Už v sobotu dopoledne se dá vytušit, čím by organizátoři návštěvníky potěšili nejvíc. Páteční večerní vystoupení kapely Clamortis, která na Masarykovo náměstí přinesla závan středověku spojený s moderními hudebními prvky, neuráží. Koncert, který doplňují ohňová vystoupení, je stylový. Nemám moc dobrý odhad, ale návštěvníků je mnoho desítek. Pro srovnání: děti z Klebetníčku v sobotu ráno hrají pro několik málo desítek lidí na lavičkách. „Clamortis je novinka, která, jak je vidět, opravdu nalákala. Lidé zřejmě byli zvědaví," komentuje vedoucí vyškovského odboru školství, kultury a sportu Petra Lakomá.

Několik zároveň

Úspěch novinky v podobě Clamortis těší i šéfa Městského kulturního střediska Vyškov Luboše Kadlece. Počet diváků na jednotlivých částech sobotního programu pak podle něj ovlivňuje i to, že se některé kryjí. Třeba současně s vystoupením Klebetníčku a dalšího folklorního souboru Trnka se v obřadní síni radnice odehrává scénka přibližující soudní proces s dívkou, která roku 1753 zapálila Vyškov. Tam jsou židle zaplněné takřka všechny a opozdilci se mačkají u dveří.

Na svého vnuka, který v představení hraje, se přišla podívat Anna Palíšková z Vyškova. „Bylo to pěkné. Kromě této části programu jsme na Dnech památek byli také v pátek. Mně se tato akce líbí a myslím, že hodně přínosná je hlavně pro mladé, kteří se díky ní můžou dozvědět spoustu zajímavých věcí o historii města," poukazuje Palíšková.

Program je bohatý a v podstatě není v lidských silách obejít všechno, byť jsou na to dva, respektive tři dny. Proto musí oslovit, alespoň podle mě, snad každého. Památky, které jsou během soboty a neděle otevřené zdarma, prohlídky zpestřují žáci vyškovské základní umělecké školy. A kdo není na kulturu, může si vyšlápnout po 152 schodech na radniční věž nebo se zajít zchladit do hřbitovního podzemí. „Tam jsme se byli podívat. Dny památek sice nijak pravidelně nenavštěvujeme, ale občas si vybereme něco, co nás zajímá. Nejlepší je letos asi výstava loutek v kapli svaté Anny," svěřuje se Hana Vysloužilová z Vyškova.

Není jediná, kdo se na ní zdržel déle oproti plánu. Poslední sobotní oživenou prohlídku podzemí hřbitova zkrátka nestíhám. Loutky jsou opravdu zábava, která oslovuje i dospělé. „Podívejte se, tato je nahá," ukazuje mi jedna z návštěvnic, co umí dřevěný strojek po vhození kovové koule, která ho rozpohybuje.

Zájem o výstavu potvrzuje i mladík, který ji hlídá. „Od rána zde bylo přes sto lidí. Jsem tady už třetím rokem, takže můžu říct, že návštěvníků přichází každoročně v podstatě stejně," sděluje Adam Šuba.

S tím souhlasí i Kadlec, který však hodnotí návštěvnost celé akce. „Je to zkrátka tak, jak jsme ve Vyškově zvyklí," krčí rameny.

Poslední brzy

Zatímco třeba na radniční věži je stále plno lidí, někde není ani noha. Třeba ve sklepě takzvaného Hopiánova patřícího k radnici, který mě do jisté míry překvapil. Moje představa o sklepeních pod Masarykovým náměstím je poněkud jiná, tento je vydlážděný a vůbec nepůsobí děsivě.

Překvapení se k mojí radosti nekoná v podzemí pod hřbitovem, kam jsem nakonec dorazila, ale musím se obejít bez odborného výkladu. „Pro dnešek komentované prohlídky skončily," oznamuje po třetí odpoledne dvěma starším ženám správce místa Jiří Lelek.

Alespoň že sklep hostí výstavu, to se také dá považovat za zpestření. A přicházejí další návštěvníci. I ti by určitě uvítali výklad, tak třeba příští rok.