Volby 1929
Pro přiblížení si doby, o které se v následujících řádcích zmíním, a pro zpestření uvádím ze života rousínovské obce opět z místní kroniky: V květnu roku 1929 se konala volba do obecního zastupitelstva. Zvoleno bylo osm členů strany lidové, čtyři živnostníci, tři členové strany cílevědomé, tři komunisté, dva socialisté, dva židé, jeden národní socialista a jeden národní demokrat. Z výboru byl starostou zvolen Richard Osolsobě – továrník, prvním náměstkem František Hrachovec – stolař, druhým náměstkem Jan Fröhlich – katecheta, obecním pokladníkem Alois Kadlčík – vrchní poštmistr, hospodářem Rudolf Gottlob – obchodník a policejním komisařem pan Zavadil – strážmistr ve výslužbě. Radními byli dále Eduard Sedlmajer – stolař, Josef Dvořák – stolař a Karel Úlehla – správce v továrně Tusculum.
A teď zpět k záplavám. Dne 17. června 1929 po poledni přihnala se veliká bouře spojená s krupobitím a průtrží mračen. Řádila nejhůře v Olšanech, Habrovanech, na Vážansku a Vítovsku na tratích podél lesa. Z těchto obcí se přihnaly velké spousty vody. Bylo to v době, kdy na loukách ležela v kopkách usušená sena. Voda kopky sebrala a nesla do Rousínova. Mezi Tomanovou pilou (dnes Benešovo) až do půl zahrady paní Cignové (Paulovo) se valil přes silnici ohromný proud vody. Dravý proud řádil ve mlýně, kde strhl kůlny a chlévy a utopil kolem osmdesáti kusů drůbeže.
Na mlatech kolem Habrovského potoka a ke mlýnu sahala voda do výše asi jednoho a půl metru. Štěstím pro mlynáře Adolfa Vašourka bylo, že pivovarská zeď, později zeď sokolského hřiště (nyní parkoviště Potravin Vlach a prášková lakovna pana Wintra) v délce asi dvaceti metrů neodolala vodě a zřítila se. Tak se proud vody rozdělil. Část vody vrazila do pivovarské zahrady a zahradami Eduarda Sedlmajera (Mountfield), Františka Bočka (U zlatého jelena) a Tuscula se hnala do hlavního potoka pod mlýnem. Přitom zaplavila hostinec se sklepy a byty u Bočků a dílny v Tusculu. Povodeň nadělala mnoho škod na stavbách, lukách a polích. Krupobití zničilo úrodu na polích i v zahrádkách hlavně v Olšanech.
Dne 29. listopadu 1930 vznikl obrovský požár ve strojních dílnách továrny Tusculum (bývalá textilka). O tom ale až v článku „100 let firmy Tusculum“.
Povodeň ve Vyškově
Před sedmasedmdesáti lety byla povodeň také ve Vyškově. V neděli 22. března 1931 se v pozdních odpoledních hodinách přehnala bouře s průtrží mračen přes Vyškov a blízké kopce a lesy.
Její následky se projevily již po dvacáté hodině. Koryto řeky Hané se naplnilo, voda vystoupila z břehů a našla si nové koryto Albrechtovou a Žižkovou ulicí. Tržiště se proměnilo v rybník.
Voda kulminovala v nočních hodinách. Na dobových snímcích pořízených až v pondělí ráno před osmou hodinou jsou již patrny jen její důsledky. Škody na domech, silnicích, chodnících, březích řeky a pozemcích byly značné.
Záhadná znamení
Zatím zahalená tajemství se skrývají za znameními našich předků. Můj otec mi kdysi ukázal opracovaný kámen zasazený ve zdivu Obořilova mlýna s ryskou a letopočtem AC 1884. Sem až v tom roce sahala voda přitékající od Královopolských rybníků do rybníka nad Götzlovým mlýnem. Ryska se nachází šedesát centimetrů nad úrovní dnešní vozovky za mlýnem, která se postupným zpevňováním a asfaltovou úpravou spíše zvýšila, než snížila.
Zdá se být nemožné, že by hladina vody mohla sahat někdy až do této výše. Jaké však bylo moje překvapení, když loňského léta jsem uviděl ve zdivu bývalého mlýna pod Pístovickým rybníkem zasazený obdobný kamenný kvádr se stejnou ryskou a nápisem HR 1884 (asi hladina rybníka).
To by ještě nemuselo být tak překvapivé, ale ryska se nachází nad úrovní cesty na hrázi rybníka ve výši očí dospělé osoby. Čili asi dva a půl metru nad hladinou dnešního rybníka. Je to neskutečné, když si člověk uvědomí hloubku údolí, kterým z rybníka odtéká potok Rakovec.
Zatím jsem o takové záplavě nenarazil na žádnou zprávu. Těším se, že se někdo po přečtení těchto řádků ozve. A teď se dostáváme k podstatě tohoto vyprávění.
Mám v osobním archivu pravděpodobně nejstarší fotografii Rousínova, pohled od křižovatky do Habrovan, ke staré poště. Unikátní fotografie je mimo jiné zajímavá tím, že na ní není socha sv. Jana, která stojí a stávala na levém břehu rousínovského potoka. Při velkém zvětšení jsem zjistil, že části sochy leží na zemi.
Protože pomník je z roku 1755, předpokládám, že se socha mohla zřítit, nebo byla rozebrána po velké vodě. Byla-li to voda vyznačená ryskou na kvádru zasazeném ve zdivu bývalého mlýna s letopočtem 1884, potom fotografii s největší pravděpodobností je možno datovat k roku 1885.
Požáry továren
Závěrem lze říci, že v minulosti se lidé nejvíc děsili požárů, které bývaly velmi časté. Proto, na ochranu, se v obcích stavěly sochy sv. Floriana, ke kterému se křesťané přimlouvali, aby je před požáry chránil.
Protože již v dávné minulosti v Rousínově často hořívalo, postavili v letech 1727 – 28 rousínovští občané vlastním nákladem kapli ve stylu Martinelliho, zasvěcenou sv. Floriánovi, ochránci před požáry a později patrona všech hasičů.
Kromě obytných stavení hořívalo v Rousínově hlavně tam, kde se pracovalo se dřevem. Tak v květnu 1901 vyhořela dílna Jana Osolsobě, rovněž v květnu 1909 dílna jeho nástupce Richarda.
V červenci vznikl požár u souseda Antonína Skřivánka a přitom vyhořela i budova skladu firmy Osolsobě. V září 1910 vyhořel dům s dílnou Antonína Sedlmajera č. p. 44, v září 1913 stolařská dílna Františka Sedlmajera č. p. 55 a v říjnu 1914 rovněž stolařská dílna Eduarda Sedlmajera č. p. 19.
V listopadu 1930 zachvátil obrovský požár pilu Viléma Jelínka a o tři týdny později dílny firmy Tusculum. Jedním z největších byl v červenci 1932 požár Lepilovy karosárny ve Slavíkovicích a v červnu 1934 vyhořela kolářská dílna Františka Burdy rovněž ve Slavíkovicích. V únoru 1938 hořela stolařská dílna Šimona Menšíka a v březnu téhož roku vznikl požár ve strojovně u firmy Osolsobě a přitom celá továrna vyhořela. Jeden z největších požárů v Rousínově vůbec byl požár továrny firmy Skarytka a synové. Požár vznikl v lakovně 11. srpna 1947 v jedenáct hodin dopoledne. Továrna vyhořela do základů, včetně skladu řeziva. Přitom vyhořely i tři rodinné domy.
„Poručíme větru dešti“ neplatí, protože přírodní živly je nemožné zkrotit a překvapí nás v době, kdy to nejméně čekáme. Obdobně je to s požáry, které vznikají od blesků. Ale ostatní požáry, které nebyly založeny, vznikají hlavně z neopatrnosti. Končím přímluvou „Svatý Floriáne, oroduj za nás!“
Václav Sedlmajer
