Hned za dveřmi slyším první tóny trubky z dílny posledních příprav a začínám se těšit na dechovku, která má dát tomuto slovu, které mladí často považují téměř za sprosté, nový rozměr.

Hned na chodbě narážím na ředitelku a dirigenta a mám tak možnost nahlédnout do zákulisí před představením. „Dnes budeme hrát tři nové věci. Slavnou skladbu Bennyho Goodmana Sing, sing, sing a z repertoáru orchestru Glenna Millera skladbu se zajímavým názvem Chattanooga Choo Choo a Pennsylvania 6–5000,” jmenuje speciality dnešního koncertu dirigent Lukáš Soldán.

Zajímavý repertoár bučovického dechového souboru zvolil po poradě s kamarádem z branže. „Rozhodl jsem se dát orchestru tento moderní ráz, protože jeden známý, který taky vede soubor, mě upozornil, že klasickou dechovkou díru do světa neudělám, tak jsem to začal směřovat k populárnějším stylům,“ vzpomíná dirigent.

Mozartovy děti

Právě tato skutečnost přispěla k tomu, že o orchestr je nejen v bučovicích velký zájem. „V případě našeho orchestru nejde o obyčejnou dechovku, ale je to soubor, který hraje například swingy a taneční muziku. Orchestr je součástí brněnského projektu Mozartovy děti a příští rok vyráží na festival dechových orchestrů do San Marina. Tedy za podmínky, že budou i nadále pilně cvičit,” dodává s úsměvem ředitelka Základní umělecké školy Bučovice Dagmar Klementová. O tom, že desítky postupně přicházejících diváků čeká nejen neobyčejný, ale také hudebně hodnotný zážitek, svědčí i fakt, že soubor skončil druhý v krajské soutěži dechových orchestrů.

Propouštím dirigenta, aby mohl pokračovat ve svém předkoncertovém soustředění, a odchytávám pár hudebníků ještě předtím, než vyběhnou natěšeně na pódium. „Mám smíšené pocity před začátkem koncertu, protože v úvodní písničce Pennsylvania mě čeká sólo, které je na hranici mých sil, a z toho mám celkem respekt,“ uvádí lehké obavy z jedné z novinek saxofonista Martin Florián.

Jeho kolega, který doprovází orchestr na jeden ze dvou nedechových nástrojů, zůstává naproti tomu klidný. „Jsem celkem v pohodě. Hodně improvizuji, takže uvidíme, jak se to bude vyvíjet až na place,“ přidává se bubeník David Klement. Klid mu možná dodává i skutečnost, že cvičí ve školní den běžně i pět hodin a o víkendu ještě nějakou hodinu přidá.

Zatímco jedna z novinek od Glenna Millera vyvolává v hlavním saxofonistovi respekt, na pecku od Bennyho Goodmana se oba oslovení hudebníci přímo těší. „Sing, sing, sing je taková svižná, taneční a má hrozně chytlavý rytmus,” popisuje saxofonista za souhlasného přikyvování bubeníka.

Sál už je slušně zaplněn a já odcházím usednout mezi návštěvníky. Poté, kdy přicházející hudebníci a dirigent vyslechli úvodní aplaus, pouští se do první pecky Pennsylvania. Dle mého laického soudu byly obavy naprosto zbytečné. Procítěné sólo na saxofon bylo ozdobou svižného, ale čistě znějícího prvního kusu, který odměňují diváci patřičným potleskem.

Následující šňůra dynamické taneční hudby, ve které nechybí ani swingová úprava jedné z Verdiho operních skladeb, nenechá nikoho z přítomných v klidu a jen koberec v sále brání ozvěnám podupávání diváků.