Vydávám se Klobouček, místní části Bučovic. Kloboučské bratrstvo pořádá v sobotu odpoledne vánoční setkání u stromu. Zatímco před půl jednou ještě svítí slunce, těsně před jednou hodinou, kdy má akce začít, je obloha zakaboněná a hrozí vším, jenom ne pěkným počasím.

U nastrojeného stromku už stojí dav lidí a další stále přichází. A nad tím vším vlaje ve větru bílá zástava bratrstva. „Letos pořádáme už čtvrté vánoční setkání u stromu. Chceme vytvořit pro místní obyvatele příležitost, aby se setkali, poveselili a zazpívali vánoční písně. Pozvali jsme mužský sbor ze Ždánic, který sice zpívá hlavně folklórní písně, ale dnes zazpívá koledy. Vystoupí také děti z kloboučské mateřské školy, které tu byly už loni. Jsme rádi, že se zapojí i letos, i když počasí moc nepřeje,“ vysvětluje designovaný velitel Kloboučského bratrstva Jan Kölbel.

Rozhovor přerušuje dělová rána. Nedaleko od nás stojí kanón jako vystřižený z Ladových obrázků. „To se dá považovat za oficiální zahájení. Takových výstřelů ovšem dneska zazní víc,“ dodává Kölbel a mizí v davu.

Po chvíli se ujímá mikrofonu a vítá přítomné Kloboučany a další návštěvníky. Jaroslav Kopeček mezitím za přihlížení kolegy láduje do kanónu na další salvu. „Zašroubuj to, ať máš nějakou činnost!“ a podává mu piskli se střelným prachem. „Běž říct do mikrofonu, že dám dělovou ránu, ať se neleknou. Poprvé si ženské stěžovaly,“ přidává další rozkaz.

Po druhé ráně se mikrofonu ujímají děti z mateřské školy a přednáší několik říkanek s vánoční tematikou. U nazdobeného stromku se mezitím chystají členové Mužského sboru ze Ždánic, kteří střídají děti s několika písněmi v latinském originále. Po chvíli však vedoucí dává znamení k dětem: „Vystřídat!“

Slova se ujímají opět děti z místní mateřinky a zpívají přihlížejícím několik koled. Dokonce mizí i šedivé mraky a prostranství kolem stromu osvítí sluneční paprsky. Když ždánický sbor zpívá Nesem vám noviny a Štědrý večer nastal, přidávají se i mnozí přihlížející.

Těm, kterým je zima, se řadí do fronty na svařák a chleba s ovarem a vařenými játry. „Hlavně že je co za škraň!“ „Řekl bych jak ve Švejkovi: Máte tu teplo, ale není to pravda.“ „A co bys chtěl, v prosinci?“ dohaduje je pořadatel s jedním z návštěvníků, očividně dobří známí.

Ozývá se třetí dělová rána, která oznamuje konec pěveckých vystoupení. Kölbel ohlašuje prodej losů do tomboly a z reproduktorů se začínají ozývat další koledy. Tentokrát ovšem jenom z CD.

Zpěváky čeká zasloužené občerstvení. „Já už jsem snědl celý párek,“ ohlašuje klučina. „Tak ještě aspoň půlku. Ne? Kokyno je lepší?“ špičkuje další člen pořádajícího bratrstva.

Na všechny už plnou mírou dolehl vánoční čas. Dosud jednotný dav se rozděluje na malé skupinky přátel, kteří mezi sebou probírají uplynulý rok. Do toho se k radosti dětí ozývá další dělová rána. Ty mezitím objevily model zvoničky a cinkáním už do svých pokojíků volají Ježíška.

Velitel Kloboučského bratrstva vyhlašuje tombolu. „Máme tady osm cen, hlavní cenou je prasečí hlava, tak doufám, že zůstane v Kloboučkách!“ a tahá prvního výherce. Po několika úspěšných tazích se však najednou o svou výhru nikdo nehlásí. „Takže děkujeme, že nám přispěl desetikorunou do společnosti,“ komentuje to Kölbel po třetím vyhlášení výherního čísla a tahá z klobouku náhradní los.

Vepřová hlava nakonec opravdu zůstává „doma“. Co jiného se také dá očekávat, když se tu sešla převážná část lidí z Klobouček. Z nebe se však začínají na hlavy lidí sypat ledové krupky a všichni se snaží namačkat pod stříšku přistavěného stanu. „Tady je vždycky dobře. Jezdíme sem rádi, vždyť to máme přes kopec. Někteří se navíc známe už z fabriky. Byly jsme tady na všech ročnících. Takové akce sbližují lidi a to je v této době nejdůležitější,“ vypráví vedoucí Mužského sboru ze Ždánic Viktor Kuřímský a přidává další historky ze života Ždáničanů a Kloboučanů.

Letošní setkání považuje za vydařené také hlavní pořadatel. „Sice nakonec nepřijeli děti ze základní umělecké školy, ale i tak si myslím se akce podařila. Lidí se tu sešlo dost a tombola, kterou jsme letos dělali poprvé, měla také úspěch. Těší nás, že se z toho stává pěkná tradice. Lidé tady aspoň na chvilku zapomenou na starosti všedních dní,“ dodává Kölbel.