Když se místní vedení Státní bezpečnosti usadilo na začátku padesátých let i ve Vyškově, její sídlo se shodovalo s budovou národního výboru. Podle Radima Krupici, který se otázce StB na Vyškovsku věnoval ve své diplomové práci, to souviselo s tím, že preferovali větší diskrétnost. Tajná policie se stala důležitým represivním nástrojem proti skutečným i domnělým nepřátelům režimu.

Omezení ze strany bezpečnostních složek cítil v osmdesátých letech například i současný děkan římskokatolické farnosti ve Slavkově u Brna Milan Vavro. Ten tehdy ještě studoval. „Od roku 1986 jsem byl sledovaná osoba vojenskou kontrarozvědkou a státní policií,“ prozradil Vavro.

Sám přitom zatčen nebyl. Problémy však měli jeho kolegové ze semináře. „Zvali si je například na výslechy,“ sdělil Vavro.

Pro zvětšení klikněte.Příslušníci bezpečnosti pokryli region stejně jako celou zemi sítí udavačů a provokatérů. Do této sítě se takto v roce 1953 dostal například i rodák z Holubice Bohumil Robeš. Ten si tehdy prošel hrubými metodami vyšetřovatelů StB. Dlouholetý předseda vyškovské pobočky Konfederace politických vězňů zemřel letos v únoru.

StB sídlila v padesátých letech podle Krupici i ve Slavkově u Brna a v Bučovicích, ale pouze krátce. Slavkov a Bučovice totiž tvořily centra samostatných okresů. Se správní reformou v roce 1960 tyto okresy zanikly a přítomnost nějakých zvláštních sídel státní bezpečnosti v těchto městech přestala dávat smysl. Zanikla tedy i s nimi. „Vyškovská služebna tak získala opětovnou kontrolu nad tímto prostorem,“ uvedl Krupica.

Tak to zůstalo až do kolapsu komunistické moci.