U vinařského stánku udává tón žena s tahací harmonikou. Zpěv. Spontánně se přidávají další. Opodál se dobrou náladou rovněž nešetří. Věra Niklová z Ostravy zde prodává tradiční slovanské pečivo. „A co se na vás směje, šup tam s tím. To vám bude chutnat,“ vybízí čilá žena.

Vandrovnice, peciválky, hromničky. „Tam, kde se mi podařilo vystopovat svátky, pro které se kousíčky pekly, tak tady je máte,“ vysvětluje.

Pódium působí jako magnet. „Kdo z vás byl na Havaji, nikdo? Nyní se tam vydáme,“ uvádí pořadatel. Soubor břišních tanečnic. Nejedno oko zbystří hned, jak se tanečnice rozvlní. V havajském rytmu. Zbystří i nedaleký zástup čekající před pípou místního slavkovského piva.

Panorama přilehlého zámku dramatizuje hrozivě vypadající mrak. „Bude buřina. Podívej, jak je černo,“ upozorňuje matka chlapce. Míří do zámeckého parku. Ten je dnes uchystán dětem, je Den dětí.

Parkem krouží lidé. Zdá se, že největší atrakcí je dětem „sleklajna“. Natažená mezi dvěma stromy. Za držení rodičů vykonávají děti tuto dobrodružnou misi. Stojí se fronta. „Bude to těžké, ale zvládneš to,“ připravuje otec rozpačitého syna.

Opodál zkoumá parku dominující fontánu Karel Majer. Ten doputoval až z Prahy. Zdejší sochy jsou jako z Viscontiho filmu, žasne muž zabývající se historií. „Velkolepé plány měli Kounicové se Slavkovem. Dle nich by dnes nebyl Slavkov u Brna, nýbrž Brno u Slavkova,“ zasvěcuje.

Večernímu náměstí dominuje bujará atmosféra. Za pódiem přešlapují členové kapely. Zdá se, že jim počasí koncert nenaruší.