Kliknutím zvětšíteObchodní dům L’Innovation se nacházel v centru Bruselu, v ulici Rue Neuve (nebo také Nieuwstraat), jejímž ekvivalentem je v Praze asi Pařížská třída - již od konce 19. století představovala Rue Neuve, tedy v překladu Nová ulice, jednu z hlavních bruselských obchodních tříd, jež se stala už začátkem 20. století známá jako místo zasvěcené luxusu.
Samotný obchodní dům zabíral pět pater secesní budovy, kterou na přelomu 19. a 20.století postavil přímo za tímto účelem významný architekt Victor Horta. V souladu s marketingovou strategií jejích majitelů ji doslova protkal řadou průchodů a kójí, jež měly držet nakupujícího jako „v kleci“. Secesní kráska tak byla uzpůsobena k tomu, aby zákazníky stále něčím dalším lákala, ale ne už k tomu, aby ji v případě nebezpečí mohli rychle a jednoduše opustit.
Samotný obchod byl otevřen v roce 1903 a bohužel ani tehdy, ani později nebyl vybaven moderními požárně bezpečnostními opatřeními. Budova neměla žádný sprinklerový systém, jenž by se automaticky spouštěl v případě požáru, plynové bomby se uskladňovaly přímo na místě. Bezpečnosti zákazníků nijak neprospělo ani pozdější rozšíření obchodního domu a jeho propojení s blízkou budovou, protože to vlastně jen dále zkomplikovalo už tak složitou cestu k východu.
V roce 1967, kdy vypukl požár, se kolem L’Innovation právě odehrával takzvaný velký „americký happening“. Do Rue Neuve v té době dorazil příliv nového zboží a nových značek ze Spojených států amerických (konkrétně šlo o džíny, grily a panenky) a jejich prodej provázela rozsáhlá kampaň. Obchodní dům tak zdobily americké vlajky a další červenomodrobílé dekory a ulicí dokonce procházel slavnostní americký průvod, který přitáhl pozornost celého města.
Jenže druhá polovina 60. let byla také dobou zuřící války ve Vietnamu a s ní spojených protiamerických nálad, jež se šířily zejména v prostředí západní levice. Před L’Innovation se tak konaly nejenom oslavné průvody, ale i protiamerické protesty, organizované pročínskou skupinou nazvanou „Akce za mír a nezávislost národů“.
„Maoističtí sympatizanti posílali do obchodu také výhružné dopisy a rozhazovali po ulici dýmovnice,“ napsala loni belgická novinářka Lisa Bradshawová pro web The Bulletin. Atmosféra na luxusní bruselské třídě tak byla poměrně výbušná.
Desetiminutové žhavé inferno
V pondělí 22. května 1967 po poledni se i díky nabídce amerického zboží pohybovalo v obchodu více než tisíc lidí. Ti všichni kroužili po pětipatrové budově, v jejímž středu se nacházelo atrium otevřené do všech pater. Toto atrium sice poskytovalo v teplém květnovém dni příjemné osvěžení, ale současně mělo zásadní vliv na to, že se celá architektura budovy chovala jako komín poskytující stálý tah vzduchu, který proudil do dřevěných podlah a kolem dřevěného obložení stěn.
Požár vypukl přibližně ve 13:30. Vyvolala ho přehřátá zářivka, která podpálila plyn unikající z jedné uskladněné bomby. Krutou ironií je, že několik zaměstnanců prvotní explozi zaslechlo, ale nevěnovalo jí přílišnou pozornost - domnívali se totiž, že to jen demonstranti odpálili na ulici další dělobuch.
Několik okamžiků na to se celý dům proměnil ve žhnoucí peklo. Hořící plyn odpálil další plynové nádoby, plameny vyšlehly a komínový efekt budovy jim poskytl spoustu čerstvého kyslíku k dalšímu růstu. Šířily se až neuvěřitelně rychle, celý obchod zachvátily během pouhých deseti minut.
Ve chvíli, kdy se ozval výkřik „Oheň!“, vypukla panika. Lidé z vyšších pater se hnali k hlavnímu schodišti, ale vzápětí zjistili, že tím už se ven nedostanou. Schodištěm se totiž valil hustý černý kouř, naprosto neproniknutelný. Vrhli se tedy k oknům, po vnější straně zdi však nevedly žádné požární žebříky. Lidé tedy začali v zoufalství vyskakovat a dopadali z výšky na kamennou dlažbu, což mnohé z nich stálo život. Další umírali uvnitř na otravu kouřem.
Život si zachránili jednak ti, kdo se ve chvíli katastrofy nacházeli v přízemí a stačili vyběhnout, jednak lidé, jimž se podařilo dostat až na střechu, přes níž přeběhli na střechy sousedních budov, jimiž unikli do bezpečí. K místu se sice rychle sjely stovky hasičů, kteří začali k budově přistavovat požární žebříky a hasit ji jak z vozů, tak ze střech protějších budov, ale pro většinu osob lapených do žhavé pasti bylo v tu chvíli už příliš pozdě. Požár si vyžádal životy 325 lidí, dalších 80 bylo zraněno. Šlo o nejhorší celosvětovou katastrofu od požáru cirkusu Niteroi v Brazílii v roce 1961.
Pohřeb obětí se uskutečnil spolu se smutečním obřadem v bazilice Nejsvětějšího srdce dne 30. května 1967 a zúčastnil se jej i belgický panovnický pár, král Balduin I. a královna Fabiola. Zádušní mše se konaly i v dalších městech.
Spekulace o příčině
Přestože se za příčinu požáru dnes považuje již zmíněná přehřátá zářivka a únik plynu, teorií existuje víc. Přispěly k tomu i rozporné výpovědi svědků. Vedení obchodu nejdříve uvádělo, že oheň vypukl v oddělení dětského oblečení v prvním patře, někteří svědci však v rozporu s tím vypovídali, že viděli explodovat propan-butanové kanystry v oddělení tábornických potřeb ve třetím patře. Jiní zase uváděli, že oheň vznikl v kuchyni místní restaurace.
Vyšetřovatelé dále zpozorněli, když jeden svědek prohlásil, že po vypuknutí požáru slyšel jednu osobu zakřičet: „Dávám svůj život za Vietnam!“ Byl snad příčinou katastrofy úmyslný teroristický útok, spojený s již zmíněnými nepokoji a protesty maoistických organizací?
Tuto teorii se nikdy nepodařilo prokázat, přesto však zůstává v belgickém povědomí stále živá. Před několika lety ji ještě osvěžil román Happening, který napsal belgický historik umění Johan Swinnen, jehož rodiče podle Bradshawové při tomto požáru zemřeli. Swinnen líčí v románu požár jako výsledek útoku, který spáchala skupina sestavená a řízená první evropskou maoistickou stranou.
Belgický režisér Jan Verheyen loni oznámil, že podle této knihy natočí film. Podle webu The Bulletin získal na jeho realizaci milion eur od Vlámského audiovizuálního fondu, což je největší dotace, kterou kdy tento fond jedinému filmu udělil. „Musíme tuto historickou událost zrekonstruovat a vytvoření speciálních efektů bude extrémně nákladné,“ uvedl Verheyen pro belgickou stanici VRT. Protože samotná dotace ani přes svou rekordní výši potřebné náklady nepokryla, sháněl režisér na film i další prostředky.
10
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
