I když je počasí trošku chladnější, schází se ve stáji několik rodičů a jejich ratolestí. Pracovníci Piafy je vítají, provádějí stájemi a představují své čtyřnohé pomocníky: koně. „Děti a jakou barvu má Lewinka?“ zkouší nejmenší účastníky jedna z pořadatelek. A hned taky přidává možnost koně pohladit.

Na akci nechybí samozřejmě ani ředitelka Piafy Jana Podrápská, která návštěvníkům ukazuje i místa, kam se běžně nesmí. Patří mezi ně například místnost, kde se připravuje jídlo pro koně, nebo další světnice, ve které mají schovaná různá sedla a třeba ohlávky. „Každá ohlávka je pojmenovaná, abychom poznali, kterému koni patří. Tahle je třeba Montany, na které se za chvíli svezete. I sedla nemohou používat všichni koníci stejná, protože mají jiný hřbet,“ vysvětluje Poddrápská.

Poté se spolu s dětmi vydávám dál. Ve stájích si hladíme koníky, učíme se rozeznávat seno a slámu. Povídáme si o tom, co koně žerou, rozeznáváme různé druhy květin.

Po čase se odpojuji od skupinky dětí a jdu se podívat, jak se první zájemci vozí na koních. U nástupiště se mačká hlouček dětí, ve kterém se vede debata, kdo se vlastně půjde projet dřív. I tam potkávám Janu Podrápskou, která zrovna nasazuje přilbu malému Oskárkovi, a dávám se s ní do řeči. „Den otevřených dveří jsme uspořádali hlavně pro předškoláčky k jejich zápisu do školy a pro jejich mladší i starší sourozence. Mohou se podívat do stájí, svézt se na koni a dozvědí se vše důležité,“ říká Podrápská.

Akci pro předškoláky pořádá sdružení letos poprvé. „Vždycky nás napadnou nějaké akce. Dřív jsme uspořádali třeba vánoční nadílku ve stájích. Protože se ale děti často ptají, kdy zase uvidí koníky, tak občas máme nějakou akci, když je volno,“ vysvětluje.

Piafa věnuje svůj čas i handicapovaným, které se na podobných akcích snaží včlenit do normálního života. „Mohli přijít i dnes. Tyto děti máme integrované jak na akcích, tak v kroužcích. V dnešní době má vlastně každé dítě svůj problém. Někdo se bojí kolektivu, někdo potřebuje procvičovat jemnou motoriku, takže každý si u nás najde, co potřebuje,“ tvrdá Podrápská a jde se věnovat dalším malým jezdcům.

Po chvilce pozorování, jak děti jezdí po okruhu, se vracím zpět ke stájím. Před nimi si děti začaly kreslit na zemi křídami, některé zase zaujal místní kocour. Většina jich ale běhá s barevnými fáborky do boxů ve stájích, kde si mohou jednoho z koníků nazdobit.

Tam potkávám i maminku Danu Tvrďochovou, která sem přišla se svými dvěma dětmi, které si pro změnu zase zkouší, jak se kůň čistí kartáčem. „Moc se mi tady líbí. I děti jsou nadšené. Je perfektní, že se tak můžou dostat ke koníkům. My sem navíc chodíme každý týden do kroužku a jednou měsíčně se věnujeme i koním. Další týden psům a potom třeba výtvarným věcem. Kroužek je proto moc fajn a je zde i výborný kolektiv zaměstnanců,“ pochvaluje si Tvrďochová.

Abych si atmosféru této akce pořádně užila, odkládám diktafon a s kartáčem a jablkem jdu také navštívit jednoho hnědého čtyřnohého krasavce.