Když něco vyhrál, poručil všem. A peníze byly pryč

9. 9. 2007

MANEROV - Hráčská vášeň poznamenala životní osudy dvaapadesátiletého Miroslava Kříže z Manerova.

Pracoval jako číšník, a tak měl automaty vždy po ruce. Dokázal prohrát pěkné peníze. „Ale když jsem něco málo vyhrál, tak jsem všem poručil rundu a výhra byla pryč. Strašně jsme se kvůli automatům s manželkou hádali,“ svěřil se Kříž.

Hrával zejména ve Vyškově, později i v manerovské hospodě. „Naštěstí v naší dědině už automaty zrušili a já jsem tomu jenom rád,“ tvrdí Kříž. K automatům to přesto nemá daleko, vždyť hned v sousedních Bohdalicích v hospodě u Václava jsou dva. „Ne, ne, tam nechodím. Radši se hospodám, kde jsou automaty, vyhýbám,“ dušuje se Miroslav Kříž.

Chuť ke hrám ho přesto zcela neopustila. „Chodí do hospody hrát karty. Má svoje pravidelné dny. K tomu si dá sem tam pivečko nebo vínečko a hrozně kouří,“ žaluje na něj tchyně Milada Votoupalová.

A hned si rovnou povzdychne: „Vůbec se mi to nelíbí. Ale co se dá dělat. Když s ním chce dcera Miládka zůstat, musí nad ledasčím přivřít oči. Děti už mají dospělé.“

Její zeť se však hájí. „Je pravda, že si zajdu zahrát taroky, ale to jsou desetikorunové záležitosti. A hlavně, u karet se musí přemýšlet. To není jako u automatů, kde jen mačkáte tlačítka a doufáte, že z nich taky něco vypadne,“ tvrdí Kříž.

Přesvědčuje, že na automaty už nesáhne. „Nehraju už několik let. Tenkrát se do automatů házely ještě pětikoruny, pak dvacetikoruny a dnes prý jsou už i automaty na papírové peníze od stokoruny výš. Dal jsem od toho ruce pryč. Hlavně kvůli ženě. Dneska můžu říct, že jsem se ze závislosti sám vyléčil,“ zapřísahá se.

Přestože je Kříž kvůli svým zdravotním problémům už v důchodu, o zábavu má postaráno. „Dcerka musela jít pracovat, a tak hlídáme vnoučka. Manželka malovala a měla spoustu jiné práce, takže jsem chlapce hlídal celé dny. Zrovna jsem vnoučka předal a těším se, že se chvilku natáhnu k televizi. Divím se, že jsem vůbec uměl automaty ovládat, vždyť neumím zapnout ani video,“ kroutí hlavou.

A na závěr dodává: „Opravdu nepřeju nikomu poznat, co je to závislost na automatech. Je to něco hrozného.“