„Armáda hrála v moderních dějinách Bučovic vždycky velice důležitou roli. Zapomíná se na to, co všechno tady vojáci vybudovali. Prostě o bučovické vojenské posádce se toho obecně moc neví,“ popisuje Parobek první impuls k tomu, proč začal pátrat v archivech.

Bývalý voják z povolání pochází z Hulína, ale po službě v Kutné Hoře nakonec zakotvil v Bučovicích. A nikdy podle svých slov nelitoval. „Dostávaly se mi do rukou rozkazy a další materiály. Spousta dokumentů byla určená ke skartaci. Přišlo mi to škoda, a tak jsem si je schovával. Tak vznikl základ pro mou práci,“ říká amatérský historik.

Byl to ale opravdu pouhý začátek. Po odchodu do penze na začátku devadesátých let Parobek trávil několik dní v týdnu ve slavkovském zámku, kde sídlí Státní okresní archiv Vyškov. V badatelně procházel doslova stohy dokumentů, v nichž pátral po všech zmínkách o bučovické posádce jako po jehle v kupce sena. Neváhal ani jezdit do pražského Vojenského ústředního archivu a dalších institucí. „Jsou to samozřejmě tisíce hodin práce a také nemalé výdaje,“ upozorňuje muž, jehož láskou byla také turistika.

A výsledek? Parobkova práce Vojsko a vojenské posádky v Bučovicích má už osm dílů, téměř všechny přitom sestávají z téměř dvou set stran textu, který doprovázejí vzácné archivní snímky, mapy, tabulky a dokonce i xerokopie originálních výkresů ze stavby bučovických kasáren. Devátý díl má autor rozepsaný, desátý pak vše uzavře. Práce obsáhne časové období od patnáctého století až do příchodu 74.

lehkého motorizovaného praporu do Bučovic v loňském roce.

A co vlastně největšího znalce historie bučovické vojenské posádky na jejích dějinách, jež se začaly odvíjet se stavbou kasáren v třicátých letech minulého století, nejvíc zaujalo? „Překvapilo mě, jak vytrvale a houževnatě se představitelé města snažili, aby v Bučovicích vojenská posádka vznikla. Přesto armáda stále říkala ne,“ svěřuje se Parobek.

Situace se podle něj změnila až v souvislosti s ohrožením republiky ze strany nacistického Německa. „Podle mě se tehdejší armádní představitelé obávali zničujícího dopadu úderu nacistického letectva na vojenské jednotky soustředěné v Brně. Chtěli je proto rozptýlit do okolí. A tak se Bučovičtí dočkali. S trochou nadsázky se dá říct, že bučovická kasárna stojí díky Hitlerovi,“ vysvětluje bývalý profesionální voják, který ve zbytcích volného času rád vypomáhá manželce na zahrádce před domem.

Přestože už zasvětil bučovické vojenské posádce spoustu úsilí, skromně říká, že toho ještě stále dost neví. „Pořád je problém zmapovat, jak v jistá období bučovická posádka fungovala z hlediska velení a dalších aspektů. Bohužel, řadu klíčových archivních materiálů poškodila velká povodeň v Praze v roce 2002. Stále jsou ještě zmrazené. Na druhou stranu se tak vlastně můžu pořád těšit, že objevím něco nového,“ vypráví s úsměvem čilý penzista, jenž své dílo rozhodně nepsal pouze pro svou vlastní rodinu.

Po dokončení ho chce v kopii věnovat slavkovskému archivu, aby mohlo sloužit všem zájemcům o regionální historii.