„K tomu se přidává pocit prázdnoty, nudy nebo také úzkosti spojené s tím, že lidé nemají jistý výdělek, jejich rodiče mohou kdykoli onemocnět a nemají možnost vypovídat se svým přátelům. To všechno a mnohé další v sobě skrývá riziko vzniku a rozvoje závislosti, berme tyto okolnosti vážně,“ varuje odborník.

Již pátým rokem provozuje vyškovskou pobočku Společnosti Podané ruce. „Zájem lidí v regionu postupně roste. Momentálně v totiž v centru pracuje velmi zkušený kolega a sezení jsou bezplatná,“ potvrzuje.

Se začátkem epidemie Covidu přešli s naprostou většinou klientů na distanční formu práce. „To znamená, že využíváme videohovory přes Skype, Zoom, Messenger, ale také je možností využití klasického telefonního hovoru. Snažíme se tedy o přizpůsobení klientovi a jeho možnostem, protože to je bezpečnější jak pro něj, tak i pro terapeuta. Pokud ale někdo nemá takové technické možnosti nebo je v nějaké tíživé situaci, kdy je potřeba osobní setkání, umožníme mu to,“ připouští Zachovalý.

Spojení na dálku podle něj osobní setkání plnohodnotně nahrazuje. „Možná se tomu někteří nedůvěřiví čtenáři podiví. Zprvu jsme se obávali stejně jako naši klienti, ale nakonec vše funguje výborně a zájemci si tento druh terapeutických sezení chválí. Navíc se nevystavují riziku nákazy spojeným například s cestováním městskou hromadnou dopravou a uznejte, že je to i velice pohodlné, když se připojí z pohodlí domova na sezení s terapeutem pomocí videohovoru,“ říká.

Cílovou skupinu tvoří lidé, kteří se přímo potýkají se závislostí nebo ti, kteří ve svém okolí řeší závislost a problémy s ní spjaté. „Typicky se jedná o závislosti na drogách, alkoholu, ale také na hazardních hrách a kurzovním sázení. Velkou část naší klientely tvoří také příbuzní, rodiče a blízcí závislých,“ vyjmenovává terapeut.

Potvrzuje, že současná doba v sobě skrývá zvýšená rizika pádu do závislosti oproti minulosti. „Z velkého množství věcí bych rád zmínil například změněnou nebo úplně chybějící strukturu času a denního režimu. Lidé mnohdy nemají zaměstnání nebo pracují z domova a to, co jim běžně strukturuje čas, najednou úplně chybí,“ vysvětluje.

Nejtěžší je podle něj pro každého obvykle první krok, který spočívá už ve zvednutí telefonu a domluvě první schůzky. „Pak klient přichází, a to v čase, který si předem dohodne s terapeutem. Mnoho z nich má zpočátku obavy, ale nakonec jsou příjemně překvapení, protože se vždy snažíme, aby se cítili na sezení dobře a bezpečně. Svoji roli hraje také zkušenost terapeuta. Rád bych povzbudil všechny, kteří váhají, jestli vyzkoušet poradenská nebo terapeutická sezení, aby se nebáli a tuto péči o svoji duši si dopřáli,“ zdůrazňuje Zachovalý.

Přesvědčení každého zájemce, aby se pomyslně otevřel, přitom není snadné. „Je to postupný proces, který závisí na jeho přání. My jako terapeuti respektujeme jeho tempo a ochotu ke spolupráci. Terapie je hodně jemná práce a nedá se v ní nic uspěchat,“ připouští.

To ovšem neznamená, že každý musí chodit na sezení měsíce nebo roky. „Jsou lidé, kteří chtějí co nejrychleji vyřešit nějaký problém nebo chtějí jen získat o problematice informace. My jim v tom samozřejmě rádi pomůžeme. Taková spolupráce může trvat klidně jen několik setkání,“ dodává Miroslav Zachovalý.