Přicházím k hodějické sokolovně, kde se pomalu šikují praporečníci se zástavami svých sborů. „Řaďte se podle čísel, kde je devítka?“ vyvolává nekompromisně jeden z organizátorů.

Z nebe se zatím šklebí šedivé mraky. Určitě nejsem sám, kdo doufá, že zkrápět matičku zemi budou dnes jen stříkačky přítomných dobrovolných hasičů. „Desátá rozhodne,“ slyším paní za sebou.

Průvod se dává do pohybu. V čele jede auto s Janem Červinkou, který celou tuhle hasičskou slavnost vymyslel. O pár kroků dál už pochodují praporečníci v historických, ale i současných uniformách. Průvod uzavírá dechová hudba Horenka z Bořetic a historická hasičská vozidla. Některé stříkačky dokonce táhnou koňská dvojspřeží.

Svatý Florián však své svěřence ani dnes neopustil. Rozehnal šedé mraky a nad jihomoravskou vískou svítí ještě pořád letní sluníčko. Průvod se zastavuje před sídlem pořádající firmy a praporečníci se staví do řady. To už je zdraví ředitel Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje Jiří Pelikán, který vzápětí děkuje za myšlenku akci uspořádat.

V Hodějicích se totiž dnes rozhodne o nejlepším hasičském praporu. „Když se tak dívám na tu řadu praporů, porotci budou mít těžký úkol. Věřím, že sbory dobrovolných hasičů přečkají všechny krize. Protože kromě záchrany lidí a majetku se v obcích nemálo zasazují o společenský život,“ poznamenal ve své zdravici náměstek hejtmana Václav Božek.

Nato předal Janu Červinkovi medaili za celoživotní práci u hasičů. V dalších okamžicích pro změnu naděloval sám Červinka. Tajemník slavkovské radnice Pavel Dvořák od něj vzápětí obdržel fotografii z roku 1907, která zachycuje župní sjezd hasičů u slavkovské radnice. Poté předal prapor rodinné firmy svému synovi Jiřímu.

Po úvodních oficialitách přichází na scénu tanečnice ze skupiny Glitter Stars. Ve dvou představeních předvádí akrobatické prvky, při kterých divákům až mrazí v zádech. Přichází ale to hlavní.

Do soutěže o nejlepší hasičský prapor se přihlásilo sedmnáct sborů. Než však můžou předvést porotě své zástavy, nad návsí se začíná ozývat zvuk leteckých motorů. „Už nás našel,“ ohlašuje moderátor policejní vrtulník, který se v nedalekých Nížkovicích účastnil cvičení dobrovolných hasičů a osádka přislíbila přelet nad Hodějicemi. Helikoptéra několikrát zakrouží nad hlavami diváků.

Na řadu se konečně dostává prvních šest praporů, které praporečníci postupně předvádí porotě. Následující přestávku vyplňuje ukázka požárního útoku mladých hasičů z Hostěrádek-Rešova. Do dávné historie vtahují diváky hasiči z Bučovic s trakařovou stříkačkou a hasiči z Uhřic se džberovými stříkačkami.

Po další šestici soutěžních praporů přichází na řadu ukázky požárních útoků stříkaček tažených koňmi. Uhřičtí musí ještě pumpovat ručně, hasiči z Jiříkovic už mají pohon čerpadla motorový. Do třetice se na scéně objevují hasiči z Mouřínova se zajímavým zlepšovákem.

Přiváží si totiž vlastní zdravotní sestru. Že nebude něco v pořádku, dává tušit úvodní panák na posilněnou a rozkaz velitele. „Dělejte pomalu, ať se brzo neunavíte!“ A vskutku. Než se dostali k hašení, zedníci už míchali maltu na novou chalupu.

Hasičtí veteráni

Po poslední pětici praporů se porota odebírá ke sčítání hlasů a čekání na konečný verdikt vyplňují potřetí hasiči z Uhřic. Tentokrát přijeli pomyslný požár hasit motorovou stříkačkou z roku 1930.

Konečné pořadí soutěže o nejlepší prapor není až tak důležité. Sobotní setkání bylo především oslavou obětavosti a hrdinství nejen dobrovolných hasičů při ochraně zdraví a majetku nás ostatních. A tak už nezbývá než rozkaz šikovatele. „Na můj povel, pozor, do svých domovů odjezd!“

Jen mezi námi, nejlepší prapor mají dobrovolní hasiči z Nových Hvězdlic.