S plánem nesouhlasí třeba Rudolf Šperka. „Jsem dědický rodák, žiju tu už šestašedesát let. Do školy jsem chodil, dokážu popsat, kde byly třídy i šatny. Budova je s tímto místem spjatá, nedokážu si představit, že by tam stálo něco jiného,“ svěřil se.

Na místě má vzniknout domov s pečovatelskou službou pro důchodce. Na demolici se zastupitelstvo shodlo hlavně kvůli tomu, že její provoz i údržba jsou příliš nákladné. „Aby to mělo smysl, musí tam být aspoň sto lůžek, se kterými se u novostavby počítá. Stará budova jich pojme asi o pětadvacet méně,“ argumentoval starosta Vyškova Karel Goldemund.


BOURÁNÍ ZA CENU KOUPĚ


Nad ekonomickými důvody se pozastavil i jeden z tvůrců petice za záchranu budovy a předseda dědického osadního výboru Jiří Wasserburger. „Je snad ekonomické koupit budovu za devět milionů, za deset ji zbourat a nechat tam postavit soukromý subjekt?“ ptal se. Podle něj je budova dominanta nejen Dědic, ale celého Vyškovska.

Problémů s jejím zachováním je ale podle zastánců demolice víc. „Objekt je potřeba zateplit, ale to lze jen zevnitř. Vnitřní zateplení někdy nemusí ani fungovat,“ tvrdil městský architekt Zdenek Pospíšil.

Problém jsou podle starosty i vysoké stropy. „Pokud je srovnáme, nesedělo by to na okna, takže by práce na obvodových zdech stejně byly potřeba,“ prohlásil.

Místní to moc nepřesvědčilo. „S dnešní technologií by rekonstrukce neměla být problém,“ řekl Šperka.

Kolik lidí petici podepsalo, zatím organizátoři neví. Se zbořením budovy nesouhlasil nikdo z lidí, které Deník Rovnost oslovil. „Mohli by zbourat i nějaký ten zámek, který překáží,“ ironicky podotkla třeba Radka Bilíková z Vyškova.

Budov bývalých škol se kraj nezbavuje jen na Vyškovsku ale i na Blanensku. Tam jde o objekt bývalého středního odborného učiliště oděvního v Boskovicích. Jestli se budova bude bourat, ještě není jasné, Jihomoravský kraj se k prodeji teprve chystá.