Některé jsou stejné jako mistrovské, jiné pozměněné. „Řadu z nich proto ani neznám. A tak je pro mě závod náročnější,“ přiznává Aleš Svoboda z Pavlínova u Valašského Meziříčí, jehož povolání je dřevorubec. Na soutěže jezdí jak po republice, tak třeba i do Polska.

Loni byl na Ruprechtovské pilce jako rozhodčí. Nyní se rozhodl zúčastnit se jako závodník. Co se týká tréninku, má ho hlavně v práci. „A sem tam si doma v garáži vyměním řetěz,“ usmívá se.

Kdo si myslí, že výměnu řetězu na motorové pile, respektive rozložit a složit stroj zvládá levou zadní, může svou zručnost na ruprechtovských závodech příští rok zkusit. Ti nejlepší to prý zvládají pod dvacet sekund, což asi vyžaduje hodně velký trénink. Většina soutěžících v Ruprechtově má čas o něco horší.

Jednomu se ale časomíra zastavuje na dvacítce. „Závodník musí odšroubovat boční kryt, sundat lištu, řetěz, otočit lištu a zase dát pilu dohromady,“ popisuje hlavní organizátor a také závodník Stanislav Beneš, co všechno jedna z disciplín obnáší.

Nejnebezpečnější je podle něj řez se zápichem. Pokud má závodník špatně nabroušený řetěz, může pila vyletět a trefit ho do hlavy. „Proto musí řezat s ochrannými pracovními pomůckami,“ zdůrazňuje Beneš. Nejnáročnější na rychlost a techniku pak považuje odvětvování kmene.

Klání má dvě kategorie, jednu pro profesionály, druhou pro veterány. Ve druhé jmenované je jen jeden soutěžící. Osmapadesátiletý Jiří Kostrůnek z Kroměříže. „V porovnání s mistrovstvími republiky, která objíždím, je tohle úplně jiné. Ale jsem rád, že se místní snaží něco takového pořádat. Loni jsem tady měl jen exhibici, aby ostatní věděli, jak se to na závodech dělá. Teď soutěžím a jsem první, takže se nemusím nijak honit,“ směje se Kostrůnek, který je také dřevorubec.

Část hřiště, na níž závodníci soutěží, je obehnaná páskami. Za nimi stojí desítky fanoušků, někteří z nich si můžou vykřičet hlasivky. Jen podívat se přijela například Silvie Šrámková. „O akci jsme se dočetli v novinách, zaujala nás. V Ruprechtově máme známé, tak jsme sedli na kolo a vyrazili jsme. Akce je pěkná. Jen nám připadá, že je tady málo lidí. Ale jde teprve o druhý ročník, takže se to mezi lidmi asi ještě pořádně nerozkřiklo,“ odhaduje žena.

Podle Venduly Zouharové z Ruprechtova ale přišlo daleko víc lidí než před rokem. Dívka stejně jako loni pomáhá pořadatelům. „A také mám mezi závodníky bratra, takže i fandím,“ zmiňuje dívka.

Cílem všech dvaadvaceti účastníků je zvítězit. I pořadatelé mají svou metu. Představit povolání dřevorubců. „Většina mých kamarádů pracuje v lese. Jde o nebezpečné a velmi náročné zaměstnání. Chceme vyvrátit mýty z filmu Dědictví, kde dřevorubci pracovali tak, jak pracovali,“ uzavírá Beneš.