První film, který v životě natočil, se jmenoval Gottwald: Odkud a kam. Tehdejší student Radim Procházka ho natáčel v takzvaném rodném domku Klementa Gottwalda v Dědicích. Mezitím se ze studenta stal úspěšný autor dokumentů, režisér, producent a televizní publicista, který natáčel s nejvýznamnějšími osobnostmi. Po déle než osmi letech se do Vyškova chce zase pracovně vrátit. A opět kvůli Gottwaldovi. Tentokrát ale jde o bývalého prezidenta drnovického fotbalového klubu Jana Gottwalda.

Co znamená pracovní název Drnovické catenaccio?
To je taktická hra na remízu, při které si hráči ve středu hřiště přihrávají mezi sebou, aby k balonu nepustili soupeře. Drnovice byly v určité době touto hrou pověstné. Uvidíme, jak vše dopadne. Nejprve si totiž musím získat důvěru bývalého šéfa klubu, bez jeho účasti na natáčení by snad ani film neměl smysl.

Žijete a pracujete v Praze. Co vás láká k návratům do Vyškova?
Předeším rodina a spousta kamarádů z let gymnaziálních studií. Kamarádi jsou většinou aktivní divadelníci, takže jezdím na festival Trdloviny, kde mě nechávají promítat mé filmy. Koneckonců sám jsem s nimi před lety taky divadlo hrál. Jsem přesvědčený o tom, že by si zasloužili od města daleko větší podporu. Tolik aktivních divadelních souborů jako ve Vyškově snad nemá žádné jiné okresní město v republice.

Už několikrát vás zájemci mohli spatřit naživo ve vyškovském kině…
Pokouším se zavést tradici, že čas od času dovezu do vyškovského kina nějaký zajímavý film a vezmu s sebou i jeho režiséra, se kterým potom diváci diskutují. Zrovna nedávno jsme uváděli kromě mého nového filmu o spisovateli Kohoutovi také film Víta Janečka Ivetka a hora, na který přišlo neuvěřitelných osmdesát diváků a diskuse trvala skoro hodinu.

Je obtížné dostat do kina dokumentární film?
Je to teď vše o mnoho snazší, protože vyškovské městské kulturní středisko získalo peníze na instalaci projektoru DVD. Řada dokumentárních filmů, které jejich producenti nemohou z finančních důvodů distribuovat ve filmových kopiích, dnes spoléhá právě na DVD. Vyškovskému kinu se tak otevírají skvělé možnosti, jak obohatit program.

Které dokumenty jsou vašemu srdci nejbližší?
Je těžké něco vybrat. Momentálně mě nejvíce zaměstnává psaní scénáře k filmu o kontroverzním ministru Jiřím Čunkovi, takže to bude nyní asi právě tento projekt. Půjde o takzvané dokudrama, tedy hraný film držící se skutečných událostí.

Jak jste se dostal k produkování filmů?

Filmy jsem začal natáčet už jako student žurnalistiky, když jsem se v České televizi seznámil s jejím zpravodajem a později studentem FAMU Robertem Sedláčkem. Psal jsem mu náměty a zkusil jsem i sám režírovat. Nakonec jsem se přihlásil i na FAMU. Studoval jsem u Karla Vachka. Ten jednou sháněl producenta, tak jsem mu nabídnul pomoc. A postupně se ze mě stal opravdový producent bez uvozovek.

Dá se uživit natáčením dokumentů?
Kromě toho, že společně s kolegou Sedláčkem produkujeme filmy Karla Vachka a další mé projekty, pracujeme na tom, co nás především živí, a to je televizní publicistika. Z poslední doby jsou to například cykly Živé srdce Evropy a Štíty království českého.

Můžete připomenout svou filmografii a producentské úspěchy?
Chronologicky sestupně jsem natočil například Diáře a romány Pavla Kohouta, Papírový atentát, Krejča za branou, …aby syn tohle nemusel, Vlastenci zapadlí u Tobrúku. Produkoval jsem například Vachkův film Záviš, kníže pornofolku, Sedláčkův film Pravidla lži.