Když jsem u vstupu do vyškovského zooparku spatřil Hanu Vymazalovou, která v něm má na starosti vzdělávání, jak vypouští skupinku dětí vstříc neznámému, hned jsem si na to vzpomněl. „Po zooparku jsou rozmístění strašáci ze slámy, které jsme s dětmi v různých kroužcích vyrobili. Jsou šikovně nasvícení reflektory nebo jen svíčkami. Strašidelnou cestu od začátku připravujeme se žáky z vyškovské Základní školy Nádražní 5. Děti od šesté do deváté třídy pak mají na starosti strašení," upozorňuje Vymazalová.

Některé děti tak děsí zvuky nočního zooparku, jiné zase čtrnáctka namaskovaných školáků. „Jak na to půjdou, je na nich. Oni si totiž moc poradit nenechají," naznačuje s úsměvem Vymazalová.

Zjizvené strašidlo

Někteří na to šli opravdu svérázně. „Vozíček mi ukradli, plno jizev na sobě mám, dva roky jsem po smrti," vyhrkne před příchodem další skupinky dětí třeba Zdeňka Vašková.

V okolí jejího stanoviště svítí vydlabané dýně, na malé odvážlivce, kteří procházejí zoopark bez rodičů, čeká desetiminutová cesta, na které jim v orientaci pomáhají plápolající svíčky. „Čeká na ně několik stanovišť, u kterých jsou schovaná strašidla. Jdou na špagátku, navíc dostaly světelný kroužek, aby se nebály a aby byly také pro strašidla vidět," vysvětluje učitelka základní školy Hana Slouková, která při strašidelném večeru zastává důležitou roli. „Jsem taková rychlá spojka. Když se děti bojí, dovedu je zpátky," usmívá se.

A mají se proč bát. Jejich starší nemrtví kamarádi si totiž dali na kostýmech opravdu záležet. Víc než touha po krvi nebo čerstvém masu je však potěší pořádně vyděšený výraz dětí. „Chodíme do kroužku Action Zoo team, připravujeme ve spolupráci se zooparkem různé akce, třeba Kulišárny. Stezka odvahy se koná už poněkolikáté, je to určitě jedna z nejlepších akcí," je přesvědčená Kateřina Svobodová, která se do areálu zooparku vydala coby zombie.

Spolehlivému vystrašení podle ní brání, když jde kombinovaná skupinka. Na její kamarádce Žanetě Plhalové můžou návštěvníci zase ocenit její fantazii v podobě krvavého obličeje, na kterém se už zřejmě před nějakou dobou vyřádily bleskurychle útočící potvory. „Krvavé rány jsem udělala pomocí potravinářského barviva a pomačkaného papírového kapesníku," svěřuje se dívka v roztrhaném tričku.

Právě u jejího stanoviště se skupinka vřískajících dětí zastavila. Dál to zřejmě nepůjde. Nejvíc zkoprnělá se zdá být blonďatá holčička. Dva kluci stojící za ní ji popohání, aby šla dál, sami se však o odvážný krok dopředu posunout nechtějí. Myslím, že je čeká velmi zajímavé usínání. „Loni přišlo asi sto padesát dětí, dnes se jich na stezku zatím vydala zhruba stovka. Ale ještě nejsme u konce," hodnotí asi čtvrthodinu před ukončením akce Vymazalová.

No, jestli mluvily se svými vyděšenými kamarády, tak se obávám, že už nikdo další nepřijde.