Šestero nohou tvoří vždy jeden dílek dlouhého průvodu: pán a jeho pes. Dohromady jich je skoro tři sta a všichni se promenádují v příjemném ranním slunci, které se odráží od vody v kašně a od soch zámecké zahrady. Odehrávat se tenhle výjev někde na britských ostrovech, skoro by připomínal přípravu na tradiční šlechtický lov na lišku. Nikdo z přítomných sice na sobě nemá červený frak a koně se prohánějí pouze dva a ještě ke všemu ve spřežení, ovšem psí účast tomu dojmu bez výjimky odpovídá.

Je sobota a ve Slavkově u Brna se představují angličtí ohaři, nejlepší plemena loveckých psů. „Ohaře chováme už pět let, máme dva irské setry. Soutěže a výstavy s nimi obrážíme velice často a jsme docela úspěšní. Náš starší se pyšní titulem českého a slovenského šampióna, mladší je junior šampión," chlubí se chovatelka Jarmila Viktoříková, která přijela ze Zlína. Tvrdí, že se jí na anglických ohařích líbí jejich přátelská ale také temperamentní povaha.

Rekordní ročník

Letošní ročník výstavy je už sedmnáctý v pořadí a co do počtu účastníků i rekordní. „Na zámek se sjelo asi sto třicet chovatelů, z nichž skoro polovina je zahraničních, například ze Slovenska, Maďarska nebo Polska. Celkem asi sto padesát psů hodnotí dvě rozhodčí z Belgie a Holandska," zdůrazňuje mezinárodní přesah výstavy Jiří Veselý, předseda Moravskoslezského klubu anglických ohařů, který výstavu ve spolupráci se zámkem pořádá.

Práce rozhodčích začíná hned po přehlídce. Zatímco většina chovatelů buď ještě připravuje své mazlíčky třeba kartáčováním, nebo si s nimi prostě užívá příjemné dopoledne v zámeckém prostředí, jiní už netrpělivě čekají, až na ně přijde řada. „Připraví se anglický setr číslo čtyřicet pět," volá jeden z pořadatelů a hned opakuje výzvu i anglicky. Jedna z rozhodčích zatím bedlivě prohlíží právě vystavovaného ohaře. Pán ho nejdřív ukáže z profilu, pak se spolu s ním proběhne v kruhu, neboť zámecké pravidlo o venčení psů pouze na vodítku platí i dnes, a nakonec si ohaře sama rozhodčí „ohmatá".

Ohodnotit psa je velká věda vyžadující léta studia spojené s nemalými investicemi do kvalifikace. „Rozhodčí, kteří dnes hodnotí, mají v Evropě opravdu velké renomé, patří k těm nejlepším. Však také dokážou ohodnotit za jeden den osmdesát psů. Na každém se hodnotí vždy dva faktory. Nejprve je to exteriér, tedy například správný tvar hlavy, hřbetní linie, posazení lopatek, postavení kyčlí nebo třeba krk volná kůže na něm je vada. Po exteriéru se pes hodnotí v pohybu: jak chodí a jak běhá, jestli třeba nerozhazuje nohou," vysvětluje práci rozhodčích Veselý.

Být chovatelem anglického ohaře může být ve spojitosti s nutnou zkouškou z výkonu, cestami na výstavy a placením zápisného poměrně nákladné. Úspěch přitom z větší části záleží na vrozených anatomických dispozicích zvířete. „Řekl bych, že tak z pětašedesáti procent tvoří hodnocení rozhodčích posouzení exteriéru. Chovatel na něm může vylepšit srst tím, jak ostříhá chlupy a jak kvalitně psa krmí. Jak psa majitel předvede, tedy jestli ho naučí třeba správně chodit, stát, nebo se chovat k ostatním psům, to pak tvoří zbývajících pětatřicet procent známky. Záleží ale i hodně na preferencích jednotlivých rozhodčích," podotýká Veselý.

Angličtí ohaři tvoří skupinu celkem pěti plemen: anglického setra, gordonsetra, irského červenobílého setra, irského setra a pointera. Tolik je také kategorií, ve kterých se dnes soutěží. Každá kategorie se však ještě dělí na různé třídy. „Pro nás laiky je to nepřehledné. Avšak odborníci se v tom orientují dokonale a celý ten systém jim dává perfektní smysl," poukazuje ředitel slavkovské barokní památky Aleš Šilhánek.

Výstava však není určená jen znalcům. Podle Šilhánka je zvědavých mnoho lidí. „Teď je ještě brzo, ale později odpoledne lidé přijdou, víme to ze zkušenosti z minulých let. Naším cílem je, aby zámek i zahrada sloužily právě takovýmhle společenským akcím, aby žily aktuálním děním a ne jen svou historií," připomíná.

Jeho slova potvrzuje jedna ze slavkovských rodin, která do parku dorazila bez psa. „Na podobné výstavě jsme teprve podruhé nebo potřetí. Ale protože jsme ze Slavkova, řekli jsme si, že to může být zajímavé. A také je. Angličtí ohaři jsou krásní. I když mně se líbí víc třeba zlatí retrívři," myslí si třeba Slavkovan Martin Rudolf.

ADAM HRBÁČ