Na první pohled to byla jen hromada kostí, nebo spíš jejich úlomků. Archeology však po prvních zkoumáních vzrušila víc než všechny objevy z poslední doby. Je totiž dokladem nějakého starého válečného konfliktu, snad proslulého obléhání bučovického zámku Švédy za třicetileté války.

„Kosterní pozůstatky našli koncem července dělníci při rekonstrukci bučovického průtahu v zatáčce poblíž křižovatky u hasičské zbrojnice. Každopádně jsou dokladem nějakého ozbrojeného konfliktu. Na lebkách jsou stopy po sečných ranách. Jedno je dokonce velice dobře zhojené. To znamená, že ten člověk přežil jinak smrtelné zranění,“ uvedla Blanka Mikulková z vyškovského pracoviště Ústavu archeologické památkové péče Brno.

Podle antropologického průzkumu patřily kosti nejméně šesti, možná ale až sedmatřiceti dospělým lidem ve věku od pětadvaceti do čtyřiceti let, mezi mrtvými byly i ženy.

Tělesné pozůstatky zřejmě někdo zahrabal patrně v hromadném hrobě na starém hřbitově, který dnes už neexistuje. Nebo v jeho těsné blízkosti. „Po zániku prvního bučovického hřbitova poblíž zámku se stala místem posledního odpočinku plocha u staré silnice vedoucí na Vyškov poblíž nynější hasičské zbrojnice. Pohřbívali se tam chudší lidé i po vzniku nového pohřebiště u kostela Nanebevzetí Panny Marie, které bylo pro bohatší měšťany. Každopádně v tomto případě nejde o normální hrob, když v něm bylo několik jedinců pohromadě,“ informoval vedoucí bučovického muzea Jiří Setinský.

Kdo byli lidé, kteří rozhodně nezemřeli klidně v posteli, ale zůstává záhadou. Problém je, že archeologové nedokáží kosti přesně datovat. „Bohužel, dělníci pracující pro firmu Skanska kosti vykopali a předali je policii, která je zase odevzdala na zámku. Správně měli přivolat archeology. Asi je tlačil nějaký stavební problém. Je to škoda, se Skanskou obvykle míváme výbornou spolupráci,“ popsala okolnosti nálezu Mikulková.

Způsob předání potvrdil i tiskový mluvčí vyškovské policie Petr Nečesánek. „Policisté prověřili oznámení a pozůstatky po konzultaci s odborníkem, který potvrdil, že jde o starý nález, předali Ústavu archeologické památkové péče Brno,“ sdělil policejní mluvčí.

Odborníci se kvůli tomu, že neměli možnost prozkoumat kosti přímo v zemi, nemají čeho chytit. „Pro datování je nezbytné lokalizovat nález přímo v půdě, což se nestalo. Analýza DNA je extrémně nákladná a ostatní metody v tomto případě příliš nepřesné. Musíme se tak spokojit s konstatováním, že pozůstatky pocházejí zhruba z časového rozmezí vymezeným třicetiletou válkou a napoleonským tažením na Moravu,“ objasnila Mikulková. Archeologům datování ztěžuje také skutečnost, že kromě kostí se nic nenašlo. Buď u sebe nebožtíci nic neměli, nebo si věci zřejmě nechali ti, co kosti kdysi dávno do hromadného hrobu pochovali.

Podle Setinského se dochovaly zmínky o tom, že několik padlých Francouzů bylo za napoleonských válek v Bučovicích pohřbeno, ale na opačném konci města. Mohlo jít tedy o padlé ze švédského vpádu roku 1645? „V té době už hřbitov u hasičské zbrojnice existoval. Je to možné. Do Bučovic tehdy přitáhl zřejmě švédský odřad, který měl opatřit zásoby pro vojska obléhající Brno. Víme, že několik Švédů tu padlo. Celá událost je ale dost nejasná, známe ji jen z jediné zprávy důstojníka ve službách olomouckého biskupa,“ objasnil Setinský.

Zároveň ale dodal, že mrtví mohou být dokladem úplně jiného konfliktu, o němž se v písemných pramenech nedochovaly zmínky.