vytvoření federálního uspořádání“.
Jednání s východoněmeckými politickými představiteli však komplikovala skutečnost, že západoněmecká strana dlouho nevěděla, koho považovat za legitimního partnera u jednacího stolu. Oficiálně to byl Egon Krenz, jenž vystřídal Honeckera a byl nejvyšším představitelem NDR, ten však tento post zastával jen od 24. října do 6. prosince 1989, takže nemohl zaručit kontinuitu jednání.
Věc mohly vyřešit jen všeobecné volby, k nimž v NDR došlo 18. března 1990. Jejich přímým vítězem se stala Aliance pro Německo, která získala více než 47 procent hlasů.
Následná jednání už probíhala celkem hladce. Od 1. července 1990 vznikla mezi NDR a NSR měnová unie a dne 23. srpna 1990 přijal východoněmecký parlament na svém mimořádném zasedání návrh na znovusjednocení obou částí Německa. Obě země podepsaly smlouvu 31. srpna 1990. Jako hlavní město nového Německa byl vybrán Berlín, kancléřem byl jmenován Helmut Kohl a den sjednocení, 3. říjen, se stal německým státním svátkem.
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
