Je prý nutné být pořád ve střehu. „Kdybych tehdy věděl, co to obnáší, nejsem si jistý, jestli bych do toho šel znovu," přiznal. Pořád ale na tom prý je dobře. „Jsou i takové stanice, které jedou na sedmdesát procent výkonu a tím pádem se nezaplatí. Podniky kvůli nim dokonce krachují. To u nás naštěstí není, stanice je zisková," dodal Pásek.

Díky tomu, že je na vhodném místě, neslouží jen k výrobě elektrické energie. Okolí zásobuje i teplem. „Využití tak máme. Jde o dobrý přivýdělek, teplo z bioplynové stanice je totiž výborné," dodal Pásek.

Podle něj je rozdíl v tom, co mu bylo řečeno o bezobslužnosti stanice, a realitou daný tím, že se dodavatelé snažili získat zakázky. „Prostě lžou a slibují nesplnitelné. Stanice je velmi složitým zařízením se spoustou elektroniky, navíc se zařízení opotřebovává. Nejhorší je, že když se jen zablýskne a zakolísá proud, stanice vypne. Už tři roky se snažíme vše opravit a vychytat a pořád to ještě neumíme," sdělil předseda představenstva.

Nížkovická bioplynová stanice patří mezi asi čtyři sta padesát, které v České republice stojí. Jako drtivá většina patří do kategorie zemědělských.

Bez podpory

Naopak ta, co vyrostla ve vyškovských Marchanicích, je jednou z pouhých deseti, které zpracovávají odpady. Zkušební provoz v ní byl spuštěný v roce 2013. Nyní je to přesně rok, co byla slavnostně otevřená. S její výstavbou však jakoby skončil boom nových bioplynových stanic na Vyškovsku, který byl patrný hlavně mezi lety 2010 až 2013.

Dá se říct, že právě rok 2013 byl posledním, kdy se bioplynky stavěly. Skončila totiž podpora těchto zdrojů obnovitelných energií, a to způsobilo okamžité zastavení rozvoje. „Za poslední dva roky se toho opravdu moc nepostavilo a firmy pracující v tomto oboru musely významně snižovat počet zaměstnanců," potvrdil za společnost CZ Biom – České sdružení pro biomasu vedoucí sekce Bioplyn Adam Moravec.

Vyškovskou bioplynovou stanici vnímá jako unikátní projekt dokazující, že odpady není třeba jen skládkovat nebo spalovat.

Stejně jako nížkovická, i vyškovská vytváří energii v podobě elektřiny a tepla. „Výsledkem je také zbytek, který je deklarovaný jako hnojivo pro zemědělskou půdu. Vyškovská stanice navíc zpracovává široké spektrum odpadů od vod s obsahem tuků až po potraviny s prošlou trvanlivostí," popsal Moravec.

Jednatel společnosti Rebios, která bioplynovou stanici provozuje, Pavel Horáček je zatím v hodnocení střídmější. „Pokud budeme hodnotit, tak až hospodářský rok 2015, nikoliv výročí od slavnostního otevření," uvedl Horáček.

Jedním z veřejností často skloňovaným tématem byl zápach, který se šíří okolím stanice. „Kolikrát když jede člověk kolem, musí zavřít okna, případně vypnout větrání. Jinak má nakyslý pach v autě ještě několik hodin. Nechtěl bych v její blízkosti bydlet," zhodnotil třeba Petr Strnad.

Podle Moravce ale bioplynky nezapáchají. „Zapáchají věci, které se v nich zpracovávají. Navíc technologie ve vyškovské stanici byla aplikovaná právě na čištění a stabilizaci odpadních vod a na redukci zápachu," poukázal s tím, že i nyní provozovatelé usilují o další opatření k omezení šíření zápachu.

"Motor rozvoje"

Bioplynové stanice jsou podle něj motorem rozvoje regionu. „Řadí se mezi významné zaměstnavatele, a to jak při výstavbě, tak při samotném provozu. Například vyškovská zaměstnává kolem deseti lidí. To pochopili i zákonodárci, a proto od příštího roku obnoví dotace. Budou zaměřené na vysoce efektivní zařízení zpracovávající odpady a statková hnojiva s tím, že musí významně využívat produkované teplo," naznačil Moravec.

Dotace už ale nebudou zajímat černčínského zemědělce Karla Janovského, který se o výstavbu stanice snažil několik let. Definitivně od plánů upustil. Jak vysvětlil, nemá už sílu na boj s větrnými mlýny. „Už na to nemám věk. Lidé ale přišli minimálně o několik pracovních míst. Zrovna letos mám krásnou kukuřici na siláž. Nemám ji kde upotřebit, tak ji využiji na zrno," pokrčil rameny Janovský.

Jeho plány ztroskotaly na námitkách Okrašlovacího spolku Bučovice, jimž dal v roce 2013 za pravdu jihomoravský krajský úřad. Přestože byl zemědělec nejprve za stavbu odhodlaný bojovat, ustoupil. „To je tak, když se člověk do něčeho pustí a nikdo včetně stavebního úřadu mu nepomůže," neskrývá ani po letech hořkou pachuť Janovský.