S brazilským ju-jitsu začal, když ještě navštěvoval mateřinku. „Chtěl jsem bojové umění zkusit, protože ho trénuje táta. To bylo rozhodující," připomíná Kaňa, který je držitelem žlutého pásu.
Jeho otec trénoval několik desítek let klasické ju-jitsu. Pak se s několika přáteli dohodli, že začnou cvičit také svoje děti: aby získaly základy sebeobrany, pokory a úcty. Vydržel pouze Adam. „Dřív to bylo o tom, že na bojové hodiny chodily všechny naše děti. Momentálně máme oddíl asi o deseti svěřencích, ale z našich vlastních dětí v něm zůstal jen Adam. Sice se snažím, aby chodila i moje dcera, ale Aničce už je jedenáct let a zápasení jí moc neříká," popisuje Adamův trenér Juraj Surovček.
close
zoom_in
Tréninky absolvuje v pondělí a ve čtvrtek. Pátky pak patří tréninkům s otcem. „Snažíme se zapotit i doma v obýváku. Oddílový je pak dvakrát v týdnu. Začínáme rozcvičením, následně se učíme nebo procvičujeme různé techniky, které bychom už měli znát. Pak si zkoušíme zápasy a nakonec trochu posilujeme," jmenuje mladík.
Odreagování s ragby
Jakmile se blíží turnaj, mladí sportovci tomu mají uzpůsobený právě zápasový program, aby se na klání lépe připravili. Když je volnější období, zahrají si třeba i ragby. „Snažíme se jednotlivá setkání udělat pro děti zajímavá, ve volnějším období třeba boxujeme nebo cvičíme sebeobranu. Hrajeme i různé hry, v létě je nejoblíbenější právě ragby," tvrdí chlapcův otec Zdeněk Kaňa.
Kromě ju-jitsu se Adam věnuje i fotbalu. Do školy chodí v Moravských Málkovicích a mezi jeho nejoblíbenější předměty patří matematika a tělocvik. Ve volném čase si pak rád zahraje i počítačové hry.
Jeho největším úspěchem bylo umístění na mezinárodním turnaji ve slovenském Martinu v květnu minulého roku. Chlapec vybojoval druhé místo v kategorii od devíti do jedenácti let ve váhové kategorii do čtyřiceti kilogramů. Poslední turnaj pak Adam absolvoval na konci února v Berouně. „Na soutěži jsem se umístil ve dvou kategoriích. V té hlavní jsem získal třetí místo a v kategorii do čtyřiceti kilo jsem skončil první," chlubí se mladý talent.
Turnajů se účastní i okolní země: Slovensko, Polsko, Rakousko nebo Maďarsko. „Naše turnaje jsou všechny mezinárodní, minimálně soutěží děti z Česka a ze Slovenska. Tento sport nemá okresní, krajská nebo republiková kola," poznamenává chlapcův otec.
Brazilské ju-jitsu se odehrává většinou na zemi, principem je dostat protivníka na žíněnku a nasadit mu nějakou páku. Zápas je omezený i časovým limitem. „Za tři minuty musím protivníka složit na zem a nasbírat co nejvíc bodů. Ty se získávají za pozice a páky, kterými protivníka přeperu. Pokud se sejde hodně soutěžících, tak mám třeba pět až šest zápasů. Pak je to i docela náročné. Systém turnajů ovšem funguje jako vyřazovací pavouk, takže nemusím bojovat s každým," vysvětluje devítiletý sportovec.
Ke zraněním dochází minimálně. Nejčastější jsou naraženiny rukou. Turnaje se konají zhruba jednou do měsíce. „Bohužel je to otázka peněz a dalších věcí, takže na turnaj vyrážíme tak šestkrát až osmkrát do roka," uvádí otec.
close
zoom_in
Jeho syn by se jednou rád prošel po sportovištích pod pěti olympijskými kruhy. Ostatně právě letos v létě bude brazilské ju-jitsu představené široké veřejnosti na olympiádě v Riu de Janeiru. A jednou třeba bude pevnou součástí olympijského programu.
Adamovým vzorem je jeho táta: na jedné straně chce u bojového sportu zůstat, na straně druhé by chtěl jít v jeho šlépějích i jako policista.
Každopádně nechybělo mnoho a Adam měl sto chutí se sportem seknout hned v začátcích. „Jel jsem na můj asi druhý turnaj. Kluk, který mi byl soupeřem, použil zakázanou techniku. Šlo o můj nejhorší zápas. Potom se mi moc nechtělo pokračovat dál. Dost jsem se bál," vzpomíná Adam.
Otec ho po nepříjemném zážitku nenutil, ale je rád, že sport nakonec zvítězil. „Na tréninky chodil a jezdil i na turnaje, ale nezápasil. Ani jsem ho nenutil," říká chlapcův otec i trenér.
Další z trenérů se také obával, že Adam s ju-jitsu přestane. „Hodně mu pomohl tatínek, naštěstí na sport nezanevřel. V posledním roce udělal obrovský pokrok, má dost velký potenciál. Znovu ho sport začal bavit a teď trénuje i nad rámec. V pátek jezdí na trénink s námi a doma trénuje i s tátou," oceňuje Surovček.
