Vyschlou bažinu bez žab ale vykompenzovaly litry domácí drnovické medoviny, kterou organizátoři všem zúčastněným ve stínu stromů nalévali. Protože, jak se neslo krajinou, z Drnovic neodchází nikdo hladový, ani střízlivý.

Turistická výprava k mokřinám, drnovickým Žumpám, na sebe postupně nabalovala další obyvatele obce, kteří se přidávali cestou do dlouhého mírného kopce. Nikdo si nechtěl nechat ujít už sedmnáctý ročník akce, která má v obci silnou tradici. „Dostat tolik lidí k bažině, která tady ani není, to už je co říct,“ vtipkoval pořadatel akce a jednatel tamního obecního sdružení Drnka Pavel Klvač, který celou cestu nahoru táhl malou kárku naloženou lahvemi s medovinou.

Drnovičtí i přespolní spontánně vytvořili kruh, v jehož středu vítali odborníky s přednáškami i umělce z kulturními čísly. V jednu chvíli tak návštěvníci poslouchali originální skladby devíti hráček na ukulele z hudební kapely BabyBanda, zanedlouho nadšeně tleskali opernímu pěvci z brněnského Janáčkova divadla Jiřímu Kleckerovi, který na kopci za Drnovicemi zazpíval část operní árie.

Prostor dostal i rousínovský ornitolog Jiří Bartl, který posvětil pověšení budky pro netopýry. „Oni si to zaslouží, pořád jich ubývá. Třeba i kvůli tomu, že si lidé zateplují domy a netopýři se nedostanou na půdu,“ vysvětloval odborník.

Pozvání na akci přijali i umělečtí řezbáři až z Hanušovic u Jeseníků. Pár minut divokého tance s motorovou pilou za nekončícího reje odletujících pylin stačilo k tomu, aby kusy neopracovaného dřeva muži proměnili v tenisku i s dírkami na tkaničky nebo v dokonalou napodobeninu hříbku. „Taková čísla nacvičujeme přibližně týden, někdy i čtrnáct dní. Dokázali bychom to nicméně i bez cviku, ale pomaleji,“ sdělil mistr umělecké rychlořezby Jaroslav Pecháček.

Odpolední program pokračoval v sále drnovického kulturního domu, kde sérii fotografií inspirovaných venkovským životem vystavoval věhlasný český dokumentární fotograf Jindřich Štreit.

ADÉLA JELÍNKOVÁ