Přijímá také náročné restaurátorské zakázky. „V minulých letech jsem prováděl restaurování velkého kovaného barokního kříže do Bučovic. Kříž byl umístěn vysoko na věži, z které se zřítil dolů. Značně se zdeformoval a rozlámal na několik kusů, a to i přes to že ho tehdy vyrobili z mimořádně masivního materiálu,“ vypráví Drozd v obsáhlém rozhovoru pro Vyškovský deník.

Co vás na uměleckém kovářství nejvíce zaujalo?
Je to jedinečné řemeslo, ke kterému mám vztah už od útlých dětských let. Vždy mě fascinovalo, že je možné nažhavenou ocel za určitých okolností tvarovat v podstatě jako plastelínu. Kov je mimořádně tvárná hmota, ale v praxi to samozřejmě není zase tak jednoduché jak to zní. Na uměleckém kovářství mě zajímá historie i současnost. Kovář byl vždy tak trochu jedinečnou osobou, aby ovládal celou řadu znalostí často i daleko přesahující rámec pouhého řemesla. Do jisté míry snad i kdysi dávno nahrazoval zubaře, a podobně. Kovář podkovář se tak musí výborně vyznat v anatomii zvířete. Musí mu porozumět, jinak by ho mohl i nevratně zmrzačit.

Jaké je tedy místo uměleckých kovářů v historii?
Bývali velice váženými osobami na šlechtických a církevních dvorech. Pro své zadavatele tvořili mnohdy opravu mistrovská díla v podobě obrovských okenních mříží, nádherně zdobených bran a plotů a podobně. Vidíme to na mřížích italských měšťanských domů ve Florencii, rozměrné bohatě zdobené bráně ve francouzském Versailles nebo Vídeňském Schonbrunnu. Příkladů je v Evropě mnoho. Na jižní Moravě to pak jsou například úžasné extrémně masivní mříže na bučovickém zámku. Vše bylo samozřejmě mimořádně nákladné. Je toho ale spousta a všechny tyto práce si zaslouží obdiv.

Bylo to tedy vaše vysněné povolání?
Ano, dá se říci že umělecká kovařina byla a je moje vysněné povolání. Jak již jsem se zmínil, od mala jsem k němu směřoval. Již jako malé dítě jsem vždy po dešti vyběhl na polní cesty v okolí a ve vymletých strouhách jsem hledal a nacházel nejrůznější zbytky kovaných výrobků. Části kravských podkov, zakroucené kované hřeby, kramle a mnoho dalšího.

Na čem nejčastěji pracujete a co vás nejvíce baví?
Zabývám se výrobou širokého sortimentu. Jsou to kované brány branky, ploty nebo kované zábradlí. Dále například vyrábím kované kříže, krbová příslušenství a mnoho dalšího. Z menších věcí jsou to třeba kované svícny, zvony nebo zvonky. Je toho zkrátka hodně. Ve své produkci se zaměřuji výhradně na ruční umělecké zpracování výrobku. Důležité je zde zachování tradičních a po staletí v podstatě neměnných kovářských řemeslných technik jako nýtování, probíjení a provlékání tyčí, sponkování, klínování a podobně. Problémem je dnes to, že poctivá umělecká kovařina je masově nahrazována a vytlačována nekvalitní napodobeninou.

V čem jsou napodobeniny odlišné od skutečných výrobků?
Jedná se o průmyslově a masově produkované součástky, tedy polotovary, které jsou k sobě pouze různě narychlo svařovány. Tato levná produkce ze obejde zcela bez klasických kovářských výrobních technik a proto s pravým uměleckým řemeslem nemá nic společného. V případě takzvaných kovářských polotovarů nemůže být řeči ani o umělecké hodnotě, protože se jedná pouze o strojní a masovou produkci obvyklých tvarů podle zaběhlých šablon pořád dokola. Dnes jsou určené hlavně na dovoz. Není tam zapotřebí ani kovadlina a kladivo a už vůbec ne umělecký kovář. Je znepokojující, že imitace uměleckého kovářství jsou v posledních letech velice často nabízeny jako poctivá uměleckořemeslná práce a to škodí jak mnohým zákazníkům, tak poctivým řemeslníkům. Baví mě zkrátka poctivé ruční a opravdové řemeslo, ale také skicování a tvorba výtvarných návrhů, což jsem dokonce i pár let vyučoval v Brně na průmyslové škole.

Můžete vybrat nějaký váš výtvor, na který jste obzvláště hrdý?
V minulých letech jsem prováděl restaurování velkého kovaného barokního kříže do Bučovic. Kříž byl umístěn vysoko na věži, z které se zřítil dolů. Značně se zdeformoval a rozlámal na několik kusů, a to i přes to že ho tehdy vyrobili z mimořádně masivního materiálu. Jen pro představu středem kříže prochází několika metrová kruhová kovaná tyč, která má v nejsilnějších místech průměr skoro sedmi centimetrů a připomínám, že to je samozřejmě plný materiál místo trubky. Kříž je posázen množstvím zlacených ozdob, takzvaných akantových listů, jednalo se o velice oblíbený zdobný motiv nejen pro období baroka. Zajímavostí je, že některé z těchto ozdob byly z části jakoby roztavené. Až později jsem zjistil, že za to mohly blesky, které do vysoko umístěného velkého kříže občas udeřily.

Do jaké míry zohledňujete požadavky zákazníků?
Svoje produkty vyrábím nejčastěji dle vlastních výtvarných a designových řešení. Možností ale bývá také práce dle přesného požadavku investora. Se zákazníkem konzultuji jeho veškeré požadavky na vzhled produktu a na základě toho následně vypracují konkrétní tvarové řešení věci a stanovím cenu zakázky. Pokud má být dílo opravdu kvalitní nelze tento přípravný proces nikdy vynechat.

Jak je takový proces časově náročný?
Přípravné práce na výtvarných návrzích někdy zabírají i víc času než následná výroba. U složitějších projektů je někdy třeba výroba modelu věci ve zmenšeném měřítku například jedna ku čtyřem. Tento přípravný proces předcházející samotnou výrobu je jedna z nejdůležitějších věcí, která odlišuje opravdovou uměleckou kovařinu od levné produkce průmyslových napodobenin tvořených dle neustále se opakujících šablon.

Ovlivnila nějak vaši práci současná krize?
Současná krize moji práci do jisté míry samozřejmě ovlivnila. Řada zakázek skončila odložená a na počátku byl patrný i jistý pokles poptávek. Nicméně tato situace se již opět vrací do normálu. Doufejme tedy, že se tato krize ani žádná jiná více nezopakuje.