Nejdříve to na žádný velký strach nevypadá. Skupinku dětí s rodiči vítá babička, která je přenáší do světa pohádek. Letící holoubek promítaný na fasádu Hanáckého statku má kýžený efekt. Z úst dětí se ozývá užaslé „Jééé".

Ještě větší nadšení pak sklízí proměna statku v perníkovou chaloupku. „Hrajeme ukázky ze tří pohádek Františka Hrubína – O perníkové chaloupce, Červená Karkulka a o Smolíčkovi Pacholíčkovi. Ztvárnění pohádkových postav se ujali naši herci," popisuje za občanské sdružení Thalia Olga Vymazalová.

Na divadelním ztvárnění pohádek se podílejí i samotné děti. „Lehce je vtahujeme do děje. Například když Jeníček s Mařenkou poznají, že je zle, a že si je chce Ježibaba vykrmit, jsou bezradní. Ptají se proto dětí, co mají udělat," vysvětluje Vymazalová.

Nejmenší návštěvníci noční zoo se nenechají dlouho pobízet. „Musíte ji posadit na lopatu a pak ji dát do pece," vysvětlují hromadně pohádkové dvojici.

Veselo je i u vodníka, kterého ruší v jeho tůňce zrovna, když si šije boty. Nekompromisně děti ze svého teritoria vyhání, a vede do jiné pohádky.

Před rokem si zahrála Jezinku, letos je z Pavly Pitelové Karkulka. „Text jsme se učili déle, ale jinak jsou naše výkony čistou improvizací. Na malých návštěvnících se mi líbí, že reagují velmi dobře, zkrátka jako děti. Vše umí prožít víc, než dospělí. I když je pravda, že třeba když myslivec vystřelí, leknou se, ale jinak cestu zvládají dobře," hodnotí Pitelová.

Záhy na úlek ze střelby zapomínají pro samou odpovědnost za správné znění pohádky. Herci ji totiž popletli a děti musí vše napravit. A i přes to, že byl vodník u tůňky trochu nevrlý, ukáže se, že i on má dobré srdce a malým návštěvníkům pomáhá. Spolu s ním tak odříkávají známé otázky, na které se ptá vlka Karkulka. „Proč máš tak velké uši? Proč máš tak velké oči? A proč máš tak velké zuby?" ptá se spolu s ostatními například i pětiletá Jana Oherová.

Jakmile si skupinu přebírá za zvuků znělky, při které usedalo k televizi už několik generací, Večerníček, je jasné, že další představení začne už zanedlouho. Herci z Thalie se nezapřou. Připravili si i stínové divadlo. „Pohádka o Smolíčkovi Pacholíčkovi se mi líbila nejvíc. Jsem už větší, takže mám raději takové ty strašidelnější," vysvětluje Nela Pavlínová z Ivanovic na Hané.

Nejvíc ji, podobně jako ostatní děti i dospělé, překvapilo, když Jezinky najednou vyběhly zpoza závěsu přímo ke skupině. „Přiznávám, že jsem se lekla," říká s úsměvem sedmiletá dívka.

Se svými dětmi na netradiční prohlídce nechyběla ani Pavlína Hönigová z Drnovic. „Na Hororkách jsme poprvé. Jinak ale máme vyškovský zoopark a jeho akce moc rádi. Dnes se děti trochu lekly u Jezinek, že vyběhnou jsme nečekal asi nikdo. Co se týká celé cesty, mladší syn se trochu bál, ale nakonec to oba zvládli statečně," chválí Hönigová.

Právě aby děti neodcházely ze zooparku vystrašené, je i cíl organizátorů. „Jsme jen malé Hororky. Cesta není tak strašidelná jako horor, ale i tak jdou děti po tmě a navíc se občas ozve strašidelný zvuk: zahýká oslík, zabučí kráva nebo zakřičí páv. Strach má být jen velmi lehký, jde hlavně o příjemně strávený čas s pohádkami," vysvětluje za zoopark Marcela Kopřivová.

Cíl se jim soudě podle nadšených výrazů ve tvářích dětí, splnit daří. „Moc se mi líbily všechny pohádky. Dobře je znám. Proto jsem také pohádkovým bytostem pomáhala, když potřebovaly poradit," je nadšená malá Vyškovanka Oherová.

Za dobré rady pak podobně jako ostatní děti dostala na závěr i malou odměnu. „Svítící náramek a reflexní přívěsek ve tvaru medvídka," ukazuje holčička.