Hlavně z hluku a zápachu měli obavy lidé ze Švábenic, když se soukromý zemědělec František Bureš rozhodnul postavit na kopci nad Švábenicemi bioplynovou elektrárnu. Po kolaudaci, zkušebním provozu a několika týdnech plného výkonu však hodnotí majitel i lidé ze Švábenic výsledek jako bezproblémový.

O chodu plně automatické elektrárny ovládané počítačem bez lidské obsluhy se mohli lidé přesvědčit na dnech otevřených dveří, které budou pokračovat ještě dnes od devíti do sedmnácti hodin.

Lidé se zajímali hlavně o to, zda výroba bioplynu není cítit. „Siláže ve velké silážní jámě zatím není mnoho, přesto byla trochu cítit, i když nijak zvlášť nepříjemně. Jsem ale zvědavá, jak to bude vypadat, až bude zásobník plný a biomasa bude pomalu hnít. Podle toho co jsem viděla ale věřím, že případný smrad nepřekročí hranice farmy a až do Švábenic se nedostane,“ přemítala například návštěvnice Marie Novotná.

Vedení obce je zatím spokojené. „Zpočátku jsme byli nejistí. Naše obavy se ale nepotvrdily. Zatím jsme nezaznamenal od našich obyvatel jedinou stížnost,“ řekl starosta městyse Švábenice Josef Kubík. Přitakávají i lidé. „Potíže s elektrárnou žádné nejsou,“ řekl mladík David Dragoun.

Majitel se snaží možné nepříjemnosti eliminovat. Přestože bioplynové stanice můžou zpracovávat zapáchající kejdu, hnůj, výkaly či biomasu, Bureš používá výhradně kukuřičnou siláž. Ta se naváží jenom jednou denně brzy ráno. V silážní jámě je navíc dobře přikrytá. „Protože jsme blízko k zástavbě, dělali jsme pachové i hlukové zkoušky, a odborníci nám potvrdili, že je všechno v pořádku,“ dodal Bureš. Ten bude používat pouze kukuřici sklizenou na svých polích. Celkem obhospodařuje zhruba šest set hektarů.

Vedení Švábenic se však začalo obávat, že zemědělec naseje kukuřice více než dřív, a to i blízko městyse. Při silných deštích by pak do údolí Švábenic mohla mezi řádky kukuřice voda prudce stékat a hrnout bahno do příbytků. „Dohodli jsme se, že kukuřici bude Bureš sít jenom tam, kde nic podobného nehrozí,“ dodal starosta.

Zařízení, které se ve světě využívá zcela běžně, je na Vyškovsku první svého druhu. Stavba stála zhruba padesát milionů korun. Podle Bureše je návratnost investice do sedmi let.Podle majitele je továrna ekologicky naprosto nezávadná. „Je založená na principu obnovitelných zdrojů energie. Odpad, který vznikne, použiji jako hnojivo,“ dodal Bureš. Veškerá vytvořená elektřina půjde do sítě firmy E.on.

Další a mnohem větší bioplynovou stanici v okrese chce postavit soukromý zemědělec Karel Janovský v Černčíně. Jeho plán ale narazil na odpor prakticky všech obyvatel vesnice i části nedalekých Bučovic. I oni mají obavy ze zápachu, hluku a zvýšenému provozu nákladních aut.

Výhrady k tomuto plánu měla i Česká inspekce životního prostředí. Proto ho ještě z hlediska zákona o posuzování vlivů na životní prostředí prověřoval krajský úřad. Jak Vyškovský deník Rovnost před několika dny informoval, zpracovatel doporučuje uskutečnění záměru. Podle odborníka z brněnské firmy Jiřího Nováka nebude mít stavba záporný vliv na ovzduší.