Jak ale vyplývá ze slov mluvčího 74. lehkého motorizovaného praporu v Bučovicích Lumíra Svobody, cesta k získání tohoto jména a přítomnosti vojáků ve městě nebyla nijak jednoduchá. „Za první republiky radnice usilovala o vznik kasáren. Narážela ovšem na nesouhlas ministerstva národní obrany. Až po několika letech, v roce 1936, došlo na základě změn politické situace v Evropě ke zvratu,“ uvedl Svoboda.

Ministerstvo obrany tenkrát zástupcům města sdělilo, že počítá s přidělením vojska pro město. Pak už události nabraly rychlý spád a v roce 1938 byla kasárna v takovém stavu, že se v nich mohli ubytovat první vojáci.

Stejně jako nebylo jednoduché prosadit výš zmíněný záměr, problematické bylo i schvalování názvu bučovických kasáren. „Situace byla složitá. Na základě podpisu Mnichovské dohody stát musel postoupit tehdejšímu fašistickému Německu pohraniční území. Vyřízení žádosti tedy odsouhlasil presidiální odbor ministerstva národní obrany až 10. února 1939,“ vysvětlil mluvčí bučovických vojáků.

Název Kasárna Jiřího z Poděbrad přežil působení německých vojsk na českém území, zůstal zachovaný i v nelehkém období po druhé světové válce.

Vojáci 74. lehkého motorizovaného praporu v Bučovicích si tyto okamžiky připomněli slavnostním nástupem, a to za přítomnosti instruktorů Britského poradního a výcvikového týmu BMATT. „Zároveň jsme tak ukončili historicky první kurz pod velením britských vojáků v naší posádce a udělili jsme absolventům z našich řad certifikáty,“ řekl Lumír Svoboda.