Mladičká dívka se pomalu zvedá z koňského hřbetu.

Být tady šapitó, tak se obecenstvo cítí jako v cirkuse. Voltiž by se totiž dala přirovnat ke gymnastické akrobacii na cválajícím koni. „Za každé pochybení jsou při soutěžích strhávány body,“ prozrazuje vedoucí jezdeckého klubu Procyon Ivana Hofmanová, která každou disciplinu zasvěceně přibližuje přihlížejícím. Při obtížných prvcích diváci zahřejí své zkřehlé dlaně potleskem. Hůře jsou na tom jezdkyně. Náročnost voltiže jim dovoluje jen lehké sportovní oblečení a při holubičkách a mlýncích jejich útlými těly lomcuje vítr. „Hlavně ať nespadne,“ zakrývá si oči cvalík na mámině hřbetu. Voltiž na pohled však působí ladně a rytmicky, všechny prvky dívky provádí v pravidelných intervalech. „Začala jsem teprve nedávno, nejdříve probíhal trénink na barelech. Na koni až později. Musíte mít určitou jistotu,“ vysvětluje jezdkyně Katka Přikrylová z Bučovic, která si v letonickém jezdeckém areálu právě odbyla svou premiéru na veřejnosti.

Westernový krok svým pojetím uklidnil přihlížející maminky. „Po voltiži jsem měla o slečny strach, tohle už je takové klidnější,“ dodává Ivana Vorlová z Velešovic. Ve westernovém ježdění se hodnotí vzhled a chůze koně a především sed jezdce. „Je to taková disciplína na krásu. Jezdec nechává koni volnější otěže,“ připomíná Hofmanová.

Nastala doba, na kterou se těšily všechny přihlížející ratolesti. Za pomoci rodičů a mladých dívek z jezdeckého klubu se některé poprvé v životě podívaly na svět z koňského sedla. „Bylo to pěkný, ale netušila jsem, že kůň je zblízka tak velikej,“ prozrazuje po dojezdu Michaela Škařoupková z Pustiměře.

Některé děti si krátí volnou chvíli zdoláváním lezecké stěny či krmením koní. „Každému dávám jednu hrst, jen Stele vždycky natrhám o jednu navíc,“ přiznává sedmiletá Verunka z Letovic, která se u koní pohybuje už od svých dvou let. Verunka si ovšem nezapomene postěžovat, že si jeden z koníků při krmení k trávě přidal i cíp jejího rukávu. „Stejně je ta bunda už stará,“omlouvá zvířecí chutě holčička.

Master ať správné tempo jezdcům zvolí,

vždyť pod sedli jsou koně a ne voli

Klisny a hřebci za ohradou už pomalu vyhlížejí vůz, který by odstartoval zlatý hřeb dne – Hubertovu jízdu. Před polednem se plný povoz a desítka jezdců ozdobených kloty seřazuje. Nezbytný proslov a pokyny před jízdou uklidňují netrpělivé koně a baví přítomné přihlížející. Tíha odpovědnosti spočívá na vedoucím jízdy, Masterovi, který má právo odměnit vzorné a trestat provinilce.„Dělám Mastera poprvé, snad k tomu svatý Hubert přihlédne,“usmívá se předseda sdružení Procyon Jiří Pospíšil a vyráží cvalem se svým běloušem za ujíždějícím lotem.