Psi třiadvacetiletou Sabinu Hrabovskou z Vážan nad Litavou provází skoro celým životem. V jejích šesti letech si rodiče pořídili první fenku dobrmana. Tehdy se v ní probudila vášeň především pro toto plemeno. „Odpovídá mé vlastní povaze. Jsou temperamentní a živí, vyhovují mi svým charakterem," vysvětluje Hrabovská.

Jako dítě se věnovala hlavně koním. Nakonec u ní převážila láska právě ke psům. „Koně byly finančně náročnější. S fenkou jsem mohla trénovat denně, což bylo s koňmi nereálné, doteď ale občas jezdím. Se svými psy pracuji hodinu až dvě denně, závisí to na počasí," popisuje Hrabovská.

Druhou fenku dobrmana Richie Rennu z Helfštýna alias Mimi začala cvičit ve svých třinácti letech. O rok později se s ní zúčastnila Mistrovství mládeže ve zkoušce s názvem ZVV1, kde se umístila devátá. Absolvovat ji mohou všechna plemena psů, záleží především na věku psovoda, který musí být mladší osmnácti let. „Pes často bývá vycvičený rodiči a dítě ho jen předvede. Já jsem připravila Mimi na zkoušku sama," chlubí se.

Cvičit jednoho psa ale Sabině nestačilo, proto si před osmi lety založila vlastní chovatelskou stanici dobrmanů Soley Austerlitz. „Přála jsem si štěně, se kterým bych mohla odmalička intenzivněji pracovat a přitom zachovat Miminy geny. Měla totiž pravou starou dobrmanní povahu. Nebyla žádný gaučák, a to na ní bylo to nejkrásnější," vzpomíná Hrabovská.

Otce štěňat hledala přes rok, nakonec zvolila psa z Finska. „Psa na krytí pečlivě vybírám. Hodně záleží na jeho předcích, zdravotním stavu a úspěších na zkouškách nebo výstavách," vyjmenovává chovatelka. Téměř polovina z deseti narozených štěňat putovala do finských chovatelských stanic, dodnes má o nich přehled. S některými chovateli z Finska navíc spolupracuje a vzájemně se navštěvují.

Dvě štěňata si Hrabovská nechala, aby pokračovala v jejich výcviku. „Se psem Alexem Soley Austerlitz chci do konce roku složit zkoušku a následně bonitaci, kterou potřebuji k jeho uchovnění," plánuje Hrabovská. Tím zachová krevní linii Mimi. „Myslím si, že mám v Alexovi dostatečnou genovou rezervu, kterou mohu použít. Jedná se o zbytky staročeské krve, která se už u většiny psů nevyskytuje," doplňuje chovatelka, která má své dobrmany vždy a všude s sebou. Nechala si totiž podobizny dvou z nich vytetovat na záda.

Před čtyřmi lety spolu s dalšími nadšenci založila Základní kynologickou organizaci Křenovice. Od obce tehdy dostali prostory, na kterých svépomocí vybavují areál pro výcvik psů.

Hrabovská se sice věnuje převážně dobrmanům, na ostatní plemena však nezanevřela. Německého ovčáka Yanese z Targenu má ve spoluvlastnictví s kamarádkou. Doma vlastní kromě dvou dobrmanů také fenku labradorského retrívra Bonnie zachráněnou před utracením a kříženku Tessy von Pollar. Ta získala kolem čtyřiceti ocenění, z toho několik absolutních vítězů.

S labradorkou dělala také canisterapii, při které pes pomáhá léčit nejen nemocné. „Jezdili jsme praktikovat canisterapii do léčeben dlouhodobě nemocných. Zvali si nás taky do škol i školek, kde jsme pracovali nejen s postiženými dětmi," popisuje svou dobrovolnickou činnost s fenkou.

Věnuje se nejen svým psům, ale také pomáhá lidem, kteří si s výchovou a výcvikem svých mazlíčků neví rady. „Dobrman není jen pes, ale i přítel. Zastávám názor, že žádný pes není přítěž. Proto se snažím pomoci majitelům vrátit jejich vztah se zvířetem zpět do harmonie," říká.

Někdy je výcvik psa i nebezpečný. „Měla jsem prokousnuté ruce, nohy a pár zlomených prstů. Dokonce mě kousli i do hlavy a přerazili nos," uvádí s klidem ve tváři Hrabovská. Psů se však nebojí a pracovat s nimi nepřestane.

V příštím roce má chovatelka v plánu navštívit výstavy i v sousedních zemích a Maďarsku. Přemýšlí i nad variantou, že koníček jednou přemění ve svou práci. „Chtěla bych vlastní rehabilitační a výcvikové středisko pro psy s kompletní péčí jak pro čtyřnohé, tak pro dvounohé," říká zapálená milovnice zvířat.

MARTINA JAROŠOVÁ