Kdyby návštěvníci Svatoantonínského koštu v Drnovicích ochutnali všechny vzorky vín, které tam dodali vinaři z různých koutů Moravy, zřejmě by nedošli domů. Každopádně určitě ne „po svých“. Přestože obsluha nalévá od každého druhu ani ne půl deci, okoštovat celkem čtyřiasedmdesátkrát by bylo moc i na kdovíjakého pijana.

Reportáž

Hlouček lidí postává před velkým sálem drnovického kulturního domu. Odbila pátá hodina, akce měla začít, ale dveře jsou stále zamčené. Že by ji pořadatel, občanské sdružení Osvětová beseda Drnovice, odpískal? Možná jsou Drnovičtí jen hodně nedočkaví. „Jdu se podívat nahoru, třeba to bude tam,“ odebírá se postarší muž do vrchního patra budovy. Po chvilce se vrací s nepořízenou.

Za pár okamžiků už se otevírají dveře a návštěvníci se hrnou do sálu. Jak zjišťují, dveře šly jen těžko otevřít, uvnitř už totiž postávají lidé s koštovačkami v ruce. Za padesát korun příchozí dostávají deset žetonů, každý tedy může okusit deset vzorků. „My jsme sem přijeli ochutnat všechna vína, která jsou na tomto seznamu,“ směje se návštěvník Jan Sedláček z Vyškova a jeho kolega mu přitakává.

V tom se k oběma přichází obsluha a oznamuje, že jim za chvíli přinese lepší skleničky. „Z těchto se nedá koštovat. To jsou panákovky,“ vysvětluje Sedláček. Pánové ovšem nejsou žádní profesionálové, jen jim prý není lhostejné, z čeho jaký alkohol pijí.

Od předsedy Osvětové besedy Drnovice Jiřího Dvořáka se dovídám, že jde už o třetí ročník koštu. „První byl před dvěma roky.a stejně jako letos ho doprovázela výstava. Tentokrát jsme se rozhodli připomenout lidem bývalého starostu, tehdy vlastně předsedu národního výboru Antonína Plhala. Šlo o velmi oblíbenou hlavu obce, snad nikdo proti němu neřekl křivé slovo,“ vysvětluje Dvořák.

Nejde o jedinou expozici, kterou můžou návštěvníci zhlédnout. Své fotografie zapůjčila pro tento den místní výtvarnice Jiřina Měřínská. „Jde o velmi pěkné fotografie přírody okolí Drnovic i snímky zachycující výjevy z vesnice,“ uvádí Dvořák.

Ne každý ovšem sdílí názor pořadatele. Vystavované fotografie si prohlíží také Jan Sedláček. „Jsou velmi amatérské. Chybí jim pořádné nasvětlení. Jsou hodně amatérské, ale na druhou stranu zachycují pěkné věci,“ myslí si Sedláček.

Sál kulturního domu se pomalu zaplňuje. „Vloni sem přišlo velmi málo návštěvníků. Proto jsem překvapený z letošní účasti,“ svěřuje se celému publiku Dvořák.

Lidé koštují jeden vzorek vína za druhým, některým už pěkně červenají tváře a dostávají se do velmi dobré nálady. „Ochutnej tady to červené, to je velmi dobré víno,“ vyzývá žena sedící u stejného stolu jako já jednoho ze svých přátel.

Sedláček se svým kolegou před sebou mají čtvrtou sklenku. „První vzorek, který jsme ochutnali, Rulandské šedé výber z hroznů ročník 2008, byl moc sladký a ne příliš chutný. Ochutnali jsme tedy stejný druh od jiného vinaře, byl o poznání lepší,“ hodnotí Sedláček.

Tak si říkám, že nějaké zkušenosti s vínem zřejmě musí mít. „Každoročně pracuji na vinařském veletrhu. Tam se dostávají jen ty nejlepší vzorky, vždycky jich okoštuji plno. Takže dobré víno skutečně poznám,“ prozrazuje sympatický mladík, zvedne skleničku do výši očí, zkontroluje barvu, přičichne a pak ještě víno pořádně poválí v ústech. „Hmm, Neuburg,“ pokyvuje znalecky hlavou.

Lidí stále přibývá, pořadatelé musí doplňovat stoly i židle. K poslechu hraje cimbálovka složená ze samých, dalo by se říct ještě dětí. „Ale hrají pěkně, je to až obdivuhodné. Dáme si ještě pár skleniček a půjdeme tancovat,“ usmívá se Sedláček.