Trošku se přiučit, jak se vaří čaj, strávit odpoledne v příjemném prostředí, ale hlavně si výrobu nápoje, který každý z nás pije odmalička, vyzkoušet pod vedením odborníka na vlastní pěst. Přesně to mě dnes přivádí do vyškovské Modré čajovny, která ve městě funguje už několik let.

Reportáž

Vařit čaj, to dokáže malé dítě, může namítnout každý. Jenomže připravit ho z obyčejného sáčku, a na tom se nejspíš také všichni shodneme, je něco úplně jiného, než přichystat kvalitní nápoj z čerstvých čajových lístků.

To potvrzuje i pracovník Modré čajovny Martin, který zákazníky obsluhuje už zhruba rok.
„Chvilku trvalo, než jsem se naučil, jak čaj správně zalévat. Ještě teď občas používám návod. Každý druh totiž potřebuje mimo jiné různě teplou zálivku,“ upozorňuje sympatický mladík.

Například čaje slazené, ať už medem či cukrem, se prý zalévají vodou o teplotě sto stupňů. Černé zase většinou devadesátistupňovou. A zelené buď sedmdesáti nebo šedesátistupňovou. „A záleží také na tom, o jaký druh zeleného nebo černého čaje jde,“ vysvětluje Martin a podává mi nápojový lístek, abych si vybrala.

Volím mezi desítkami čajů různých chutí a vůní. Černé, červené, zelené, bílé, sladké, hořké a navíc s různými příchutěmi. A k většině zajímavé komentáře. Opravdu není lehké rozhodnout se. Zužuji výběr. Dám si Černou dračí studnu. Jde o čaj neslazený, který má chutnat po ořeších a květech.
„To je právě jeden z černých čajů, který se zalévá vodou o teplotě osmdesáti stupňů. Luhuje se tři až čtyři minuty, v podstatě jako většina čajů. Ale ty slazené necháváme déle,“ objasňuje Martin.

Říkám si, že právě nadešel můj čas, kdy se můžu chopit iniciativy a sama si nápoj připravit. Jenomže zkušený čajovník zřejmě na naši domluvu zapomněl a začal nalévat vodu do varné konvice. „Druhy čajů, jako je například Rooibos, vaříme z obyčejné vody z kohoutku. Jinak ovšem používáme speciální, přefiltrovanou vodu, kterou dovážíme z Brna,“ říká Martin.

V konvici to už bublá a já se docela divím, že nechal vodu převařit, když můj čaj má být zalitý osmdesátistupňovou. Do přichystané skleněné nádoby ovšem napřed nalévá studenou přefiltrovanou vodu a do ní teprve horkou. Směs potom měří teploměrem a až má správnou teplotu, přelévá jí čajové lístky.

Zajímá mě, co by se stalo, kdyby voda byla teplejší, než má být. „Čaj by zhořknul. Dokonce tak, že by se nedal pít. Poznal by to i laik. Několikrát se mi to stalo. Může k tomu dojít i dnes. Tak bychom to udělali na druhý pokus,“ směje se čajovník.

Po vyluhování svůj výtvor ochutnává a zjišťuje, že je všechno v pořádku. Opravdu. Čaj, podávaný ve světlé konvičce, je výborný. „Na různé druhy čajů máme odlišné konvičky. I když je samozřejmě vymýváme, časem v nich vůně zůstává. Chutě by se smíchaly a nápoje by tak ztratily své typické aroma,“ vysvětluje pracovník Modré čajovny.

A mě napadá, jak vlastně získala svůj název. „To už si ani nepamatuji. Je to strašně dávno. Vždyť fungujeme skoro jedenáct let,“ uvádí jeden z majitelů vyškovské čajovny Dalibor Luska.

Vysvětlení jsem se nedopátrala. Moje čajová konvička se ještě nevyprázdnila, a tak se rozhlížím po místnosti. Zaujalo mě didgeridoo, neboli dechový hudební nástroj australských domorodců patřící mezi jeden z nejtypičtějších symbolů Austrálie. Při použití správné techniky vydává táhlý nepřerušovaný bručivý tón.

Foukám do něj a nic. „Musíš do toho prsknout, pak to bude hrát,“ radí mi další z čajovníků. A má pravdu. Bručivý tón už sice je slyšet, ale že by šlo o souvislý zvuk, o tom se tedy mluvit nedá. Jde spíš o bolestný nářek slona, jemuž někdo střelil šíp do zadní části těla. Žádný Ondřej Smeykal, jeden z významných českých hráčů na tento nástroj, ze mě asi nebude. A tak se vracím k čajové konvičce.

Ta už také po chvilce zeje prázdnotou. Jenomže jsem se zaposlouchala do orientální hudby a z příjemného prostředí čajovny se mi ještě nechce.

Procházím tedy znovu čajový lístek. Pohled mi uvízl na nečajovém nápoji Salep, vyrobeném z najemno pomletého salepového kořene, mléka a skořice. Jak říká nápojový lístek, je určený na posilnění po vypití jakéhokoliv čaje. Výborná tečka za návštěvou tohoto zařízení.

Odcházím s dobrým pocitem, že jsem se alespoň něco naučila a návštěvy budu hostit už jenom správně připravenými čaji.