„Bobra nejprve zpozorovali rybáři. Určili jsme ho také podle stop. Jedná se o prvního bobra, který se objevil v Bučovicích,“ informoval vedoucí odboru životního prostředí Miloslav Babyrád.

Bučovický bobr žije u rybníčků. „Nicméně nevíme, jak si poradil se zimou, zda ji přežil. Když jdeme kolem, podíváme se, ale čerstvé zprávy nemáme,“ uvedl Babyrád.

Ačkoliv milovníky přírody přítomnost bobra v Bučovicích jistě potěší, lesáky možná nenadchne. „Bobr již stihl okousat pár stromů, i když jsou to jen drobnosti. Některé stromy poblíž jeho výskytu jsme zajistili proti okusu, a to pomoci pletiva a nátěru,“ prohlásil Babyrád.

Bobři se zatím vyskytovali především v severní části okresu. Jedna rodina například žije na rybníku v Pavlovicích. „Nejspíše se jedná o samici s dvěma až třemi mláďaty. Teď v zimě jsou skrytí v bobřím hradě,“ popsal pracovník vyškovského odboru životního prostředí odpovědný za státní správu myslivosti a rybářství Pavel Smejkal.

Budoucnost bobří rodinky je zatím nejasná. „Okousali všechno, co je v dosahu padesáti metrů od vodní nádrže. Otázkou je, jestli pro ně bude v lokalitě dostatečné možnosti obživy,“ řekl Smejkal. Je možné, že bobří rodinka se bude stěhovat.

Bobrů je v okolí Vyškova ještě více. „Celkem je jich něco mezi šesti až deseti, přesně to není spočítáno,“ informoval Smejkal.

Tito až třicetikiloví hlodavci se mohou objevit kdekoliv, kde jsou vodní tahy. Ale nejen tam. Někdy se zatoulají i na lokality, které pro ně vůbec nejsou bezpečné. „Objevili jsme třeba přejetého bobra na přechodu přes dálnici u Roštěnic,“ řekl Smejkal.

Bobr skončil i na síldišti

Bobra viděli také třeba na Zouvalce. Jednou se tento živočich ocitl dokonce přímo na sídlišti Osvobození. „Skončil tam před dvěma lety na jaře v kanalizaci, zřejmě kvůli velké vodě. Kolega ho několik dní krmil osikovými větvemi, pak se zvířeti podařilo nějak dostat ven,“ potvrdil již dříve Smejkal.

close zoom_in Podle koordinátora celostátního sledování výskytu bobrů v České republice Jiřího Šafáře z olomouckého pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny na Vyškovsko pronikají tito velcí hlodavci z jihu podél toku Kyjovky. „Nutné je ale zdůraznit, že bobři dokáží překonat velké vzdálenosti i po souši. Například na Šumavě zdolali sedlo s převýšením devíti set metrů,“ upozornil již dříve Šafář.

Bobr evropský patří k silně ohroženým savcům, nesmí se lovit. Přesto se podle Šafáře stává obětí pytláků. Může škodit právě tím, že kácí a ožírá stromy. „V případě, že v lokalitě, kde se usídlí, není dost vody, začne budovat ze dřeva hráze. Na podzim pak kácí mladé stromy, které si ukládá do zásoby na zimu. Obzvlášť mu chutnají osiky, konkrétně vrcholové větve s pupeny,“ přiblížil Šafář.

Doplnil, že někdy bobři „vymýtí“ i stromy, které se jim v okolí brlohu nezdají. Třeba starší listnáče nebo jehličnany. Škody způsobené bobry vyplácí stát. Na Vyškovsku jsou zatím zcela zanedbatelné, Šafář ve shodě se Smejkalem ale předpokládají, že zde populace bobra bude sílit.

Rozhodně ale neporoste donekonečna. „Bobr se nemůže na jednom místě přemnožit. Je to teritoriální živočich, takže přebytečná zvířata z rajónu prostě vypudí a donutí je přesunout se jinam. Může se nicméně rozšiřovat jeho území,“ objasnil Šafář.

V českých zemích lidé odedávna bobra lovili kvůli masu a kožešině. Poslední kus uhynul v zajetí v roce 1885. Bobři se však vrátili v šedesátých letech minulého století. Do Čech se dostali po Labi z německých oblastí v okolí Magdeburgu, na Moravu z Rakouska přes slovenské Podunají. Na jižní Moravě se poprvé objevili v roce 1975. Další populace byla uměle vysazena v Litovelském Pomoraví. S bobry z jihu se spojila na konci devadesátých let.