Právě to, že studujete, mě docela překvapilo…
Je to otázka i určité nutnosti. Praxe člověka naučí spoustu věcí, ale určité teoretické základy jsou také důležité. Určitě mi nešlo jen o titul, moje práce na radnici ekonomické a manažerské vzdělávání vyžaduje. Na druhou stranu nechci být závislý pouze na politice, může to být otázka dnů i hodin, kdy může být všechno jinak.

Nesetkáváte se kvůli chybějícímu vysokoškolskému vzdělání se skrytou kritikou?
Určitě se to už stalo. Beru to ale pokorně, na druhou stranu vysokoškolské vzdělání, zvlášť pokud je zaměřené na úplně jinou oblast, neopravňuje a nezaručuje u člověka být dobrým v té či oné funkci.

Jak jste se do vedení města dostal?
Hned po škole jsem nastoupil do zahraniční firmy, která se zabývala dialyzační technikou, takže jsem zůstal v oboru. Pracoval jsem v oblasti obchodu. Asi po třech letech jsem přešel k firmě, která se pohybovala v podobné oblasti. Musím říct, že jsem se tam našel, práce mi skutečně dělala radost. Poté jsem byl doslova nucený velmi vážně uvažovat o tom, že budu muset zastoupit Františka Adamce, který se stal krajským radním. Byl jsem v lidovecké straně, působil jsem v kontrolním výboru, ale vyškovským zastupitelem jsem nebyl…

… a vstoupil jste na horkou politickou půdu…
Byl to požadavek od kolegů zejména z ODS, aby byla funkce místostarosty nahrazená někým z KDU-ČSL. Museli jsme tak personální otázku vyřešit. Bylo to tehdy těžké rozhodnutí, protože jsem šel z jistoty do nejistoty. Vzdal jsem se možnosti návratu do firmy, která mi dávala hrozně moc, měl jsem už tři děti, nebylo to vůbec jednoduché rozhodnutí. Dokonce i platově jsem si pohoršil.

Jako místostarosta jste bral menší plat?
Skutečně jsem si pohoršil, navíc byly dva roky před komunálními volbami, což bylo pro mě nejisté. Šel jsem do neprobádaných vod, určitě mě ale podpořila rodina.

Jak dlouho se v politice vlastně pohybujete? A odkud přišel ten hlavní impuls?
Ve stranických strukturách se pohybuji minimálně patnáct let. Pocházím z lidovecké rodiny, takže ono to dost předurčuje, kam se člověk zaměří. Původně jsem dostal nabídku jako dvacetiletý kandidovat v komunálních volbách, poté mě členové oslovili s tím, abych do strany vstoupil.

Jak vám bylo, když se pár dní před podzimními komunálními volbami objevil záznam, ve kterém měl bývalý krajský radní a váš kolega František Adamec údajně převzít úplatek?
Určitě to nebylo jednoduché. Šlo o čistě účelové obvinění těsně před volbami. Rozhodnutí o dalším setrvání na lidovecké kandidátce jsem nechal přímo na panu Adamcovi. Jeho odstoupení nás stálo minimálně tisíc hlasů. Mnoho lidí si to pak bohužel vyloží po svém a to tak, že odstoupil, tak za tím asi něco bude. Což je smutné. Navíc mám čerstvé informace, že komise, která celou věc prošetřovala, neshledala žádné pochybení, všechno bylo ze strany pana Adamce čisté.

František Adamec bude v politice asi vaším vzorem…
Určitě mi předal velké politické zkušenosti. To bezesporu. Ale žádného guru, ke kterému bych vyloženě vzhlížel, zase nemám. Kdysi padla myšlenka, že dobrý politik se pozná podle toho, že zkrátka všem lidem nevyhovuje. Nechci moc brousit do historie, ale určitě mě hodně zaujal třeba Josef Lux, zvlášť když jsem si přečetl jeho životopis.

Být místostarostou dvaadvacetiti­sícového města musí být pořádná zodpovědnost. Nevadí vám, že jste neustále na očích?
Nějak jsem se tomu přizpůsobil, samozřejmě to není jednoduché, zvlášť pro mou rodinu. Je to samozřejmě zásah do soukromí. Navíc se člověk musí začít dělit o čas, o zájem mezi těmi nejbližšími a těmi povinnostmi, které mám vůči veřejnosti. Ty ze mě navíc nikdo nesejme, ani když je večer nebo třeba neděle. My žádnou pevnou pracovní dobu nemáme, to by absolutně popíralo naši funkci.

Asi by tak ale nebylo moc rozumné, kdybyste třeba v obchodě spustil na prodavačku…
Nejsem cholerický typ, i když to mnohdy může být handicap, vždycky jsem zastával myšlenku řešit problémy u stolu, věcně. Nepamatuji se a doufám, že se to ani nestane, že bych používal funkce nebo jakékoliv postavení ve vztahu k druhým jako nějaký argument.

Blíží se tradiční zúčtování, kdy vedení města předá stárkovské chase právo. Ani v tomhle případě vás neobtěžuje, že se musíte obléct do kostýmů a být středem pozornosti?
Ze začátku to pro mě nebylo jednoduché, i nyní nějakou tu trému mívám, ale myslím, že v mé funkci je nejen důležitá zkušenost, ale i určitá empatie. Vyskytne se spousta situací, kdy lidé naopak ocení, že se představitel města o záležitosti, které se jich týkají, zajímá.

Politika je asi hodně také o polykání hořkých slin. Něco vymyslíte, ale profituje z toho někdo jiný…
Přesně tak. S tím jsem se dlouho nemohl ztotožnit. Některé názory a dobré myšlenky se tak nějak hodí do jednoho pytle a nejsou konkretizovaní jednotliví lidí. Spoustu dobrých nápadů, které si musí projít velmi trnitou cestou, než se uskuteční, tak nakonec prosadí třeba i lidé, kteří byli původně zásadně proti.

Jak se vám daří prosazovat změny v chodu městského úřadu, které jste před volbami avizovali?
V současné době připravujeme ke schválení programové prohlášení Rady města. Jedna část je věnovaná právě vztahu úřad vůči obyvatelům města. Chceme, aby byli úředníci profesionální, ale měli i dobré zázemí. Neustále musíme mít na mysli, že lidé, kteří pracují v soukromém sektoru, mají výrazně horší podmínky na stejných pozicích, než mají naši zaměstnanci.

Opozice po volbách hlásala, že bude hlasitější, důraznější ve svých názorech. Je tomu skutečně tak?
Byl bych velmi rád, aby byla hlavně konstruktivnější. U některých věcí, které řešíme, i když taková je politická realita, je mnohdy bohužel spíš snaha zviditelňovat konkrétní osobu nebo politické uskupení. Daleko víc bych uvítal větší spolupráci, myšlenky, nápady, o kterých se můžeme normálně bavit. Naslouchat je velmi důležité. Moc těch nápadů a myšlenek jsem ale doposud nezaznamenal.

Neuvažujete o vyšší politice?
Je přirozeným trendem využít zkušeností z komunální politiky. Takže ano, chtěl bych v příštím roce kandidovat do krajských voleb. To je můj nejbližší cíl.

Kdysi jste mi říkal, že rád pijete vyškovské pivo. Jste rád za zachování pivovaru?
Nestál jsem s transparenty před branami pivovaru, ale jsem velmi rád, že tomu tak je. Kvůli historii města a zaměstnancům. Nemám rád velké pivovary. Když si v obchodě kupuji pivo, tak vyloženě vyškovskou jedenáctku, ta mi skutečně chutná.

Tak proč vyškovské pivo v okresním městě čepuje minimum restaurací a hospod?
Asi mají bohužel pro vyškovský pivovar nasmlouvané smlouvy na nějaké období. Nevidím do jejich obchodních podmínek, ale těší mě, že třeba U Piráta začali před nedávnem točit Vyškovské pivo.

Máte čtyři syny. Jak se vám to podařilo?
Sám pocházím ze tří synů. Ženil jsem se těsně předtím, než jsem dokončil školu. Manželka mě asi měsíc musela živit, což bylo velmi příjemné. Děti jsme chtěli mít brzy. Ve dvaadvaceti letech se mi narodil první syn a pak to dostalo nějaký takový spád. Po roce přišel druhý, po dalším třetí a až po nějaké době jsme si řekli, že by nebylo špatné mít nějaké oživení a narodil se nám čtvrtý syn.

Oživení v podobě dcery byste se nebránil?
Každá žena si asi holčičku přeje. Nechávám to naprosto volně, nic neplánujeme, určitě si to ale dokážeme s manželkou představit.

Takže rodina bude asi vaším největším koníčkem…
Drtivá většina času se točí kolem rodiny. Moc si cením, že nějaký zbývá. Teď navíc leccos spolkne moje studium. Hodně rád čtu, takže se před spaním snažím vždycky otevřít knížku. Jinak mě láká být někde venku v přírodě. Nemyslím turistiku jako takovou, ale potřebuji z města občas prostě vybruslit.

Hodně jste se prý také angažoval ve vyškovské farnosti…
Jezdil jsem coby animátor na různé tábory. To mě hodně naplňovalo. Po revoluci jsem prošel takovým novým křtem. Čímž by si měl každý v dětství pokřtěný určitě projít znovu, aby si ujasnil, zda je to jen jakási tradice nebo skutečné rozhodnutí.

A jak to je u vás?
Já jsem si tím prošel, asi největším impulsem pro mě bylo setkání s papežem Janem Pavlem II. v Polsku, kde bylo světové setkání mládeže. Bylo to po revoluci, setkal jsem se tam s úplně jiným náhledem na křesťanství, než jsem byl doposud zvyklý.

Vedete své syny k víře?
Určitě ano. Mnohdy vedou oni mě. Uvědomuji si totiž, že to dítě má k Bohu a pravdě o mnoho blíž tou svoji nevinností a bezelstností než dospělý člověk, který je už přeci jenom pokřivený svými zážitky nebo tím, že musel mnohdy v životě udělat kompromis. Oni a manželka jsou pro mě mnohdy většími učiteli, než já jsem pro ně.

Ještě mi prozraďte, jak skončíme na letošním mistrovství světa v hokeji?
Sleduji poctivě. Řešil jsem při zápase se Slováky dilema, protože jsem měl psát seminární práci. Vyhrál ale hokej. Přál bych nám zlato, ale už na začátku mistrovství jsem si tipoval, že získáme stříbro.