Co vás přimělo založit Drnku a jak se ohlížíte za dvaceti lety fungování?
V roce 2000 jsme potřebovali žábám a čolkům vyčistit zdejší mokřad, kterému místní říkají bažina Žumpy. Byla to především byrokraticky složitá operace. Nezbylo, než léta neformálně udržovanou partu lidí přeměnit ve formální organizaci, tehdy občanského sdružení. Drnka se brzy profilovala jako spolek prosazující neotřelé postupy ochrany přírody a oživování lokálního společenství. Originálně jsme začali propojovat péči o přírodu s kulturními aktivitami, místní aktivismus s akademickým prostředím a recesí. Za jednadvacet let Drnka uspořádala přes čtyři sta veřejných akcí s tisícovkami návštěvníků. Nežili jsme nadarmo!

Kdo vás osobně k lásce k přírodě přivedl?
Jako děti jsme cestou domů přehodily školní tašku přes branku a prakticky bez zastávky jsme hnaly úprkem za humna. Byli jsme děti krajiny. Naším biotopem byla divoká zeleň. Formující bytostí byl pro mě naivní básník a amatérský archeolog, náš soused, Miroslav Daněk. Kilometry nachozené při objevování pravěkých lokalit a vyslechnuté staré místní příběhy jsou hluboké otisky v mé duši. A pak samozřejmě povinné, v pozdějším věku ne zrovna oblíbené, vycházky s rodiči a prarodiči do lesa. Jakýsi rituál, jehož význam nejde v racionální rovině docenit. Štěstí není zlatá, ale zelená muška.

Jak spolkový život a vaše počínání ovlivnil koronavirus?
Už rok se nacházíme v stavu hibernace, přerušené jedinou letní vernisáží výstavy textů a fotografií Krajiny srdce. Každá vzpomínka je bolestivým připomenutím, o jak krásný svět jsme přišli. Náš spolek má fyzické setkávání tváří v tvář ve své DNA. Současná vynucená virtualita je způsob bytí, který jde proti jeho smyslu.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: Deník

Co plánujete pro letošní rok?
Chci věřit, že se nám podaří uskutečnit dva zásadní počiny. S drnovickou výtvarnicí Martinou Tichou připravujeme výstavu obrázků Kdysi u nás v Drnovicích. Půjde o malby dnes již pozapomenutých všednodenních aktivit a rituálů našeho dětství, na které zapomněli i doboví fotografové; namátkou: „příjezd kužkaře“, „úklid uhlí“ nebo „fronta na banány“ . Druhým by mělo být vydání básnické sbírky veršujícího zahradníka Zbyňka Ulčáka. Její pracovní název zní Potkan je bratrancem Mickey Mouse. Čtenáři se mohou opět těšit na gejzír neotřelých veršů typu: Celou Moravu znám z vlaku / hrdličky střílím z poplašňáku / dvě desítky jsem si dal / vezmu na ně samopal!

Vychováváte si v Drnce mladou generaci? Mají podle vašeho názoru dnešní děti vztah ke krajině, svým kořenům či tradicím?
Nepatřím k těm, kteří v každé nové stárnoucí generaci znovu a znovu láteří nad tím, jak už děti nemají vztah tomu či onomu. Ostatně nám nezbývá, než věřit, že v dětech je dobrá budoucnost našeho světa. Mluvit o tom, že v Drnce vychováváme mladou generaci by byla příliš silná formulace. Snažíme se ovšem děti postrkovat a směřovat. Na letošní rok pro ně máme v plánu například hydrobiologické bádání v místním mokřadu, pozorování netopýrů nebo kroužkování ptactva.

Co říká vaše rodina na vaše koníčky?
Nedokáže si bez nich svůj život představit.

Vaše nejoblíbenější místo na dovolenou?
Balkánské nálevny, tržiště a kavárny.

Jaké máte rád jídlo? Vaříte?
Moje nejoblíbenější kuchařskou knihou je Jihomoravské vaření s vínem. Po zajištění surovin však k vaření často ani nedojde.

Vzpomínáte na nějakou knihu z dětství? Případně, jaká vás zasáhla či ovlivnila v poslední době?
Jako vesnické dítě jsem měl ke čtení vrozený odpor. Nejraději jsem poslouchal dědečka, který mi četl Mikeše od Josefa Lady. Loni mě nejvíc zasáhla kniha Hirošima, ve které John Hersey líčí osudy několika přeživších po výbuchu atomové bomby. Protože se nedalo moc cestovat, velmi jsem si užil knihy Mezipřistání od Matěje Hořavy a Halič – Putovanie po stratenom svete Martina Pollacka.

Jaký film vás nejvíce pobaví nebo zaujme?
Přestože se pokládám za vášnivého milovníka filmů, jejich sledování pro mě nepředstavuje zábavu. Mám rád filmy ruského režiséra Andreje Tarkovského. Z aktuální produkce jsem ocenil např. polské filmy Klér a Corpus Christi, dokumentární díla Země medu nebo Klimt & Schielle – Erós a Psyché, z českých loňskou Krajinu ve stínu.

Dáte lidem, kteří neznají Drnovice, tip na vycházku nebo výlet?
Krásu místa pro mě významnou měrou tvoří jeho opuštěnost. Kdybych svoje oblíbená místa prozradil, ztratila by své kouzlo. Jen ať chodí turisté pěkně v zástupech na rozhlednu na Chocholíku, v okolní krajině je pak příjemný klid.

S jakou historickou osobností se toužíte setkat a proč?
S tvůrcem Věstonické venuše. Vždy mě fascinovali průkopníci obrazotvornosti