U stolu s dýněmi je živo. „Tak si vyberte, jakou chcete dlabat dýni a co z ní chcete vytvořit,“ říká jedna z žen, které obklopil hlouček dychtivých dětí. Za nimi asi pětiletý chlapec zklamaně protáhne obličej. „To je škoda, že nemáme taky dýni, já bych chtěl něco vyrobit,“ smutně se dívá na tatínka vedle. Ten se jen usměje. „Neboj se, dýně bude, něco spolu vyřežeme,“ ujišťuje ho a hoch vypadá rázem o poznání veseleji.

Na návsi je odhadem stovka lidí, skoro stejný počet se jich však tísní ve dvoře hasičské zbrojnice. Odehrává se tam totiž něco, co lidé nevídají každý den. Stádečko koz tam nahánějí tři psi, kterým šéfuje Vojtěch Molka. „Dobří pastevečtí psi sami vědí, co mají dělat, a okamžitě reagují na povely, ať už mají ovce zahnat na stříhání nebo na pastvu,“ říká Molka, zatímco kozy běhají jako šílené po trávníku.

V patách jsou jim až neuvěřitelně rychlí psi, dva černobílí a jeden hnědobílý. „Zvířata před pasteveckým psem nemají přímo strach, on na ně působí prostě silou autority,“ vysvětluje Molka princip práce s pasteveckým psem.

Po nějaké době předvádí Molka, jak se kozy zahánějí z pastvy domů. „V okamžiku, kdy jsou doma a je hotovo, musíte dát psům povel, že je konec práce. když to neuděláte, pes si bude myslet, že udělal něco špatně a nebude vědět, co má dělat,“ vysvětluje Molka a dává psům volno.

Po chvíli je však zase svolává k sobě a předvádí užaslým dětem, jak jsou vycvičení. psi mu běhají slalom mezi nohama, plazí a se a předvádějí vláček nebo na povel „Lavička“ skáčkou na lavičku, kde pečlivě pozorují okolí. „Já chci taky pejska, který to bude umět,“ říká zasněně jedna z přihlížejících holčiček, zatímco její doprovod jen tiše vzdychne.

Zatímco okouzlené děti nespouští oči ze strakatých koz i psů, na návsi další skupinky lidí pozorují, jak šikovnému řezbáři pod rukama vyrůstá dřevěný obličej. „Tohle dělám čistě pro radost, jinak na zakázku tvořím třeba pro města nebo církve. Jedna moje socha stojí v centru Plzně, má přes osmdesát tun,“ vysvětluje řezbář přihlížejícím, zatímco pečlivě tvoří rysy ženského obličeje.

Gumová hmota

Hned vedle něj jeho manželka předvádí návštěvníkům odlévání cínových figurek. „Máme na to formičky ze sádry, uprostřed je speciální gumová hmota, která snese vysoké teploty a v ní jsou vyhloubené tvary figurek. Stačí tam pak nalít roztavený cín, přiklopit a počkat asi deset minut,“ vysvětluje žena a rovnou to zvědavcům kolem předvádí.

Po deseti minutách je vytvořená cínová rybička ještě horká, ale už se dá vzít do ruky. „U složitějších figurek, jako jsou třeba andělíčci, jsou samozřejmě i složitější formičky a protože jsou o něco větší, chladnou o chvilku déle,“ předvádí cínařka hotové výrobky.

Skupinky lidí se formují také u stánků s občerstvením. Svařené víno, jehněčí guláš, kozí sýry, ale také nejrůznější zákusky lákají k ochutnání. Chybět samozřejmě nesmí ani zástupci receptů z královny dnešního odpoledne – dýně. A tak můžou lidé ochutnat dýňovou polévku, dýňové řezy nebo lákavě vypadající dýňové muffiny. Pro každého se něco najde.