Celý systém alternativního vzdělávání funguje díky nadšencům a různým iniciativám. „Spolupráce s úřady a krajem zřizovanými školami je spíš problematická, protože obě strany musí řešit složitá administrativní opatření. Systém není připravený na užší spolupráci," přiblížila Jana Hrázská z občanského sdružení Na rovině, které se alternativním vzděláváním zabývá.

Menší počet obyvatel v regionu přitom podle ní neznamená překážku. „Jsou města se sto tisíci obyvateli, která nic podobného nenabízí, a na druhé straně okresní města, kde se alternativnímu vzdělávání věnují. Zájem o podobné služby je ve stejném poměru jako ve velkých městech," řekla Hrázská.

Klíčový je aktivní zájem rodičů nebo učitelů, kteří chtějí dětem nabídnout i něco jiného než běžnou výuku. „Sledujeme, kde je o takovou službu zájem. Sami od sebe však nedokážeme jen tak někde zřídit školu nebo třídy," potvrdil sekretář Asociace waldorfských škol Tomáš Petr.

Pomoci s nabídkou nových směrů ve vzdělávání nemůžou ani města a kraje. „Všechny tyto iniciativy jdou mimo nás, alternativní školství nepatří do našich kompetencí. Nemáme proto možnost tyto věci jakkoli ovlivnit," vysvětlila vedoucí odboru školství vyškovské radnice Petra Lakomá.

Momentálně nabízí v Česku jiné způsoby výuky necelá stovka škol. V některých městech je nabídka širší a začíná už od mateřinek, několik alternativních programů nabízejí i střední školy. Nejznámějšími programy jsou waldorfské, daltonské a montessori školy.

Nejviditelnější rozdíly oproti klasické výuce jsou blokové výuky bez jasně ohraničených učebních hodin, větší práce v kolektivu a na projektech a výuka na základě schopností konkrétního dítěte. „Nabídka škol a programů se neustále rozšiřuje, navíc vstupuje i do povědomí širší veřejnosti. Neexistuje však žádný ucelený systém a konkrétní regiony jsou závislé na tom, jestli v nich existuje nějaké sdružení, které chce tyto aktivity ve městě vytvořit a spravovat. Odhadovat vývoj v této oblasti je proto velmi složité," dodala Hrázská.

PETR JANDERKA