Dívka se věnuje hlavně sportovní gymnastice a hasičskému oddílu. „Cvičím jak sólově, tak takzvaný teamgym, což znamená sportovní sestavu šesti dívek. Takové vystoupení má asi tři minuty, kdy společně s kamarádkami předvádíme stejné cviky za sebou, aby to vytvářelo dojem lavinového efektu. Nejčastěji jde o salta a hvězdy," vysvětluje Veronika.
Přestože se gymnastice věnuje většinu svého života, při vystoupení je občas nervózní. „Musím se přiznat, že i když se gymnastice věnuji od tří let, stále mívám před vystoupením trému. Některé soutěžící jsou na tom podobně. Nejvíc mi pomáhá, když se všechny navzájem podpoříme," podotýká Veronika.
Hasičské závody
Jako členka hasičského kroužku v Lulči se dívka účastní klasických závodů, jejichž úkolem je sešroubovat hadice a následně trefit tryskající vodou terč. „Tady nás je v týmu sedm a já bývám většinou nejmladší. Ale vůbec mi to nevadí, ráda si povídám i se staršími závodníky," podotýká mladá dívka.
V obou svých zálibách slaví pravidelné úspěchy. „Teď přes léto se toho moc neděje, ale třeba zjara jsme v teamgymu vyhrály soutěže v Brně a Olomouci. Sama jsem naposledy zvítězila ve Vyškově, v konkurenci patnácti děvčat," chlubí se malá gymnastka.
Zkušenosti ze sportovního zápolení zužitkovala na nedávném mistrovství České republiky v atletice přímo ve Vyškově, kde se společně se spolužáky ze základní školy v Nemojanech zúčastnila štafety. „Potěšilo nás, že jsme se mohli předvést, o umístění nám vůbec nešlo. Byli jsme zdaleka nejmenší a trénovali jsme jen dvakrát na vyškovském stadionu, protože jinde jsme vhodné místo nenašli," připomíná dívka velkou událost vyškovského sportu.
close
zoom_in
Štafetu běželi dívky i chlapci. „Běželi jsme osmkrát sto metrů, čtyři holky a čtyři kluci z naší třídy. Hodně nám pomáhala ředitelka Ilona Kummerová," vzpomíná Veronika na událost, která vzbudila mezi návštěvníky mistrovství velký ohlas.
Účastnit se mistrovství republiky pro ni byl ohromný zážitek. „Bylo krásné, že nám všichni tleskali a fandili, i když jsme skončili poslední," oceňuje dívka.
Hodně volného času spolknou Veronice tréninky. Obvykle má dvakrát týdně gymnastiku a dvakrát hasiče. „Gymnastika mě baví trochu víc, protože je taková víc holčičí. Vrcholově se jí nejspíš nikdy věnovat nebudu, protože bych se musela přestěhovat do většího města, ale nevadilo by mi, kdybych ji mohla v budoucnu trénovat," uvažuje Veronika.
V hasičském kroužku se připravuje nejen na soutěže. „Netrénujeme jen sestavy, ale i hodně běháme a sportujeme. Navíc se učíme třeba různé uzly a triky, které by se nám jednou mohly hodit," připomíná malá hasička.
Najde si však čas i na běžnou zábavu. „Nejradši chodím ven, zahrát si s kamarády vybíjenou nebo třeba Člověče, nezlob se. Stolní hry mě vůbec moc baví," říká dívka.
I přes četné sportovní úspěchy však pro ni na prvním místě zatím stojí škola. „Maminka mi stále říká, že hlavní jsou dobré známky, ale z mých sportovních úspěchů má vždycky velkou radost," usmívá se Veronika.
Samé jedničky
Že se škole věnuje dostatečně, dokazují samé jedničky na vysvědčení. „Číst jsem se naučila, ještě než jsem nastoupila do první třídy, takže jsem zpočátku měla před spolužáky náskok. Od první třídy se učím anglicky, ale více mě baví matematika. Podle známek jsem dobrá žákyně i v češtině," podotýká všestranně nadaná dívka.
Škola v Nemojanech, kam teď dívka chodí, nabízí jen první dvě třídy, a Veroniku tak teď čeká přestup do základní školy v Lulči. „Pro Luleč jsme se s mamkou rozhodly proto, že je škola blízko. Navíc jsme o ní slyšeli samé pěkné informace. Mrzí mě, že nepřestupujeme jako celá třída, třeba jedna kamarádka jde do Vyškova. Taky mi bude chybět paní ředitelka, která na nás byla vždycky moc hodná. Ale celkově se do školy docela těším," říká Veronika.
Co se týče budoucího povolání, nabízí Veronika hned několik variant. „Rozhoduji se mezi doktorkou, učitelkou a zubní laborantkou. Zubařkou být nechci, bavilo by mě pracovat v laboratoři a pomáhat lidem odtamtud. Ale kdo ví, jak to nakonec bude, na to je ještě moc brzy," dodává Veronika.
