Bylo jich však nakonec pouze sedm, kteří návrh na vyhlášení soutěže podpořili, tedy těsná menšina. „Jde o velkou a složitou záležitost, pro nás laiky velmi těžko uchopitelnou. Nedokážu si představit, že bychom šli cestou klasického výběrového řízení na projektovou dokumentaci. Hlavní klad architektonické soutěže spočívá v tom, že si můžeme vybrat podle kvality projektu, a nikoli podle ceny. Proto stojí za to do soutěže investovat," naznačil například zastupitel Vladimír Coufal.

Už se osvědčila

Soutěž by vyšla přibližně na 860 tisíc korun. Město už s ní má zkušenosti: vybrala mu třeba návrh, podle kterého se rekonstruuje Sušilovo náměstí.

Proti návrhu byl například starosta města Jiří Lukášek. „Rozhodně chceme klást velký důraz na kvalitní technické a dispoziční řešení obou domů. Nejsem ale přesvědčený o tom, že v daném místě a s danými objekty je prostor pro nějakou velkou architekturu, takže se mi cena soutěže nezdá adekvátní záměru. Pokud by se jednalo o novostavbu na otevřené ploše, byl bych pro. Jedná se však o dva panelové domy, ke kterým nechceme nic výrazného přistavovat," prohlásil Lukášek.

Zastupitel Václav Malý upozornil, že z určitého úhlu pohledu se částka za architektonickou soutěž nemusí jevit tak vysoká. „Uvažme, že předpokládané investice do obou objektů se pohybují okolo šedesáti milionů korun. A vždycky jsou nějaké vícepráce, takže to pravděpodobně bude víc, mezi sedmdesáti a osmdesáti miliony. Z tohoto pohledu je osm set šedesát tisíc jedno procento," vypočetl Malý.

Soutěž prosazuje také bývalý starosta František Havíř. „Má za cíl omezit rozsah projektování budov a cenu projektové dokumentace. Dává možnost porovnat varianty řešení celého areálu z pohledu vizuálního i funkčního řešení. Když nás nerozsoudí ona, nebudeme schopní se domluvit," zmínil zastupitel Havíř.

Nestalo se: z čtrnácti zastupitelů přítomných na zasedání bylo šest proti a jeden se zdržel. Plán rekonstrukce budov tedy půjde klasickou cestou výběrového řízení.

Náklady přes milion

Projednávala se i otázka, zda mají být výsledkem stavebních úprav nízkoenergetické nebo pasivní domy. Rozdíl mezi oběma variantami je v ceně, na kterou by přišly, a v úsporách, které by nakonec přinesly. „Podle energetického auditu na dívčím a chlapeckém internátu se při současném stavu roční náklady na provoz pohybují okolo jednoho a čtvrt milionu korun. Pokud by se objekty měly dostat do nízkoenergetického provozu, snížila by se částka asi na 186 tisíc korun," přednesla na zasedání vedoucí rousínovského odboru výstavby a životního prostředí Kateřina Trtílková.

Nízkoenergetický dům počítá například s doplněním čtrnácti centimetrů izolantu na stěny, pěti centimetrů na střechu a deseti centimetrů na podlahu. Do oken by přišlo dvojsklo. U pasivního domu jsou hodnoty u izolantů o něco větší a v oknech je trojsklo. O to vyšší je i cena ovšem pak také následná úspora.

Otázka, do jaké z obou kategorií stavební úpravy domů v Tyršově ulici přivedou, zůstává otevřená. „Nemůžeme vědět jistě, že úpravy, které by budovy dostaly až do pasivity, budou vůbec reálné. Rádi bychom k tomu směřovali, o tolik nákladnější než dosažení nízkoenergetických standardů to není. Jaké máme možnosti tak zřejmě uvidíme až při projektování," avizoval Lukášek.